Bosna a Hercegovina

• 2.1. Stručná charakteristika politického systému
• 2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)
• 2.3. Složení vlády

2.1. Stručná charakteristika politického systému

Bosna a Hercegovina je státním útvarem, jehož povaha nebyla dosud jednoznačně  definována. Dnešní státní zřízení BaH bylo určeno podpisem Daytonské mírové dohody a civilních i vojenských dodatků k ní dne 14. prosince 1995. Podle ústavy, jež tvoří její součást, se stát Bosna a Hercegovina skládá ze dvou entit: Federace Bosny a Hercegoviny a Republiky srpské. Kvůli specifické situaci, v níž se země ocitla po ukončení války (1992-1995) a kvůli tomu, že začala existovat díky vnějšímu zásahu, zahrnuje politický systém řadu výjimek proti tradičním parlamentním demokraciím. Obě entity dosud vykazují řadu znaků samostatných státních útvarů (vlastní policie, právní systém, hospodářská, finanční, školská a sociální politika atd.). Společné jsou pouze vnější funkce (např. zahraniční politika, obrana, zahraniční obchod). Společný stát je z hlediska struktury jakousi směsicí federativních, konfederativních i unitárních prvků, v posledních cca třech letech však dochází pod stálým tlakem mezinárodního společenství (MS) k postupnému posilování pravomocí orgánů na celostátní úrovni, což je současně i podmínkou pro hlubší integraci BaH do euroatlantických struktur.

Daytonskou dohodou byla zřízena funkce Vysokého představitele MS pro BaH (High Representative), jemuž byly (zčásti samotnou Daytonskou dohodou a zčásti následnou konferencí PIC v prosinci 1997 v Bonnu) dány široké dozorčí a výkonné pravomoci v legislativní i politické oblasti. Tzv. bonnské pravomoci zahrnují pravomoc odvolat z úřadu jakéhokoli představitele bh státní správy či samosprávy včetně členů vlád a Předsednictví BaH v případě, že tito představitelé vyvíjejí činnost porušující Daytonskou dohodu, stejně jako pravomoc vyhlásit či zrušit jakýkoli zákon na jakékoli úrovni státní správy, uplatnit vůči kterékoli politické straně finanční i administrativní sankce až po zákaz činnosti apod. Tendencí dosavadních Vysokých představitelů bylo používat tyto výjimečné pravomoci jen v nezbytných případech, zejména v ekonomické oblasti však byly a dosud jsou časté zásahy nutností. Od 1.2.2006 zastává funkci Vysokého představitele (a současně Zvláštního představitele EU pro BaH) někdejší ministr zahraničních věcí SRN (1991-1992) a posléze Zvláštní mediátor MS v BaH (1994-2000) dr. Christian Schwarz-Schilling.

Vzhledem k tomu, že ukončení krvavé války na území BaH v letech 1992-1995 bylo dosaženo teprve pod soustředěným tlakem mezinárodního společenství, byla na mezivládní konferenci v Londýně krátce po uzavření Daytonské dohody v prosinci 1995 založena Rada pro prosazení míru (Peace Implementation Council, PIC), sdružující státy a mezinárodní organizace podporující mírový proces v Bosně a Hercegovině, ať již vojensky, finančně či organizačně. Mezi jejími 55 zakládajícími účastníky je i ČR. Konference PIC na úrovni ministrů zahraničí členských zemí nebo tajemníků mezinárodních organizací se zprvu konala každoročně,  naposledy v květnu 2000 v Bruselu. Na zakládající konferenci byl založen i Řídící výbor (Steering Board of the Peace Implementation Council, SB PIC) jako exekutivní orgán PIC, kterému předsedá Vysoký představitel MS pro BaH. Členy SB jsou Kanada, Francie, Německo, Itálie, Japonsko, Ruská Federace, Spojené království, USA, předsedající stát EU, Evropská komise a Turecko jakožto zástupce Organizace islámské konference. SB spolupracuje s OHR a poskytuje mu politická zadání a poradenství. Porady SB na úrovni velvyslanců se konají v Sarajevu zpravidla každý týden, 1x za čtyři až osm týdnů se koná (zpravidla v Bruselu) zasedání SB na úrovni politických ředitelů, a jednou ročně se koná výroční zasedání SB na úrovni ministrů zahraničí. PIC jako celek již do dění v BaH nezasahuje.

PIC (v praxi tedy především SB) zodpovídá až do plné normalizace situace v BaH za naplňování Daytonské dohody a za politické vedení a řízení Úřadu vysokého představitele v Sarajevě (Office of High Representative, OHR), jakož i mezinárodních mírových sil, umístěných na území BaH (postupně UNPROFOR, IFOR, SFOR, EUFOR). V roce 2003 a na počátku roku 2004 se o výraznější podíl na zodpovědnosti za kontrolu dění v BaH přihlásila Evropská unie, která postupně přebírá roli PIC při dozoru nad naplňováním mírového procesu v BaH, včetně obsazení a řízení OHR. Definitivně by proces přechodu zodpovědnosti měl být ukončen k 30.6.2008, není však vyloučeno zkrácení či prodloužení v řádu měsíců. OHR poté  ponese název Úřad Zvláštního představitele EU pro BaH (Office of Special Representative, OSR), okolo zmíněných zvláštních (bonnských) pravomocí je v EU i SB PIC stále ještě vedena diskuze, zda je k témuž datu ukončit nebo zachovat i nadále. Evropská unie rovněž nahradila 2.12.2004 mírové jednotky SFOR dislokované v BaH pod vedením NATO jednotkami EUFOR pod svým vedením, přičemž jde o její první větší vojenskou operaci. NATO však v BaH zůstalo přítomno ve formě regionálního Velitelství NATO Sarajevo (NATO HQ).

Základním principem vnitřního uspořádání BaH, jemuž je vše ostatní podřízeno, je princip etnicity, tedy garantovaná rovnováha národnostního zastoupení ve všech rozhodujících orgánech. Rovnoměrné zastoupení tří konstitutivních národů se však aplikuje jen u vrcholných orgánů, zatímco na nižších úrovních platí většinou pravidlo poměrného zastoupení, přičemž za základ pro určení poměru se bere výsledek posledního sčítání lidu, které se uskutečnilo ještě před vypuknutím války, v roce 1991. Právě tato skutečnost bývá příčinou značných problémů, neboť demografická struktura se během války podstatně změnila a stále se mění díky politice “uskutečňování nových návratů” uprchlíků a přesídlenců, t.j. nevynucených, přirozených přesídlování do oblastí s většinovým zastoupením vlastního etnika. Podle nejnovějších dostupných údajů ze Statistického přehledu UNHCR, zpracovaných ke dni 31.3.2007, dosáhl celkový počet navrátivších se uprchlíků (tj. osob, jež uprchly mimo území BaH) a přesídlenců (osob, jež změnily v důsledku války bydliště v rámci BaH) od 14.12.1995 do 31.3.2007 celkem 1 065 000 osob (z odhadovaného původního počtu 2,2 miliónu osob, které v důsledku války opustily v letech 1992-1995 své domovy). Údaje o počtu uskutečněných návratů za posledních pět let (2002: 108 000, 2003: 54 300, 2004: 21 415, 2005: 6 688 a 2006: 3 815 ) svědčí o tom, že proces návratu uprchlíků a přesídlenců zvolna spěje k završení, neboť podstatná část uprchlíků a přesídlenců zřejmě našla uspokojení životních zájmů ve svém novém bydlišti a vrátit se natrvalo již nehodlá. Mezi uskutečňovanými návraty současně stále stoupá podíl tzv. „minoritních návratů“, tj. návratů uprchlíků a přesídlenců do míst, kde nyní z hlediska své národnosti tvoří menšinu, což svědčí o opadání národnostních tenzí. Pozitivním jevem oproti minulosti je i skutečnost, že již téměř neexistují oblasti pro návrat zcela uzavřené jako určité „tvrze etnické čistoty“. I na tomto faktu lze pozorovat pozitivní změnu při budování nové státnosti Bosny a Hercegoviny.

Volební systém v BaH byl rovněž určen Daytonskou dohodou. Předpokládá pravidelné čtyřleté intervaly pro konání všeobecných voleb (současně do celostátního, entitních, kantonálních a distriktních parlamentů a do Předsednictví BaH, v prvních letech po válce až do voleb v r. 2000 včetně byly tyto intervaly kráceny na polovinu). Poslední volby se konaly 1.10.2006, sestavování koaličních vlád na různých úrovních se však protáhlo na několik měsíců (ve dvou kantonech entitní FBaH nebyla vládní koalice zformována ani k 10.5.2007).

Ústavní reforma prosazovaná mezinárodním společenstvím, která měla za cíl především alespoň mírně zjednodušit nákladnou státní administrativu a komplikované nestandardní předpisy pro volbu nejvyšších státních orgánů a představitelů, bohužel o dva hlasy v Parlamentu BaH v dubnu 2006 neprošla.

Hlavou státu je tříčlenné Předsednictví, do něhož se volí většinovým systémem po jednom  zástupci z každého konstitutivního národa BaH (Bosňáci, Srbové, Chorvati). Každý občan BaH má k dispozici pouze jeden hlas pro člena Předsednictví s tím, že občané RS volí srbského zástupce a občané FBaH buď bosňáckého nebo chorvatského zástupce. Funkce předsedajícího  tomuto orgánu podléhá rotaci mezi všemi členy Předsednictví ve stejně dlouhých intervalech (v současné době 8 měsíců) v rámci čtyřletého volebního období.

Prezidenta RS a dva viceprezidenty volí občané v přímých volbách, prezidenta FBaH a dva viceprezidenty volí Parlament FBaH. Prezident entity a oba viceprezidenti od roku 2002 vykonávají svůj mandát po dobu čtyř let, a to bez do té doby praktikované  pravidelné rotace.

Parlament BaH (celostátní) je dvoukomorový (42, resp. 15 poslanců). V každé z komor (Poslanecká komora a Komora národů) jsou zastoupeny dvě třetiny poslanců z FBaH a jedna třetina z RS.

Parlament FBaH je také dvoukomorový (Poslanecká komora a Komora národů, mají 98, resp. 58 poslanců).

Parlament RS  (Národní shromáždění) je jednokomorový (83 poslanců); zástupci jsou voleni na základě poměrného systému (bez procentuální hranice).

Rada národů Republiky srpské je zákonodárným orgánem RS s omezenou působností, který byl utvořen v r. 2003, aby chránil „životně důležité národní zájmy konstitutivních národů“. Jde o jistou náhražku druhé komory parlamentu s dosud provizorně vymezenými kompetencemi směrem k národnostním otázkám a k národnostním menšinám v RS. Tvoří ji celkem 28 delegátů (po 8 delegátech z každého konstitutivního národa a 4 delegáti reprezentující národnostní menšiny).

Kantonální parlamenty (pouze ve Federaci BaH) mají různý počet poslanců; volí se poměrným systémem.

Centrální vláda BaH (Rada ministrů) se až do února 2000 omezovala pouze na tři ministerstva  (zahraniční věci, zahraniční obchod, veřejné záležitosti a komunikace). V jejím čele byli dva rovnocenní spolupředsedové (každý z jiné entity),  kteří se ve funkci předsedy střídali  v měsíčních intervalech. Od roku 2000 stojí v čele vlády předseda, jehož funkce není rotující. Od všeobecných voleb na podzim roku 2002 činí mandát vlády čtyři roky (místo dosavadních dvou) a počet resortů se postupně zvyšoval na současných devět. Každý ministr má od počátku roku 2003 jen jednoho náměstka (který je stejně jako ministr členem Rady ministrů s hlasovacím právem!) místo do té doby dvou z řad příslušníků dalších dvou státotvorných národů. Výjimkou je na přelomu let 2003/2004 nově ustavené ministerstvo obrany, kde zůstávají dva náměstci ministra. V současné době má Rada ministrů BaH stálého předsedu a těchto 9 resortů: ministerstvo zahraničních věcí, ministerstvo zahraničního obchodu a hospodářských vztahů, ministerstvo komunikací a dopravy, ministerstvo financí a trezoru institucí BaH, ministerstvo pro lidská práva a uprchlíky, ministerstvo spravedlnosti, ministerstvo bezpečnosti, ministerstvo obrany a ministerstvo pro občanské záležitosti.

2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)

Hlavou státu je podle ústavy tříčlenné Předsednictví (prezídium) BaH s rotující funkcí předsedajícího (v intervalu 8 měsíců). Současné složení (od 1.11.2006):

         Haris Silajdžić (Bosňák)                        

         Nebojša Radmanović (Srb)        

         Željko Komšić (Chorvat)

V období 1.11.2006 - 30.6.2007 vykonává funkci předsedajícího Nebojša Radmanović.

2.3. Složení vlády

A/ Rada ministrů (centrální vláda, jmenována 9. 2. 2007):

         Nikola Špirić                  - předseda Rady ministrů

         Dragan Vrankić              - místopředseda Rady ministrů a ministr financí a trezoru

         Tarik Sadović                 - místopředseda Rady ministrů a ministr bezpečnosti

         Sven Alkalaj                   - ministr zahraničních věcí

         Slobodan Puhalac           - ministr zahraničního obchodu a ekonomických vztahů

         Božo Ljubić                    - ministr komunikací a dopravy

         Sredoje Nović                - ministr pro občanské záležitosti

         Safet Halilović                - ministr pro lidská práva a uprchlíky

         Bariša Čolak                  - ministr spravedlnosti

         Selmo Cikotić                 - ministr obrany (ve funkci až od 19.4.2007

B/ Vláda Federace Bosny aHercegoviny (jmenována s definitivní platností 30. 3. 2007):

         Omer Branković             - premiér

         Vjekoslav Bevanda         - vicepremiér a ministr financí

         Gavrilo Grahovac           - vicepremiér a ministr kultury a sportu

         Fadil Jaganjac                 - ministr vnitra

         Felix Vidović                  - ministr spravedlnosti

         Vahid Hečo                    - ministr energetiky, hornictví a průmyslu

         Nail Šećković                 - ministr dopravy a komunikací

         Perica Jelečević              - ministr práce a sociální politiky

         Edin Mušić                     - ministr pro záležitosti přesídlenců a uprchlíků

         Zahid Crnkić                  - ministr pro záležitosti válečných veteránů a invalidů

         Safet Omerović              - ministr zdravotnictví

         Meliha Alić                     - ministryně školství a vědy

         Desnica Radivojević       - ministr obchodu

         Salko Obhodjaš             - ministr urbanismu a územního plánování

         Nevenko Herceg            - ministr turistiky a životního prostředí

         Damir Ljubić                  - ministr zemědělství, vodního hospodářství a lesnictví

         Velimir Kunić                 - ministr rozvoje,  podnikání a řemesel

  Prezidentka FBaH (od 27.2.2007):

         Borjana Krišto (Chorvatka)

        Viceprezidenti FBaH:

         Mirsad Kebo (Bosňák)

         Spomenka Mičić (Srbka)

  C/ Vláda RS (jmenována 30.11.2006):

         Milorad Dodik                - premiér

         Rajko Ubiparip               - ministr hospodářství, energetiky a rozvoje

         Aleksandar Džombić      - ministr financí

         Anton Kasipović - vicepremiér a ministr školství a kultury          

         Džerard Selman              - vicepremiér a ministr spravedlnosti

         Stanislav Čadjo              - ministr vnitra

         Zoran Lipovac                - ministr místní samosprávy

         Ranko Škrbić                 - ministr zdravotnictví a sociální péče

         Radivoje Bratić               - ministr zemědělství, lesnictví a vodních zdrojů

         Nedjelko Čubrilović       - ministr dopravy a komunikací

         Predrag Gluhaković        - ministr obchodu a turistiky

         Fatima Fetibegović         - ministryně urbanistiky, výstavby a životního prostředí

         Boško Tomić                  - ministr práce a péče o invalidy a válečné veterány

         Jasna Brkić                     - ministryně pro ekonomické vztahy a koordinaci

         Omer Branković              - ministr pro záležitosti uprchlíků a přesídlenců

         Bakir Ajanović               - ministr pro vědu a technologie

         Proko Dragosavljević   - ministr pro rodinu, sport a záležitosti mládeže

Prezident RS (od 5.10.2006):

         Milan Jelić (Srb)

        Viceprezidenti RS:

         Adil Osmanović (Bosňák)

         Davor Čordaš (Chorvat)