Austrálie je parlamentní monarchií federativního typu. V Austrálii sílily ve druhé polovině 90. let postoje ke změně ústavního zřízení na republiku, referendum konané v r. 1999 však ústavní změny odmítlo. Otázka ústavního uspořádání Austrálie se v budoucnu nepochybně opět stane důležitým vnitropolitickým tématem.
Dvoukomorový federální parlament se skládá z Poslanecké sněmovny (House of Representatives), která má 150 poslanců volených na období nepřesahující 3 roky, a Senátu s celkem 76 senátory, z nichž 72 je voleno na 6 let (senátoři volení ve státech) a 4 senátoři jsou voleni na 3 roky (senátoři volení v teritoriích).
V Poslanecké sněmovně zasedají poslanci Liberální strany (Liberal Party of Australia), Národní strany (The Nationals), Australské labouristické strany (Australian Labour Party) a jeden poslanec Zemské liberální strany - Teritoriální strany (Country Liberal Party - The Territory Party). Liberální strana a Národní strana spolu tvoří vládní koalici.
V Senátu jsou kromě uvedených stran zastoupeni ještě senátoři strany Australští demokraté (Australian Democrats), Australští Zelení (Australian Greens) a senátor strany Rodina především (Family First).
Nejvyšší soudní instancí je sedmičlenný Nejvyšší soud (High Court of Australia), kterému předsedá Chief Justice, jmenovaný na doporučení vlády generálním guvernérem. Generální guvernér může odvolat soudce Nejvyššího soudu pouze na základě doporučení obou komor parlamentu. V Austrálii je zřízen úřad jak federálního ombudsmana, tak i ombudsmanů státních. Zabývají se i stížnostmi vznesenými příslušníky ozbrojených sil Austrálie a řeší i daňové problémy.
Vládní koalice Liberální strany (LP) a Národní strany (NP) zastává výrazně pravicovou politiku vyznačující se minimálním zasahováním státu do ekonomiky a nekompromisním obhajováním australských zájmů v zahraničí. Vládne již čtvrté volební období, premiér John Howard je druhým nejdéle sloužícím australským premiérem. Od 1.7.2005 má koalice (poprvé od r. 1981) většinu v obou komorách parlamentu. Vláda vystupuje sebevědomě, nebojí se provádět ani evidentně nepopulární opatření (např. podpora další přítomnosti australských ozbrojených sil v Iráku či radikální reforma pracovně-právních vztahů v zájmu zaměstnavatelů). Premiér je však velký politický stratég a přesně ví, kdy je třeba názory veřejnosti respektovat.
Silnými tématy vládní koalice jsou nesporné ekonomické úspěchy Austrálie - především skutečnost, že hospodářství země po celé jedenáctileté funkční období i přes proměnlivé vnější podmínky roste (HDP v rozpočtovém roce 2006 o 2,8%), inflace je velmi nízká (2006 - 3,6%), stejně jako nezaměstnanost (2006 - 4,5%, nejnižší za 32 let). Vláda se dále opírá o čitelnou a jednoznačnou bezpečnostní politiku v nejisté době „války proti teroru“ a může se prokázat i výraznými zahraničněpolitickými úspěchy (např. sjednání dohody o zóně volného obchodu s USA, účast na Východoasijském summitu, pořadatelství summitu APEC).
Vláda se zaměřuje na zachování ekonomického růstu, pokračování ekonomických reforem, posílení národní bezpečnosti a sjednávání dohod o volném obchodu.
Většina v Senátu umožňuje vládní koalici dokončit strukturální ekonomické reformy, které labouristy kontrolovaný senát v minulých letech blokoval. Jedná se o pokračování privatizace (především v oblasti telekomunikací), daňové reformy a podporu malého a středního podnikání.
Stěžejní prioritou vlády je však radikální reforma pracovněprávních vztahů, která po očekávaném hladkém průchodu parlamentem vstoupila v platnost 26. 3. 2006. Jejím smyslem je sjednocení pracovně právní legislativy, která byla dosud v kompetenci států, do jediného systému na federální úrovni, a zároveň výrazné posílení postavení zaměstnavatelů a podnikatelů. Vláda v reformě vidí nástroj možného zvyšování produktivity práce a efektivnějšího vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Hodlá takto chránit a podporovat malé a střední podnikání, neboť velkých průmyslových podniků v Austrálii mnoho nepůsobí. Kontroverzní úprava pracovněprávních vztahů se setkává s odporem opozičních labouristů i jejich spojenců z odborových a zaměstnaneckých svazů. Státy australské federace, jejichž vlády ovládají labouristé, podaly v souvislosti s novou legislativou ústavní stížnost, kterou Nejvyšší soud v listopadu 2006 zamítnul. Příslib návratu pracovněprávní legislativy do podoby před reformou je jedním z hlavních témat rétoriky lídrů ALP před volbami v r. 2007.
Vláda dále dosáhla svých cílů i v oblasti bezpečnostní, kdy se jí podařilo prosadit výrazné zpřísnění protiteroristických zákonů a posílení pravomocí bezpečnostních složek.
Opoziční labouristická strana prodělala od posledních voleb těžké období. Od ledna 2005 ji vedl veterán australské politiky Kim Beazley, vicepremiér poslední labouristické vlády v 90. letech, který byl předsedou této strany již v letech 1996-2001 a s Howardem dvoje volby prohrál (1998, 2001). Ve straně postupně vzrůstala frustrace nad tím, že i přes vyrovnané preference stran se Beazley nebyl schopen proti Howardovi prosadit a jako potenciálnímu premiérovi mu dávala přednost pouhá čtvrtina voličů (oproti Howardovým 55%). Počátkem prosince 2006 byl při hlasování poslaneckého klubu ALP zvolen novým předsedou Kevin Rudd, bývalý diplomat a stínový ministr zahraničí. Preference ALP ihned prudce stouply a průzkumy dokonce ukazují, že Rudd je pro voliče přijatelnější než premiér Howard. Průzkumy voličské přízně v r. 2007 ukazují dlouhodobě výrazný náskok labouristů před vládní koalicí. Preference k 30. 9. 2007 jsou stále výrazně ve prospěch labouristické opozice (ALP 56%, vládní koalice 44%).
Labouristé zaznamenali pod Ruddovým vedením výrazný posun ke středu politického spektra v několika klíčových otázkách včetně školství a energetické politiky. Na konferenci ALP konané koncem dubna 2007 Rudd např. prosadil odvolání 20 let starého zákazu otevírání nových uranových dolů. Vzhledem k výrazně projaderné politice vlády lze očekávat rozvoj těžby uranových rud a exportu uranového koncentrátu.
Vleklé vnitrostranické třenice se nevyhýbaly ani vládnoucí Liberální straně. Jejich nejdůležitější příčinou byla otázka nástupnictví po Howardovi v čele LP i vlády. Howard dlouhodobě dával najevo, že se vzdá vrcholných funkcí a do dalších voleb liberály povede dnešní ministr hospodářství Peter Costello. Z těchto příslibů však postupně slevoval a začal prohlašovat, že k žádné generační obměně neshledává důvod. Jeho stoupenci argumentovali, že v nejistých dobách „války proti teroru“ se lidé drží osvědčených vůdčích osobností a že tedy není taktické, aby premiér s mimořádně silným postavením na domácí scéně i v zahraničí odcházel do politického důchodu. V červenci 2006 premiér Howard definitivně potvrdil, že povede Liberální stranu i do voleb v příštím roce, tento slib v reakci na spekulace o změně ve vedení strany potvrdil i v průběhu r. 2007. V září 2007 sám vyvolal neformální průzkum mezi členy své vlády o tom, zda má být nadále lídrem Liberální strany. K jeho překvapení se většina kabinetu postavila proti tomu. Poté 68letý Howard připustil, že v případě znovuzvolení nesetrvá v čele po celé volební období. Spekulace o odchodu silně frustrovaného ministra Costella do politického důchodu se zatím nenaplnily, ministr setrvává ve vládě a s Howardem nadále tvoří „nejúspěšnější politický tandem australské historie“. Spor o nástupnictví Liberální stranu v očích veřejnosti poškodil.
Jedním z dominantních politických témat r. 2006 byla korupční aféra monopolního australského vývozce obilí (Australian Wheat Board, AWB). V lednu 2006 vyšlo najevo, že AWB v letech 1996-2003 vyplatil 290 mil. AUD úplatků vládě Saddáma Husajna v rámci programu „Ropa za potraviny". Vyšetřovací komise vyslýchala premiéra Howarda, tehdejšího ministra obchodu Vailea a ministra zahraničí Downera. Všichni tito politici popřeli, že by o úplatcích věděli, ačkoliv australští diplomaté v uvedeném období jasně signalizovali podezření na nekalé praktiky AWB v Iráku. Většina Australanů je přesvědčena, že premiér a ministři nemluví pravdu, nicméně na důvěře vládě se aféra nijak dramaticky neodrazila. Obrat v podpoře veřejnosti nastal až po nástupu nového předsedy labouristů Rudda v prosinci 2006.
Příští parlamentní volby se podle ústavy musejí uskutečnit nejpozději 19. 1. 2008, tradičně se však volby konají nejpozději v období do konce roku před stanoveným lednovým termínem. Datum nadcházejících voleb dosud nebylo oznámeno, byť se původně očekávalo, že je premiér Howard vyhlásí krátce po summitu APEC pořádaném začátkem září 2007 v Sydney. Poslední signály z vládních kruhů z konce září 2007 naznačují, že se volby pravděpodobně uskuteční koncem listopadu 2007.
Náskok labouristů v preferencích neznamená, že letošní volby budou jednoznačnou záležitostí. Howard je nesmírně zkušený politik, který se nevzdává bez tvrdého boje a oddalování vyhlášení termínu voleb napovídá o taktizování s cílem dosažení obratu ve vývoji voličské přízně, lze proto očekávat spíše dramatický volební boj vyrovnaných politických soupeřů a do poslední chvíle nejistý volební výsledek.
Hlavou Australského společenství je britská královna Alžběta II., kterou zastupuje generální guvernér generálmajor v.v. Michael Jeffery (od 11. srpna 2003). Australská ústava dává generálnímu guvernérovi některé důležité pravomoci (např. rozpouští parlament a vyhlašuje volby, jmenuje předsedu vlády a ministry, podepisuje zákony schválené oběma komorami parlamentu, je nejvyšším velitelem ozbrojených sil). V praxi je však generální guvernér pouze ceremoniálním zástupcem hlavy státu, jedná pouze ve shodě s ministerským předsedou a vládou a až na jedinou historickou výjimku z r. 1975 do politického života země aktivně nezasahuje.
V každém státě Australského společenství zastupuje královnu guvernér, v Severním teritoriu administrátor, v Teritoriu australského hlavního města generální guvernér.
Federální vláda se skládá z ministerského předsedy, 17 ministrů - členů kabinetu a 12 nekabinetních ministrů. Kabinetní ministři stojí v čele resortů, nekabinetní ministři odpovídají pouze za část portfolia spravovaného resortem. Členové vlády musí být současně poslanci či senátory, své úřady mají v parlamentu. Administrativními šéfy resortů jsou státní tajemníci (secretary).
Premiér John Howard provedl ve vládě vzešlé z voleb v říjnu 2004 mnoho dílčích změn, částečně daných vnitrostranickými změnami u menšího koaličního partnera, částečně vynucených politicky (např v r. 2007 nedobrovolný odchod ministrů životního prostředí a starobní péče).
Aktuální složení australské vlády viz www.aph.gov.au/library/parl/41/ministry/ministry.htm
Složení australské federální vlády (od 21. 3. 2007):
Návštěvníci webu cundr.cz vložili k tomuto státu:
Chcete umístit vlastní banner? Kontaktujte nás.
**Úterý 1. 2. 2005** Nádherné ráno. První pohled platí Kilimandžáru. Vrchol se ve vycházejícím slunci poprvé ukázal. Je nádherný. Znovu jej fotografujeme. A pak dál marškou dolů...
Čtěte více z deníku Arusha, Ashanti, Lodge - Kilimandžáro den 13. a 14.
Více z podcastu
Více ze sekce odkazy
Reklama: