Konstituční monarchie:
Federální parlament je dvoukomorový. Sněmovna reprezentantů má 150 členů volených v přímých všeobecných volbách na 4 roky. Senát má 71 členů, z toho 40 volených na 4 roky, 21 jmenovaných parlamenty Společenství a 10 kooptovaných. Právo na členství v Senátu mají rovněž královi potomci či následníci trůnu. Sněmovna vykonává legislativní práci a politickou kontrolu vlády. Pravomoc Senátu je značně omezená, výlučná kompetence Senátu spočívá v arbitráži mezi složkami federace. (Další vnitropolitické členění – viz podkapitola 1.8.)
Hlavní politické strany
Všechny tradiční politické strany (křesťanská, socialistická, liberální a také zelená) existují samostatně ve valonské a vlámské části země. Kromě toho především ve Vlámsku vyvíjejí aktivitu i výrazně nacionalisticky zaměřené formace, kterým jde více či méně o osamostatnění vlámské komunity. Od parlamentních voleb v červnu 2003 je u moci koalice liberálů a socialistů (vlámských frankofonních). Účast v parlamentních volbách je v Belgii ze zákona povinná pro všechny voliče starší 18 let.
Zastoupení politických stran ve Sněmovně reprezentantů na základě výsledků parlamentních voleb v červnu 2003 bylo následující:
Politické strany Mandáty
Vlámští liberálové a demokraté - VLD 25
Socialistická strana (vlámská) - SP.A+Spirit 23
Křesťansko lidová strana (vlámská) - CDV 21
Vlámský zájem - Vlaams Belang 18
Nová vlámská aliance - N-VA 1
Socialistická strana (valonská) - PS 25
Reformní hnutí (valonské) - MR 24
Humanistický demokratický střed (valonský) - CDH 7
Ekologická konfederace (valonská) - ECOLO 4
Národní fronta(valonská) - FN 1
Nezávislí 1
Celkem mandátů 150
Mimo výše uvedené parlamentní strany působí v Belgii ještě další významné strany: FDF – Front démocratique des Francophones (Demokratická fronta francouzsky mluvících), Groen! (Zelení), MCC – Mouvement des Citoyens pour le Changement (Občanské hnutí za změnu), Spirit (Vlámští levicoví liberálové).
Parlamentní volby se v Belgii konaly 10. června 2007.
Sčítání hlasovacích lístků ve volbách do belgického federálního parlamentu přineslo následující rozložení mandátů v novém parlamentu:
Politická strana | Sněmovna zástupců - počet mandátů (rozdíl oproti roku 2003) | Senát - počet mandátů (rozdíl oproti roku 2003) |
CD&V/N-VA (vlámští křesťanští demokraté/N-VA) | 30 (+8) | 9 (+3) |
MR (Reformní hnutí-frankofonní liberálové) | 23 (-1) | 6 (+1) |
PS (frankofonní socialisté) | 20 (-5) | 4 (-2) |
OpenVLD (vlámští liberálové) | 18 (-7) | 5 (-2) |
Vlámský zájem | 17 (-1) | 5 (0) |
SP.A-Spirit (vlámští socialisté) | 14 (-9) | 4 (-3) |
CDH (frankofonní střed demokratických humanistů) | 10 (+2) | 2 (0) |
Ecolo (frankofonní Zelení) | 8 (+4) | 2 (+1) |
Seznam Dedecker (vlámská pravice) | 5 | 1 |
Groen (vlámští Zelení) | 4 (+4) | 1 (+1) |
FN (frankofonní krajní pravice) | 1 (0) | 1 (0) |
Celkem | 150 | 40 |
Belgičtí voliči sice rozdali karty, ale následná politická jednání o sestavení vlády nejsou jednoduchá. Vládu bude s největší pravděpodobností vést Yves Leterme (CD& V), vítěz letošních voleb, jehož dobré volební výsledky se očekávaly.
K největšímu překvapení došlo na jihu země ve Valonsku, kde se výrazně změnil silový poměr mezi MR a PS v neprospěch PS, která nejvíc ztratila odlivem hlasů směrem k Zeleným. Zdá se, že se naplnila touha předsedy MR Didier Reynderse, který dlouho usiloval o posun politického těžiště ve Valonsku od socialistů směrem k liberálnímu MR a na což mělo částečně vliv i zvolení prezidenta Sarkozyho ve Francii.
Největší ztráty v rámci celé Belgie utrpěla „rodina“ socialistických stran ve Vlámsku a ve Valonsku. Ztráta SP.A patří k jedním z největších překvapení. Za jeden z důvodů je označován jejich příliš těsná vazba na frankofonní socialisty. Ve Vlámsku ztratila také VLD strana Guy Verhofstada (odstupující předseda vlády) a jeho další osud závisí na vývoji koaličních jednání. Liberálové oslabili celkově, ale ne v rozsahu, jaký předpokládaly předvolební sondáže. I přes toto oslabení si však (díky MR) „rodina“ liberálních stran zachovala minimální většinu 1 mandátu (41 OpenVLD+MR oproti 40 CD&V/N-VA+CDH).
Za pozornost stojí i úspěch nové strany Lijst Dedecker, kterou založil senátor Dedecker vyloučený z VLD, a jenž takto odčerpal hlasy jak VLD, tak i krajně pravicovému Vlámskému zájmu a rozmnožil řady nacionalistické pravice.
Ani po 6 měsících jednání se nepodařilo Yves Letermovi (CD&V) sestavit koaliční vládu. Odstupující vláda byla pověřena vykonáváním pouze běžných záležitostí a po půl roce se začalo ukazovat, že jsou důležitá témata, která již nesnesou dalšího odkladu, aniž by to nemělo negativní dopad na ekonomickou situaci v zemi a král Albert II si byl také vědom zhoršujícího se obrazu Belgie v zahraničí. Proto pověřil odstupujícího předsedu vlády Guy Verhofstadta (openVLD), aby sestavil „prozatímní“ vládu, která bude mít širší mandát a bude působit až do 23.3.2008, kdy by měl pravděpodobně opět Yves Leterme sestavit vládu novou a definitivní. 19.12.2007 se Gyu Vehofstadtovi podařilo dohodnout se ostatními politickými stranami a vytvořit tak prozatímní vládu, o jejíž důvěře hlasuje parlament během víkendu před štědrým večerem.
 
Jeho Veličenstvo Albert II., král Belgičanů. Albert II. složil slavnostní přísahu 9. srpna 1993 a stal se tak šestým belgickým panovníkem od roku 1831. Král přijímá hlavy států; má zákonodárnou moc, schvaluje a vyhlašuje zákony. Může rozpustit poslaneckou sněmovnu. Může ukončit zasedání parlamentu nebo svolat jeho mimořádné zasedání. Král je nejvyšším představitelem výkonné moci. Z tohoto titulu jmenuje a odvolává ministry, řídí ozbrojené síly a uděluje hodnosti. Král buď přímo nebo na návrh vlády jmenuje soudce. Disponuje pravomocí pro udělení milosti, může odložit nebo snížit tresty. Král nevykonává žádnou pravomoc z titulu své osoby. Jsou to ministři, kteří spolupodepisují návrhy zákonů schválené parlamentem a vstupují v platnost následně po uveřejnění v Královských výnosech.
