Další vývoj běloruské direktivně řízené ekonomiky se smíšenými prvky, se bude v nejbližších letech i nadále odvíjet od vývoje ekonomiky Ruska (RU), na kterém je BY surovinově závislá a na jehož trhy směřuje více než 50 % běloruského vývozu. Naleznout strategické zahraniční investory, které BY potřebuje především v infrastruktuře, energetice, informačních technologiích a v řadě jiných odvětví, by vyžadovalo osvobodit zaostávající běloruskou ekonomiku od centrálního řízení, potažmo v současné situaci od autoritativního prezidenta Lukašenka (AL).
Dotovaný direktivní model běloruské ekonomiky vedl k prohlubující se ekonomické a politické izolovanosti BY. Ta RU politicky vyhovuje, protože počítá pragmaticky s ekonomickou závislostí BY na RU, která mu nedovolí odpoutat se od něho. A to ani přes Lukašenkův nynější odpor a Rusy dotovanou pseudosociální politiku, která se dosud vedle silových nedemokratických prostředků stala jedním z pilířů moci Lukašenka. Ten za přispění pokračující silné mediální propagandistické nacionalizace běloruské politiky je ochoten spojit se s kýmkoli, kdo se nechá nalákat na jeho sliby například o vstupu zahraničního kapitálu, aniž by zahraničním investorům průhledně zaručil většinový podíl.
Na kritice mise MMF, která několikrát v minulosti poukázala na řadu nedostatků běloruského modelu ekonomiky a na jeho nedostatečnost řešit v příštích 10-15 letech například otázku prudce klesajícího počtu aktivně produktivního obyvatelstva a zvyšujícího se počtu důchodců, se prakticky nic nezměnilo k lepšímu, tj. stále patří mezi problémy běloruské ekonomiky:
Také každoroční Mezinárodní investiční fórum, které proběhlo v dubnu 2006 v Minsku, opakovalo pouze naléhavou potřebu zahraničních investic. Za účasti předsedy vlády Sirotského zde však prvně zazněla věcná až místy zoufale prosebná kritika ze strany domácích podnikatelů na
a na žalostně malou pomoc malým a středně velkým podnikům.
Nereálnost této ekonomické politiky, pokud nedojde k zásadní změně dosavadní hospodářské politiky a Rusko bude pokračovat v narovnávání cen dovážených energetických surovin, postaví běloruskou ekonomiku během 2-3 let, tedy již v roce 2007 před první problémy.
Ale i případná ekonomická reforma či liberalizace ekonomického prostředí neproběhne bezbolestně a může přechodně negativně poznamenat jinak slibně se rozvíjející obchodní výměnu s Běloruskem. Běloruský trh čím dále více pociťuje nekonkurenceschopnost domácí výroby. Direktivně řízená běloruská ekonomika projedla ruské dotace ve ztrátových podnicích a umělé zaměstnanosti. Financovala jimi nereálnou sociální politiku a mocenský aparát AL, což následně neumožnilo nutné investice do zastaralých výrobních fondů.
Ekonomický vývoj v roce 2007 bude nadále poznamenán:
Tyto faktory spolu s byrokratickými postupy, nepřehlednou daňovou legislativou, rigidním a často i konfiskačním přístupem celních orgánů BY budou doprovázet obchodování v BY, které tak nejen z pohledu západoevropských standardů se řadí k obtížným a investice v BY jsou charakterizovány jako rizikové
I v roce 2007 se bude prohlubovat dosavadní dirigistický model státem řízené ekonomiky. Z jedné strany zabezpečuje tento model (nebo chceme-li AL) pro RU palivo-energetický komplex BY před vstupem zahraničních investorů a na druhé straně dává možnost ruskému kapitálu přes cenové výhody postupně ho skupovat. Tato situace vytváří velký manévrovací a časový prostor, který, jak se zdá, oběma stranám (AL a RU) spíše vyhovuje než ne. Spekulace a námitky zemí EU jsou často vítanou inspirací, jak ještě tento prostor argumentačně a fakticky vyztužit. Ropu a plyn totiž potřebují všichni. K tání ledů v BY tedy nejspíš dojde, až se tam ruský kapitál pevně usadí.
Značná část běloruských podniků disponuje morálně i fyzicky zastaralým strojním parkem a opotřebovaným zařízením. Postupně se v rámci finančních možností tento strojový park modernizuje a proto je reálná možnost zapojit české strojírenské podniky do programů jejich rekonstrukce. Některé české podniky se do těchto programů v minulosti již zapojily. Zejména se jednalo o oblast rekonstrukce sklárny a pivovaru, rafinerie ropy atd.
Tato tendence se projevila v roce 2006 v nárůstu českých firem v Bělorusku (řádově šlo o desítky), jejichž flexibilitu a vynalézavost nezastavily ani ochranářská politika, ani administrativní bariéry.
V BY bude i v příštích letech přes všechny zmíněné potíže pokračovat modernizace klíčových průmyslových odvětví včetně zemědělství, při jejichž realizaci se mohou uplatnit výrobky českých firem. Široké pole možností pro české výrobce a dodavatele se rovněž otevírá v oblasti lehkého průmyslu, jehož domácí producenti dodávají na trh pouze omezenou škálu výrobků nižší kvality.
Návštěvníci webu cundr.cz vložili k tomuto státu:
Chcete umístit vlastní banner? Kontaktujte nás.
Elbrus (5642m.n.m), nejvyšší hora Evropy, byla po několik let mou „fatamorgánou“. Čím víc mě zaměstnávala myšlenka zdolat ji, tím víc mi připadalo „obyčejné“ vyrazit na ni...
Čtěte více z deníku Článek
Více z podcastu
Více ze sekce odkazy
Reklama: