Sobota 22. 1. 2005 Noc je chladná a skvělá. Měsíc téměř v úplňku. Hluboce spíme. Po půlnoci nás budí vyjící psi. Pak - jako na povel - je zase klid. Časně ráno nás vzbudí islámští duchovní. Jejich modlitby hlasitě reprodukuje venkovní rozhlas. Definitivně nás potom probudí ženy zametající betonové chodníky.
Kdosi zavrčí: „Pokud mne nikdo násilně nebudí, jsem docela tolerantní člověk.“
Po deváté hodině opouštíme hotýlek. S Bobem, naším řidičem, terénním vozem a průvodcem Petrem vyrážíme na safari a s tím spojenou průběžnou aklimatizaci. Cestou hodláme v místním hypermarketu nakoupit zásoby vody a piva. K našemu úžasu nás místní prodavač upozorňuje: „Nekupujte to u nás, kupte to vedle ve velkoobchodu. My u nich taky nakupujeme. Je to lacinější!!“
Ve „Wholesalu“ tedy nakoupíme zásoby pitné vody. A také spoustu piva. Ještě se zastavíme v obchodě s upomínkovými předměty. Sváťa testuje dřevěné křeslo. Pak již následuje jeho střemhlavý pád a sběr prkýnek na podpal, zbylých z křesílka. Cena této hromádky dřeva je 500 USD! Co Sváťa nemůže vysvětlit nám, lehce vysvětlí prodavačce. Bez „ztráty květinky i dolarů“ rychle opouští obchod. Pro jistotu, aby si to majitel nerozmyslel…
Z Arushi míříme na západ. Před námi je Národní park Manyara Lake. Cestou obědváme v Mto Wa Mbu naše oblíbené „Chicken and vegetables with rice or potatoes“. Při jídle konstatujeme, že kuře je stoletá slepice. Kuřecí porce tedy nadšeně dojídá Bob. My se spokojíme s rýží a omáčkou. Je zde místní tržiště. Nakupujeme různé banány, manga, ananas a další ovoce. Pavel s Tondou objevili koše sušených rybek (u nás se tyto rybky prodávají v krabicích jako krmení pro kočky). Bez následné újmy na zdraví je hoši ochutnávají... Všude příšerný zápach, nekonečný prach a špína.
Je tu i pověstná hospoda „Komáří ráj“. Nemůžeme potvrdit, zda je to komáří ráj. Dlouho před západem slunce zbaběle prcháme na safari a pak vysoko do hor, neboť většina komárů zde v údolí je nakažených malárií…
(Když jedete do Tanzanie, nechte se očkovat proti žloutence, zimnici a choleře. Proti malárii dostanete antimalárika. Petr, stejně jako každý nakažený místní domorodec, tvrdí, že na naší cestě komáři samozřejmě nejsou. Sám však na malárii už dvakrát téměř umřel.)
Z vesnice je to kousek do národního parku Manyara Lake. Platíme vstupné 25 USD za osobu. Pak si dáme odpoledního šlofíka. Na zvěř je ještě moc teplo. Po hodině odpočinku vyrážíme do parku. Cestou potkáváme skupiny opic. Míjíme líné slony, rychlé gazely, majestátné žirafy, koupající se hrochy a mraky ptáků. Nachází se tu jezero. Jezero je nekonečné a park rozsáhlý. Vidíme první čápy. Fotografujeme. Je to nádhera. Kdosi v roztržitosti ztrácí čepici. V parku se nesmí vystupovat z vozidla. Couváme a sbíráme ji za jízdy. Vyhlašujeme pivní sankce pro toho, kdo ji opět ztratí. Sváťa vyhlašuje pivní odměnu za nalezení lva. Lvi však někde spí. Po dvou hodinách opouštíme park. Na jeho okraji zastavujeme v luxusnějším kempu. Za dolar zde popíjíme kávu a ještě jednou si prohlížíme rozlehlý park. Leží nám u nohou. Asi po 10 kilometrech přejezdu táboříme pod stanem v následném, skromnějším kempu. Zde je naposledy teplá voda. Toalety hodnotíme jako relativně čisté. Večer je krásný. Hledáme Jižní kříž a Andromedu. Večeříme v hospodě a popíjíme pivo. Při placení nás obsluha šidí. Petr účet reklamuje: „I´m mzungu (běloch), but I´m not so stupid mzungu!!“
Neděle 23. 1. 2005 Ráno se přesouváme k vstupní bráně. Cestujeme parkem do kempu ležícím nad kráterem Ngorongoro. Rozbalujeme stany. Jsme tu sami. Kolem jsou jen mrchožrouti marabové, kteří sbírají všudypřítomné odpadky.