Federální vláda může mít celkem 15 ministrů a neomezený počet státních tajemníků. Funkci ministra či státního tajemníka nelze kumulovat s poslaneckým mandátem. Složení belgické vlády k 31.03. 2006 v protokolárním pořadí:
Guy Verhofstadt - předseda vlády (VLD)
Laurette Onkelinx - místopředsedkyně vlády a ministryně spravedlnosti (PS)
Didier Reynders - místopředseda vlády a ministr financí (MR)
Freya Van den Bossche - místopředsedkyně vlády, min. rozpočtu a ochrany spotřebitelů (S.PA)
Patrick Dewael - místopředseda vlády a ministr vnitra (VLD)
Karel De Gucht - ministr zahraničních věcí (VLD)
André Flahaut - ministr obrany (PS)
Marc Verwilghen - ministr ekonomie, energetiky, zahraničního obchodu a vědecké politiky (VLD)
Didier Donfut - ministr sociálních věcí a zdravotnictví, pověřený evropskými záležitostmi (PS)
Sabine Laruell - ministryně pro střední třídu a zemědělství, pověřená pro kooperaci a rozvoj (MR)
Renaat Landuyt - ministr dopravy (SP.A)
Christian Dupont - ministr státní správy, sociální integrace, politiky velkých měst a rovných příležitostí (PS)
Bruno Tobback - ministr životního prostředí,ministr důchodového zabezpečení
(SP.A)
Peter Vanvelthoven - ministr pro zaměstnanost a e-government (S.PA)
Hervé Jamar - ministr(náměstek) pro modernizaci financí a boj proti finančním podvodům, náměstek ministra financí (MR)
Státní tajemníci:
Bruno Tuybens - státní tajemník pro veřejné podniky (S.PA)
Vincent Van Quickenborne - státní tajemník pro zjednodušení administrativy (VLD)
Els Van Weer - státní tajemnice pro sociální ekonomiku a udržitelný rozvoj (Spirit)
Gis?le Mandaila Malamba - státní tajemnice pro rodiny a hendikepované občany (MR)
Poznámka:
VLD – vlámští liberálové
Spirit – umírnění vlámští nacionalisté
SP.A+Spirit – kartel vlámských socialistů a umírněných nacionalistů
MR – valonští liberálové
PS – valonští socialisté
Po volbách 10.6.2007 tato vláda podala demisi a byla pověřena králem Albertem II. k vyřizování běžné agendy do jmenování nové vlády.
Složení „prozatímní“ federální vlády, která by měla působit od 23.12.2007 do 23.3.2008. Vláda se skládá z „jen“ 14 ministrů a nemá žádné státní tajemníky. 7 ministrů pochází z politických stran působících ve Vlámsku (Open VLD - 3, CD & V – 4) a stejný počet z frankofonních politických stran (PS – 3, MR - 3, CDH -1)
Guy Verhofstadt – předseda vlády (první ministr), Open VLD,
Didier Reynders – více-premiér, ministr financí, reforma státních institucí, sociálně – ekonomické otázky, MR,
Yves Leterme - více-premiér, ministr rozpočtu, dopravy, reforma státních institucí, CD & V,
Sabine Laruelle/ová – ministr hospodářství, OSVČ, zemědělství, MR,
Charles Michel - ministr pro rozvojovou spolupráci, MR,
Laurette Onkelinx/ová - ministr sociálních věcí a zdravotnictví, PS,
Christian Dupont – ministr pro důchodové zabezpečení a sociální integraci, PS,
Paul Magnette – ministr životního prostředí a energie, PS,
Josly Piette – ministr pro zaměstnanost, CDH,
Karel De Gucht – ministr zahraničních věcí, Open VLD,
Patrick Dewael – ministr vnitra, Open VLD,
Jo Vandeurzen – ministr spravedlnosti, CD & V,
Pieter De Crem – ministr obrany, CD & V,
Inge Vervotte/ová – ministr pro státní správu, státní podniky, CD & V
Návštěvníci webu cundr.cz vložili k tomuto státu:
Chcete umístit vlastní banner? Kontaktujte nás.
Elbrus (5642m.n.m), nejvyšší hora Evropy, byla po několik let mou „fatamorgánou“. Čím víc mě zaměstnávala myšlenka zdolat ji, tím víc mi připadalo „obyčejné“ vyrazit na ni...
Čtěte více z deníku Článek
Více z podcastu
Více ze sekce odkazy
Reklama: