Belgie

• 10.1. Významné události v následujícím roce a jejich dopady na ekonomickou sféru země
• 10.2. Trendy, vstup země do mezinárodních uskupení, přijetí nových zákonů, daní apod.
• 10.3. Nové možnosti pro český export či jinou ekonomickou spolupráci s ČR

10.1. Významné události v následujícím roce a jejich dopady na ekonomickou sféru země

Základní otázkou roku 2007 i nadále zůstává v jakém rozsahu se podaří udržet vyšší hospodářský růst. Belgie je malá země s vysokou mírou otevřenosti, a tudíž silně závislá na vnějších vlivech a konjunktuře světového hospodářství. Současné prognózy předpokládají růst HDP v roce 2007 ve výši 2,2% HDP. Belgie čelí dlouhodobě dvěma závažným rozpočtovým problémům, a to nákladům vyplývajícím ze stárnutí populace a ze státního dluhu. (Viz též kapitola 4.1)

Odhady dalšího vývoje jsou poznamenány značnou nejistotou vyplývající z důsledků trvajícího konfliktu v Iráku, vysokých cen ropy, hrozby možných nových teroristických útoků, posílení či poklesu EUR vůči US dolaru a nízkého ekonomického růstu v eurozóně kam směřuje cca 70% belgického exportu.

Základní linie dalšího ekonomického rozvoje země je v zásadě shodná v celém politickém spektru a je dána společnou hospodářskou politikou EU (Maastrichtská kriteria, EMU, Ecofin, ECB, Lisabonský proces aj.). Politické strany kladou rozdílný akcent na jednotlivé aspekty v závislosti na své politické orientaci, např. k uvolnění služeb v rámci „změkčené“ Bolkensteinovy direktivy“, změkčení podmínek paktu stability a růstu, přístupu k energetickému programu, reformě státní správy, další regionalizaci politického a hospodářského života.

V roce 2007 (10. června) proběhly parlamentní volby a jejich výsledek a následné složení federální vlády (k 30.09.2007 není jmenována, viz kap.2.1) může mít dopad i na některá opatření z oblasti podpory hospodářského růstu, daňových a sociálních reforem, rozpočtové politiky země.

10.2. Trendy, vstup země do mezinárodních uskupení, přijetí nových zákonů, daní apod.

Belgická politická scéna se v rámci tzv. Lambermontských dohod z roku 2001 sjednotila na dalším posílení pravomocí regionů a jejich vlád, které zahrnují oblasti: hospodářské politiky a podpory zahraničních investic, zaměstnanosti, základního a aplikovaného vědeckého výzkumu, dopravy a veřejných prací, zahraničního obchodu, zemědělství a životního prostředí, školství, zdravotní a sociální péče, turistiky, energetiky a vodohospodářství, samosprávy a rovněž dílčí fiskální autonomie regionů.

V oblasti zahraničního obchodu zůstává na federální úrovni v činnosti, leč se značně okleštěnou agendou ACE (Agentura pro zahraniční obchod, dříve OBCE - Belgický úřad pro zahraniční obchod), která organizuje podnikatelské mise s etiketou “belgické”, obvykle vedené následníkem trůnu princem Filipem. V její kompetenci zůstává informační služba pro podnikatelskou veřejnost. Tím de facto přestal existovat na celobelgické úrovni partner, se kterým bylo možné koordinovat akce spojené se zahraničně obchodní agendou. Agendu podpory exportu převzaly od 1.1.2002 plně regionální agentury: Flanders Investment and Trade, AWEX (Valonsko) a Brussels Export (Brusel. region). Došlo ke sloučení agentur na podporu exportu a přílivu PZI do Belgie jak ve Valonsku tak ve Vlámsku. Proexportní a investiční politika je tak zastřešena vždy pod jednou agenturou – AWEX, resp. F.I.T.

V současné době je patrné, že i přes určitou koordinaci výše zmíněné agentury připravují svůj model činnosti a obchodní spolupráce se zahraničím značně autonomně. Pro zahraniční partnery to má ten dopad, že se musí do budoucna orientovat výhradně na jednotlivé regiony a znát jejich specifika počínaje strukturou institucí a jejich pravomocemi, přes rozdílné právní úpravy a podmínky pro podnikání (vč. rozsahu např. investičních podmínek) a konče rozdílným daňovým zatížením (místní/regionální daně). Jednotlivé regiony mají už dnes pravomoc k uzavírání mezinárodních ujednání. V souladu s tím ČR uzavřela samostatné smlouvy s regionem Flandry a Valonsko. Charakter, forma i intenzita této spolupráce je rozdílná a s prohlubující se regionalizací se budou tyto nůžky dále otevírat.Největšími hospodářskými partnery Belgie jsou sousední země, a proto se vláda snaží udržet s nimi krok ve všech oblastech, které ovlivňují konkurenceschopnost belgických produktů, např. inflace, hodinové výrobní náklady na jednotku a v neposlední řadě i daňové zatížení producentů. Tato oblast není v EU harmonizována, a proto jednotlivé tarify vykazují značné rozdíly země od země. Okolní státy v poslední době přistoupily ke snížení daňových tarifů, např. daň z příjmu společnosti činí v Nizozemí 35%, V. Británii 31% a SRN 25%.

Vláda proto připravila celkovou daňovou reformu, (viz podkapitolu 5.5), jejíž hlavní část opatření byla již realizována v roce 2003, avšak do příjmů se promítla až v roce 2004. Reforma se týká jak daňového zatížení příjmů z pracovní činnosti, tak daně z příjmů společností. I tak Belgie zůstane mezi zeměmi s nejvyšším daňovým zatížením v EU.

10.3. Nové možnosti pro český export či jinou ekonomickou spolupráci s ČR

Belgie obdobně jako ČR nemá k dispozici surovinové zdroje, které musí dovážet a následně jejich zpracováním produkovat výrobky s vysokou přidanou hodnotou. Lze říci, že ČR se v tomto směru nachází ve stejné situaci jako Belgie. Bariéry pro vstup na belgický trh vzhledem k členství ČR v EU neexistují. Export výrobků a služeb je podmíněn nejen kvalitou, užitnou hodnotou a konkurenční cenou výrobku, ale především poptávkou na trhu. V případě, že český výrobce má k dispozici sofistikovaný výrobek nebo službu, musí si uvědomit, že pokud na trhu není po tomto výrobku poptávka, je výrobek neprodejný. Z této skutečnosti vyplývá, že pro exportéry je marketingový průzkum trhu prvořadou a nezbytnou podmínkou úspěšného exportu.

Rok 2006 je možné hodnotit z hlediska dlouhodobých trendů zbožové výměny jako výjimečný.

Tyto ekonomické výsledky byly zejména ovlivněny:
- vstupem ČR do EU k 1. květnu 2004, kdy došlo k volnému pohybu zboží a tím i k pádu psychologické bariéry.
- odpadlo proclívání zboží na hranicích a české firmy tak mohly rychleji reagovat na aktuální podmínky belgického trhu
- belgické podniky, které jsou majoritními vlastníky řady českých podniků, na základě liberalizace tržních podmínek, zvýšily import ze svých filiálek z ČR, jejichž výrobky splňují belgické/mezinárodní technické i kvalitativní parametry při nižších výrobních nákladech. Mateřské podniky pak českou produkci realizovaly na belgickém trhu nebo ji reexportovaly na třetí trhy.

Na základě přehledu největších českých vývozců do Belgie lze usoudit, že vyvážející firmy jsou buďto nadnárodní firmy zaměřené především na automobilový průmysl, případně elektrotechniku, papírenství, tabákový průmysl aj., nebo belgické firmy, které investovaly v ČR a finální výrobky vyvážejí zpět do Belgie (automobilový, textilní, sklářský a jiný průmysl) ke spotřebě nebo redistribuci a firmy v českém vlastnictví (chemický a hutní průmysl). Z toho vyplývá, že průmysloví odběratelé jsou silně internacionalizováni (cca 70% belgického průmyslu je v zahraničním vlastnictví) a jejich dodavatelský systém je často dán politikou centrály firmy. To stejné platí i pro zahraniční firmy-vývozce etablované v ČR. Pokud se český dodavatel uplatní v dodávkách pro tyto firmy v ČR, potom je určitá možnost, že se uplatní v dodávkách i do celé zahraniční sítě koncernu (viz automobilový průmysl). Velkoobchodní a maloobchodní síť v Belgii je tvořena převážně mezinárodními, částečně belgickými řetězci, do jejichž dodavatelského systému je obtížné proniknout. Charakteristický je např. potravinářský sektor, kde belgické firmy (Delhaize, Colruyt) prosazují v maximální míře belgické výrobky, zatímco zahraniční (Carrefour, Aldi, Lidl, Spar) uplatňují v daleko větší míře výrobky ze země svého původu.

Přestože firmy, které působí v ČR, se zásobují z místních zdrojů (více jak 90% podíl místních dodavatelů), zařazení českého výrobku do celé prodejní sítě je naprosto minimální, i když jsou kvalitativně a cenově konkurenceschopné. Jako nejschůdnější a momentálně nejvyhledávanější cesta, jak proniknout na belgický trh, je prostřednictvím výrobních kooperací. Belgické firmy hledají výrobní kooperaci zejména v oblasti výroby náročné na pracovní sílu, případně výrobní media a ekologické zatížení. Praxe ukazuje, že belgický partner posléze zvyšuje objem prací prováděných v kooperaci na sofistikovanější operace nebo výrobu kompletního výrobku a zaměřuje se více na logistiku, marketing a prodej.