Po konzumaci zbylých zásob a desinfekci útrob vlastní slivovicí se vydáváme na safari. Cestou potkáváme Masaje. Mají zde vesnici. Zajímaví lidé - za jakékoliv fotografování chtějí peníze. Rozlehlé dno kráteru leží asi 600 m výškového rozdílu pod hranou kráteru. Je tady menší jezero a rozsáhlá savana. Zahlédneme opět čápy. Kolem jsou gazely, hroši a buvoli. Větší skupina aut nás upozorňuje na lví rodinku. Vidíme geparda s mláďaty. Luňáky. Hyenu i prase bradavičnaté. A slony. A také stezky, po kterých zvěř překonává kráter v období sucha, v době migrace, kdy putuje na pláně Serengeti. A opět luňáky. Klidně by nám ukradli i svačinu z ruky. Nestydové!
Vracíme se do kempu ve výšce asi 2600 m nad mořem. Všude již stojí samé stany. Průvodce zajišťuje večeři. Do kuchyně je lepší se nedívat. Hygiena pláče. Hrajeme karty a pak jdeme spát. Noc je neklidná. Po půlnoci se u stanů pasou buvoli. Na kraji tábora jsou sloni. Hyena mezi stany pohledává něco k snědku. V kuchyni padá nádobí. Nakonec usínáme bohatší o zkušenost: „Nestav stan pod stromem, znečistí jej ptáci.“
Luboš BURA: krásně napsané, u mě za 1 (21.10.13 11:33)
Moc hezky napsané. Už se moc těším na nové zážitky a věřím v úspěšný výstup.
24.1.2014 začíná LEMOSHO ROUTE. Lubos@smartevents.cz (reagovat)
Honza: pěkné (18.01.11 12:33)
víceméně ten samý dotaz ohledně výstupu na Kilimandžáro, zda jde jet na blint a případně další rady. Díky předem za info.
mail 777631889@seznam.cz (reagovat)
Jiří: Zážitek - super (23.02.10 09:28)
Měl bych dotaz zda se může jet na Kili bez cestovky, nebo cestovka je důležitá pro to aby nás černoušci neokradli. Slyšel jsem, že za výstup žádají potulní pastevci s mačetama až 1000 Dolarů. Předem děkuji. hofr@credium.cz (reagovat)
Standa: Super popiska... (08.03.09 05:15)
rád bych také věděl jestli se tam dá jet jen s cestovkou nebo "na blint" a tam vše dohodnout... díky za každé info
standa@alsta.cz (reagovat)
Václav Mozer: Pěkně napsáno ! (09.12.08 11:41)
Se zájmem jsem si přečetl vaše povídání a rád bych se zeptal, jakým způsobem a přes koho jste sehnali průvodce a vůbec všechny služby, které jste měli zřejmě předem objednané. Máme v úmyslu soukromě také něco takového podniknout, tak bych Vám byl povděčen za předání informací.
S díky a s pozdravem
Václav Mozer.
Můj mail je vaclav.mozer@volny.cz (reagovat)
Váš komentář:
Chcete umístit vlastní banner? Kontaktujte nás.
Ahoj vsichni, doufame, ze se mate taky tak dobre jako my :-)... Moment, kde jsme to minule vlastne prestali... Jo aha, sli jsme na obed a vecer odjeli autobusem na jih Omanu. Takze obed byl...
Čtěte více z deníku Oman Report 3
Více z podcastu
Více ze sekce odkazy
Reklama: