Guatemala je republikou prezidentského typu. Hlavou státu a nejvyšším představitelem výkonné moci je prezident, který je současně šéfem tzv. ministerské rady a rovněž nejvyšším velitelem ozbrojených sil země. Je volen v přímých volbách na 4 roky bez možnosti znovuzvolení. Příští volby hlavy státu proběhnou v listopadu 2007.
Zákonodárnou moc představuje jednokomorový parlament – Kongres s 158 poslanci, kteří jsou voleni na čtyřleté funkční období a mohou být znovuzvoleni.Na 1 poslance připadá cca 80 tis. obyvatel. Příští volby do parlamentu proběhnou v listopadu 2007.
Vrcholným orgánem soudní moci v Guatemale je Nejvyšší soud (Corte Suprema de Justicia), který tvoří 13 soudců volených Kongresem na pětileté funkční období s možností znovuzvolení. Guatemalská ústava stanoví úplnou nezávislost soudní moci v zemi. Nejvyšší soud jmenuje soudce do nižších soudních orgánů. Existuje také Nejvyšší volební soud (Tribunal Supremo Electoral) a také institut ombudsmana (Magistrado de Conciencia). K ústavním pojistkám a kontrolním mechanismům náleží Ústavní soud (Corte de Constitucionalidad), Nejvyšší kontrolní úřad (Contraloría General de Cuentas), prokuratura (Procuraduría General de la Nación) a tzv. Veřejné ministerstvo (Ministerio Público), které funguje jako státní žalobce.
Guatemalská republikánská fronta (Frente Republicano Guatemalteco - FRG) je politickou stranou s nejpočetnější členskou základnou, jejíž vznik se datuje rokem 1989.Členská základna strany představuje 44 715 členů. Spíše konzervativní strana s prvky militantního radikalismu a příklonem k autoritářským systémům. Značnou podporu postupně získávala tato strana u vyšších a středních vrstev guatemalského obyvatelstva. Stranu však v roce 2004 oslabil odchod z čela vlády země (po prohraných prezidentských volbách v roce 2003) a následnému zahájení trestního stíhání proti vícero vysokým představitelům strany a současně bývalým vysokým ústavním činitelům (např. případ bývalého prezidenta A. Portilla a jeho viceprezidenta Lópeze, které viní obžaloba nejen z liknavého přístupu ke korupci a prorůstání organizovaného zločinu do guatemalské společnosti, ale především z jejich aktivního podílu na trestné činnosti. Předseda strany generál E.R. Montt, který zůstal i nadále v čele strany, je obecně ve sdělovacích prostředcích prezentován jako nepřítel demokracie a rovněž on čelí řadě trestních obvinění.
Druhou hlavní tradiční stranou v Guatemale je Strana národního pokroku (Partido de Avanzada Nacional - PAN), která vznikla v roce 1990. Je pravicovou, konzervativní stranou podporovanou především podnikatelskou sférou země. Jedním z hlavních zakladatelů a představitelů strany je bývalý prezident Alvaro Arzú (1996-2000). Členská základna strany představuje 41 007 členů. Strana se zasazuje o prohloubení reformních a demokratizačních procesů v zemi a o prosazení principů reálného právního státu. Jejím cílem je též zásadní potlačení mocenské pozice a vlivu guatemalské armády v zemi i upevnění civilních státních struktur. Razantně má v úmyslu vystoupit i proti korupčním praktikám ve veřejné sféře. Strana v roce 2003 ztratila svého hlavního kandidáta pro prezidentské volby v roce 2003 Oscara Bergera, který přestoupil do GANA a volby nakonec vyhrál. Strana PAN však po volbách (v roce 2003) našla v roce 2004 cestu zpět ke spolupráci s vládou aliance GANA.
Křesťansko-demokratická strana Guatemaly (Democracia Cristiana Guatemalteca DCG), vzniklá v roce 1955, se dosud nevzpamatovala ze ztráty svých pozic mezi voliči, jež si získala v polovině osmdesátých let a o něž přišla v důsledku svého vládního působení v letech 1986 - 1991, s nímž panovala všeobecná nespokojenost. Spíše jen ve všeobecné podobě zdůrazňuje doktrinální orientaci na křesťansko-sociální principy. Za svou prioritu považuje strana podporu demokratizačních procesů a rozvoje tržně-sociální ekonomiky v zemi.
Demokratická fronta Nová Guatemala (Frente Democrático Nueva Guatemala – FDNG) vznikla v červenci 1995 jako strana levicová, sdružující občanské, odborové, rolnické, indiánské a levicově orientované studentské formace. FDNG dosud nemá dopracován ucelený programový koncept strany, nicméně se prezentuje jako tzv. „aliance široké fronty“, představující „jedinou skutečně národní a demokratickou alternativu“ v rámci stávajících politických uskupení v zemi. Hodlá se zasazovat o „zásadní demokratizační transformaci země“, zrovnoprávnění ekonomických i sociálních podmínek Guatemalců a vytváření příznivějších životních podmínek pro indiánské komunity, včetně posílení jejich zastoupení v regionálních a místních správních orgánech.
Z listopadových voleb vzešla jako nejsilnější politická síla v zemi tzv. Velká národní aliance (GANA), která sdružuje dvě politické strany: Partido patriota (PP) a Movimiento reformador (MR). V obou případech se jedná o poměrně velice mladé strany. PP byla založena v roce 2003 a MR v roce 1995. Společně jako GANA představily ve volbách prezidentského kandidáta Oscara Bergera. Rovněž Velká národní aliance získala největší procento hlasů v zastoupení do guatemalského Kongresu a jako jediná tak porazila vládní stranu FRG. Zajímavostí je, že hlavní kandidát pro vítězství v druhém kole prezidentských voleb byl ještě do dubna 2003 považován za hlavního kandidáta za stranu PAN. Hlavní představitel GANA Oscar Berger zvítězil v prezidentských volbách v roce 2003. Po volbách se hovořilo o možnosti přetvoření GANA v politickou stranu, ale nakonec k tomuto kroku nedošlo.Vyplývá to z celkové krize politických stran v zemi, které aktivují svou činnost především před volbami.
Unidad Nacional de la Esperanza (UNE)představuje podle výsledků letošních voleb pak druhou až třetí politickou sílu v zemi, co se týče podpory. Její členská základna je spíše střední, neboť ji tvoří pouze 6934 členů. Přestože se ve volbách do legislativy umístila až za vládní FRG, její kandidát na úřad prezidenta Alvaro Colóm postoupil díky získané podpoře společně s kandidátem GANA do druhého kola prezidentských voleb, kde však prohrál. V současné době čelí Colóm obžalobě z nelegálního použití finančních zdrojů pro zajištění své volební kampaně.
Přestože GANA i UNE by se členskou základnou daly zařadit pouze mezi středně velké politické strany, podařilo se jim v listopadových volbách získat na svou stranu největší část hlasů voličů, které zajistily především prezidentským kandidátům obou politických účast ve druhém kole prezidentských voleb. Obě politické síly jsou považovány za moderní nositele demokracie.
Guatemala byla poslední středoamerickou zemí, kde až do konce roku 1996 nebyl urovnán vnitřní ozbrojený konflikt, který trval 36 let, vyžádal si kolem 150 tis. mrtvých, 40 tis. nezvěstných a 1 milion uprchlíků. Jednání o ukončení občanské války mezi guatemalskou vládou a levicovými partyzány z URNG začala v roce 1991 v Mexiku. Od listopadu 1994 působila v Guatemale stálá pozorovatelská mise OSN (MINUGUA – skončila svou činnost v zemi k poslednímu dni roku 2004). Za výrazného přispění zprostředkovatelské úlohy OSN a norské diplomacie vyvrcholil mírový proces v Guatemale až na konci roku 1996, kdy byly podepsány konečně mírové dohody. Podpisem této dohody byla zahájena zcela nová etapa ve vývoji země. Skončila vleklá občanská válka, jejíž příčiny byly sice vnitřní (extrémní chudoba, propastné sociální rozdíly, porušování lidských práv především indiánského obyvatelstva), která však byla až do konce 80. let přiživována rozpory studené války. Na jedné straně USA poskytovaly všestrannou pomoc guatemalským vládám v jejich boji proti levicovým povstalcům a současně se bezvýsledně snažily přimět pravicové síly země k dodržování základních lidských práv. Na druhé straně rebelové po léta dostávali materiální a morální podporu komunistického bloku vedeného Sovětským svazem.
Dokončení mírového procesu bylo možné také díky vstřícnému a aktivnímu přístupu vlády prezidenta A. Arzúa (1996–2000), pro něhož se dosažení míru v zemi stalo politickou prioritou. A. Arzú prokázal své státnické schopnosti hned po svém nástupu k moci v lednu 1996, kdy váznoucímu mírovému dialogu dodal nové impulsy. Setkal se osobně s představiteli velení povstalecké organizace URNG, jež svou otevřeností přesvědčil o vůli k překonání sporných elementů v jednáních a o svém opravdovém zájmu o urychlené završení mírového procesu v zemi.
V květnu 1999 se v Guatemale konalo ústavní referendum, které mělo zakotvit sérii legislativních změn připravených v souladu s mírovou smlouvou z roku 1996. Referenda se zúčastnilo pouze necelých 19 % oprávněných voličů, kteří navíc překvapivě odmítli vládní návrh změn, které měly přispět k naplnění mírových dohod mezi vládou a povstaleckou URNG.
Překvapivý výsledek referenda znamenal porážku nejen pro konzervativní vládu, ale i pro odbory a levicovou opozici, které se o změny výrazně zasadily. Z referenda vyšla vítězně krajní pravice, která chtěla všechno ponechat při starém. Výsledky referenda v Guatemale potvrdily, jak důležité je pro fungování demokracie vzdělání. Mnohdy negramotné a španělsky nerozumějící indiánské obyvatelstvo většinou vůbec nepochopilo, že ústavní změny nabízené ke schválení v tomto referendu by mu poprvé v historii země přiznaly více práv a vlastně by je zrovnoprávnily s „bílými“ spoluobčany.
V listopadu 1999 se konaly v Guatemale všeobecné volby, ve kterých byl zvolen prezident republiky, viceprezident, poslanci Kongresu, starostové a poslanci Středoamerického parlamentu. Prezident byl zvolen až ve druhém kole v prosinci 1999 a stal se jím s 68 % hlasů kandidát opoziční Guatemalské republikánské fronty (FRG) A. Portillo. Jeho protivník O. Berger, reprezentující stávající vládní Stranu národního pokroku (PAN), získal 32 % hlasů. Nový prezident se ujal moci 14. ledna 2000.
V roce 2001 a 2002 pokračovala vláda prezidenta A. Portilla v prosazování demokratizace společnosti a ekonomických reforem, koncem roku 2002 však vzhledem k nezlepšující se situaci v mnoha oblastech guatemalské společnosti – sociální sféra, školství, kriminalita, korupce, nedostatečné plnění závazků vůči bývalým členům civilní domobrany z období občanské války – sílily kritické hlasy jak opozice, tak veřejného mínění i zahraničí k jejím skutečným výsledkům.
Přes Portillovu spokojenost byla v následujících všeobecných volbách v roce 2003 favorizována po určitou dobu opoziční Strana národního pokroku PAN, jejíž prezidentský kandidát Oscar Berger byl zvolen ve stranických primárkách již koncem roku 2002. Na jaře roku 2003 však O.Berger rezignoval na post prezidentského kandidáta za PAN a ve volbách se prezentoval jako kandidát GANA, volby následně vyhrál a v roce 2004 nastoupil do prezidentského úřadu.
Rok 2004 byl klíčovým rokem pro realizaci změn započatých v souvislosti se zvolením nového prezidenta a vlády na konci roku 2003. Konec vlády strany FRG a začátek vlády GANA prezidenta O. Bergera přinesl hned na začátku roku 2004 zásadní obtíže, které spočívaly v nedostatku veřejných financí ve státní pokladně. Krize však byla překonána a vládě se podařilo schválit nový státní rozpočet. Vláda prezidenta O. Bergera si postupně získávala v roce 2004 důvěru USA, což se odrazilo v některých praktických krocích vlády USA na začátku roku 2005. Guatemala podnikala v průběhu roku 2004 praktické kroky k přípravám realizace CAFTA (podepsané v roce 2003). Vláda prezidenta Bergera stíhá bývalé vysoké ústavní činitele za aktivní podíl na korupci ve státní správě a další trestné činy s tím spojené. Bývalý prezident A.Portillo uprchl před stíháním do sousedního Mexika.
Guatemalská vláda se potýkala v průběhu minulých let s nevyřešenou situací kolem bývalých členů vojenských a polovojenských guerril tzv. PAC (konečné řešení nabídl až začátek roku 2005). I tak bylo toto sociálně politické téma stále ještě předmětem častých politických sporů i v roce 2006. V roce 2006 se stále častěji začalo objevovat ve vnitropolitických diskusích téma přípravy nových presidentských a parlamentních voleb (2007). Celkově se však dá říci, že vnitropolitická scéna se ve srovnání s minulými léty zásadním způsobem uklidnila.
Nejdůležitější zahraniční aktivitu Guatemaly v mezinárodní politice představovaly v minulých letech kroky směřující k realizaci tzv. Středoamerické zóny volného obchodu, která byla úspěšně podepsána v prosinci 2003. V roce 2004 se účastnila Guatemala spolu s ostatními zeměmi kontitnentu jednání květnového Summitu EU-LAC v mexické Guadalajaře a v květnu 2006 ve Vídni. Guatemala značně spoléhá na oboustranně velmi dobré diplomatické i ekonomické vztahy s Mexikem (mimochodem první pracovní zahraniční cesta nového mexického presidenta vedla v říjnu 2006 právě do sousední Guatemaly). Guatemalu k tomu vede nejen shodná hospodářská i politická orientace obou zemí na USA, ale např. i ochota Mexika napomáhat svými přímými investicemi rozvoji regionu a hlavním hospodářským sektorům (např. petrochemickému). Mexiko je také hlavním motorem regionální integrace (PPP a další). S Mexikem koordinují středoamerické státy mimo jiné také svou migrační politiku ve vztahu k USA.
V multilaterální oblasti se Guatemala v roce 2006 soustředila na boj s Venezuelou o svou kandidaturu do RB OSN 2007 – 2008 (aktuální otázka říjnových jednání v rámci VS OSN v New Yorku).
Prezident s rozsáhlými pravomocemi včetně vedení vládního kabinetu, volený na 4 roky bez možnosti znovuzvolení. Od 14. ledna 2004 je prezidentem Guatemaly Oscar Berger (GANA). V případě potřeby je zastupován viceprezidentem, kterým je od 14. 1. 2004 Eduardo Stein.
Vláda jmenovaná (se souhlasem Senátu) a řízená prezidentem republiky má celkem 13 ministrů. Současná guatemalská vláda v čele s prezidentem O. Bergerem nastoupila k moci na čtyřleté funkční období 14. ledna 2004. Členy širší vlády jsou kromě ministrů i tzv. tajemníci prezidenta (Secretarios), kteří koordinují spolupráci prezidentské kanceláře s jednotlivými ministerstvy.
V prvním roce nové vlády (2004) došlo jen k minimálním změnám ve složení kabinetu (úřad ministra vnitra). Změny souvisely s nedostatkem finančních prostředků v tomto resortu. V dalším roce pak byly provedeny další 2 změny (křesla ministra národní obrany a ministra energetiky a dolů). V roce 2006 zaznamenal kabinet největší změnu s odstoupením ministra zahraničí Jorge Brize z důvodu osobních neshod s viceprezidentem Steinem.
Návštěvníci webu cundr.cz vložili k tomuto státu:
Chcete umístit vlastní banner? Kontaktujte nás.
**Pondělí 24. 1. 2005** Nálada je výborná. Pokračujeme v cestě po okraji plání Serengeti do Olduvajské rokle. Ta v minulosti ukrývala kosterní pozůstatky nejstarších homidů, které...
Čtěte více z deníku Výstup na Lengai, Serengeti, Olduvai, Malambo - den 5. a 6.
Více z podcastu
Více ze sekce odkazy
Reklama: