Alžírsko je členem většiny nejdůležitějších mezinárodních organizací. V r. 1998 bylo zvoleno místopředsedou komise OSN pro odzbrojení. Velmi aktivní je v regionálních organizacích, jako jsou OAJ (nyní Africká unie), LAS a OIK.
Alžírsko požádalo o přijetí za člena WTO a stalo se pozorovatelem v roce 1987, v roce 1996 bylo oficiálně předáno memorandum o zahraničním obchodě, což je první krok v přejímací proceduře. První schůze pracovní skupiny pro přijetí Alžírska se konala v Ženevě roku 1998. v r. 2000 byly zahájeny negociace, přijímací proces probíhá normálně. V únoru 2005 se konalo osmé, v říjnu 2005 deváté řádné zasedání Pracovní skupiny pro přístup Alžírska k WTO.
Alžírsko již odpovědělo na 1500 otázek položených členskými zeměmi. Alžírská strana dávala od začátku najevo ochotu urychlit proces přijetí tím, že přislíbila přistoupit na některé požadavky WTO. Tak např. v oblasti zemědělství přislíbila nepoužívat vývozní subvence. I nadále však přetrvávají významné překážky pro přijetí, jimiž jsou především dvojí ceny na některé výrobky, především na plyn - Alžírsko používá vysoké ceny při exportu a nízké ceny na domácím trhu - dále zákaz dovozu alkoholických nápojů (zákon byl schválen alžírským parlamentem v roce 2004, ale nebyl podepsán prezidentem), dovozní licence a zákaz nákupu léčiv od firem, které nejsou výrobci. Další překážky jsou v oblasti námořních dopravních služeb, ale i v jiných klíčových oblastech, jako jsou nedostatečná ochrana duševního vlastnictví, finanční služby, telekomunikace, poštovní a kurýrní služby či otázka ochrany životního prostředí. Velkým problémem jsou také délky přechodných období požadované alžírskou stranou. Velice citlivá je oblast zemědělství, Alžírsko je v rámci EU zdaleka největším dovozcem potravin, a to i ve srovnání s demograficky silnými státy jako Egypt, Turecko a Maroko. Alžírský podíl na celkovém vývozu potravin z EU do středomoří dosahuje 24 %. Alžírsko trpí (na rozdíl od Maroka a Tuniska) v obchodu potravinami výrazným strukturálním deficitem - dováží z EU potraviny za 1 mld. € a objem vývozu potravin do EU je stěží 22 mil. €.
Koncem r. 2001 parafovaly Alžírsko a Evropská unie asociační dohodu, která byla následně podepsána na jaře 2002. Tím se Alžírsko dostalo na úroveň vztahů zemí EU s Tuniskem, resp. s Marokem. Vzhledem k velikosti a důležitosti alžírského trhu, jakož i rozsáhlému nerostnému bohatství, je již dnes zřejmé, že rozvoj vztahů EU s Alžírskem je pro EU prioritní. Vzhledem k tomu, že proces ratifikace byl v zemích „patnáctky", která dohodu podepsala, ukončen, vstoupila dohoda v platnost ratifikací alžírským parlamentem v září 2005. Všechny nevyřešené otázky budou diskutovány na dalších mnohostranných jednáních, některé citlivé problémy, jako např. další liberalizaci zemědělských položek, se pokusí vyřešit bilaterálně.
První schůzka Rady pro asociaci Alžírska k EU proběhla 16. 5. 2006, zřídila pět tématických pracovních skupin (zemědělství - rybolov, průmysl - obchod - služby, životní prostředí - transport - energie, justice - vnitřní záležitosti, technologie). Rada by se měla scházet alespoň jednou ročně na ministerské úrovni, v předsednictví Rady by se měl střídat člen Rady EU a člen alžírské vlády. Rozhodnutí Rady pro asociaci jsou závazná pro oba partnery. Běžné a provozní řízení života Asociační dohody bude zajišťovat Výbor pro asociaci složený z pověřených úředníků, Rada pro asociaci na něj může delegovat své kompetence.
V roce 1989 byl založen Svaz arabského Maghrebu, jehož členem je kromě Alžírska také Maroko, Tunisko, Libye a Mauretánie. Cílem tohoto ekonomického uskupení bylo vytvořit oblast volného obchodu, celní unii a společný trh. Tohoto cíle však nebylo nikdy dosaženo, i když v poslední době byly zaznamenány pokusy o obnovení činnosti svazu. Dosavadní výsledky fungování Maghrebu jsou velmi skromné, za celou dobu jeho existence bylo podepsáno pouze několik dohod, z nichž nejvýznamnějšími jsou obchodní a celní dohoda a dohoda týkající se výměny zemědělských produktů. Od počátku devadesátých let nedosahuje obchodní výměna Alžírska se svými partnery z Maghrebu ani dvou procent zahraničněobchodního obratu.
Za daleko významnějšího partnera považuje Alžírsko Evropskou unii. Již v roce 1977 uzavřelo Alžírsko a EU dohodu o spolupráci, která poskytla Alžírsku mj. preferenční režim při vývozu do zemí EU. V roce 1995 se země EU podílely více než 60 % na celkovém alžírském vývozu, naopak dovozy do Alžírska byly ze 65 % zajišťovány ze tří zemí EU, a sice Francie, Itálie a Španělska.
Alžírsko je signatářem Barcelonské deklarace (listopad 1995), jejímž cílem je partnerství EU se 12 zeměmi středomořského regionu vedoucí k posílení obchodní výměny, spolupráci, stabilitě a udržení míru ve středomořské oblasti. Tato nová forma spolupráce Sever-Jih předpokládá do roku 2017 vytvoření euro-středomořské oblasti volného obchodu. Smlouva podepsaná s Alžírskem je obdobná smlouvám uzavřeným již dříve s Egyptem, Jordánskem, Marokem a Tuniskem, je postavena na šesti kapitolách: 1) zahájení trvalého politického dialogu směřujícího k bezpečnosti, porozumění a toleranci mezi kulturami, 2) liberalizace poskytování služeb, 3) volný pohyb kapitálu a podpora konkurenčního prostředí, 4) posílení volného obchodu a ekonomické spolupráce, 5) finanční podpora - EU vyhradila částku 5,36 mld. € na léta 2000–2006 pro středomořský program MEDA, Alžírsko získalo v letech 1996–2000 164 mil. €., 6) závěreční ustanovení o řízení projektu.
V roce 2002 Alžírsko podepsalo pakt o spolupráci asociací EFTA. Alžírsko je zakládajícím členem GECF (Gas Exporting Countries Forum) - volná skupina producentů zemního plynu založená v r. 2000 v Teheránu.
K 1. 1. 1993 Alžírsko nejen uznalo ČR, ale přijalo také všechny české návrhy spojené s nástupnictvím České republiky, čímž potvrdilo i platnost dříve uzavřených dohod a smluv.
Návštěvníci webu cundr.cz vložili k tomuto státu:
Chcete umístit vlastní banner? Kontaktujte nás.
Elbrus (5642m.n.m), nejvyšší hora Evropy, byla po několik let mou „fatamorgánou“. Čím víc mě zaměstnávala myšlenka zdolat ji, tím víc mi připadalo „obyčejné“ vyrazit na ni...
Čtěte více z deníku Článek
Více z podcastu
Více ze sekce odkazy
Reklama: