Čtvrtek 20. 1. 2005 Den D, 5 hodin ráno. Postupně se scházíme na letišti. Pavel K., Karel K. Pavel P., Antonín F., Svatopluk Š. a Petr H., najatý průvodce, který je šestý. V 7 hodin odlétáme z Ruzyně. S přestupem v Amsterodamu, letem podél italského pobřeží, dále přes Sicílii, Libyi a Súdán přistáváme večer v keňském Nairobi. Prostřednictvím cestovní kanceláře Planet přejíždíme mikrobusem z letiště do hotelu ve středu města. Označení „hotel“ je velmi nadnesené a Tonda si povzdechne: „Dvacet let jsem nespal na společné ubytovně.“
Plánovaný ranní odjezd následující den v 7 hod se neplánovaně odkládá. Zavazadla Sváti a Petra se kamsi zatoulala. Pevně věříme, že nejsou v Buenos Aires, Sydney nebo na Srí Lance. Večer je tedy dostatečný prostor poznat místní kolorit, navštívit vhodnou zahradní hospůdku a ochutnat africké pivo. Náš průvodce je skvěle znalý zdejších poměrů. Je také výborný a nekonfliktní společník. Za chvíli již společně popíjíme Tusker, nejlepší místní pivo. Z Čech mezitím přicházejí SMS-ky: je tam sněhová kalamita…
Pozorujeme také nairobské krásky. S příchodem nás „wazungů“ se jich zde objevilo nebývalé množství. Děvčata jsou většinou pestře oblečena. Slečny jsou malé i vysoké, štíhlé i kulaté. Bystře chápeme, že jen pouhý zvědavý pohled do jejich očí znamená okamžitý souhlas.
Kdosi provinile šeptá: „Bojím se jim podívat do očí.“
Pátek 21. 1. 2005 Nešťastná zavazadla jsou ráno šťastně v Nairobi. Odpoledním autobusem společnosti Riverside se výprava přesouvá do tanzanské Arushi. Přibližně pětihodinová cesta je poznamenaná velmi hustým provozem na silnici z Nairobi. Jinak je to cesta nezajímavá (všude prach a vyschlá savana), útrpná (místenkový autobus je plně obsazen) a nebezpečná (pod Pavlíkem K. dvakrát praská sedačka. Cestuje tedy v sedě na podlaze).
Přechod keňsko - tanzanské hranice je další lapálie. Zaplacení poplatku 50 USD za vstupní vízum a formální celní prohlídka.
Zavazadla, uložená na střeše našeho autobusu, se musí sundat, přenést do celní místnosti. Vypasený celník na nich křídou formálně udělá křížek a zavazadla opět putují na střechu autobusu. Vše je v pořádku. Úřad je úřad… „ale kdo se s tím má tahat!“
Večer nás zastihne na úbočí vyhaslého vulkánu Mt. Meru (4566 m n/m). Jsme ubytováni v hotýlku v Mashelle, ve špinavé městské čtvrti Arushi. Máme dvou- a třílůžkové pokoje bez výbavy, lůžka jsou s moskytiérou. Umývárna na dvorku, toalety turecké. Večeři nám nabízejí v hospůdce naproti. Někteří z nás experimentují, jiní dají přednost osvědčené pizze apod. Večeře nic moc, pivo přijatelné. Průvodce nás mezitím seznamuje s Afrikou. Je příjemný večer a nejsou zde místní děvčata. Dorážíme na Petra: „Spal jsi s černoškou?“ Ten mumlá něco nesrozumitelného „…o charitativních důvodech“.
Luboš BURA: krásně napsané, u mě za 1 (21.10.13 11:33)
Moc hezky napsané. Už se moc těším na nové zážitky a věřím v úspěšný výstup.
24.1.2014 začíná LEMOSHO ROUTE. Lubos@smartevents.cz (reagovat)
Honza: pěkné (18.01.11 12:33)
víceméně ten samý dotaz ohledně výstupu na Kilimandžáro, zda jde jet na blint a případně další rady. Díky předem za info.
mail 777631889@seznam.cz (reagovat)
Jiří: Zážitek - super (23.02.10 09:28)
Měl bych dotaz zda se může jet na Kili bez cestovky, nebo cestovka je důležitá pro to aby nás černoušci neokradli. Slyšel jsem, že za výstup žádají potulní pastevci s mačetama až 1000 Dolarů. Předem děkuji. hofr@credium.cz (reagovat)
Standa: Super popiska... (08.03.09 05:15)
rád bych také věděl jestli se tam dá jet jen s cestovkou nebo "na blint" a tam vše dohodnout... díky za každé info
standa@alsta.cz (reagovat)
Václav Mozer: Pěkně napsáno ! (09.12.08 11:41)
Se zájmem jsem si přečetl vaše povídání a rád bych se zeptal, jakým způsobem a přes koho jste sehnali průvodce a vůbec všechny služby, které jste měli zřejmě předem objednané. Máme v úmyslu soukromě také něco takového podniknout, tak bych Vám byl povděčen za předání informací.
S díky a s pozdravem
Václav Mozer.
Můj mail je vaclav.mozer@volny.cz (reagovat)
Váš komentář:
Chcete umístit vlastní banner? Kontaktujte nás.
Každoročně nás vnitrozemce láká pobyt u moře a mnozí jsou ochotni šetřit na takovou rodinnou dovolenou i několik měsíců. Existují však i způsoby, jak se moře doslova přesytit a...
Čtěte více z deníku Na kolech po ostrově tuláckých snů.
Více z podcastu
Více ze sekce odkazy
Reklama: