Brazilská ekonomika vstoupila rokem 2007 do druhého volebního období prezidenta Luly. Lze očekávat, že vznikne množství reformních a infrastrukturních projektů, přičemž vláda bude usilovat o to, aby jejich pozitivní výsledky mohly být pozorovány ještě před koncem volebního období tak, aby stávající vládní koalice měla výhodnou pozici před dalším volebním cyklem.
Krátce po nástupu do druhého mandátu vyhlásil prezident Lula spuštění „ekonomického balíčku“ s názvem Program pro zrychlení růstu (Programa de Aceleraç?o do Crescimento – PAC), který by měl zajistit rychlejší růst brazilské ekonomiky do roku 2010. V projevu u této příležitosti Lula prohlásil, že zatímco v předchozích letech byla prioritou jeho vlády stabilizace ekonomiky, nyní přichází čas na zrychlení ekonomického růstu za současného vylepšování již dosažených výsledků. Zdůraznil, že nedílnou součástí PAC bude i snaha o zmírnění sociálních rozdílů a boj proti nerovnoměrnosti v hospodářské vyspělosti jednotlivých regionů.
Mnozí však kritizují skutečnost, že program nepřináší mnoho nového, pouze určitým způsobem shrnuje již dříve zamýšlené výše investic a zamýšlená prorůstová opatření. Někteří analytici si všímají faktu, že zatímco PAC předpokládá růst ekonomiky o 4,5 % v letošním roce, Centrální banka, která je silně závislá na vládě, sama předpovídá pouze tříprocentní růst. Představitelé největšího průmyslového svazu země – FIESP pozitivně vnímají důraz na podporu hospodářského růstu a mírné upuštění od striktního preferování stabilní ekonomiky, nicméně jedním dechem dodávají, že opatření, jež přináší PAC, jsou nedostatečná a nezajistí proklamovaný růst. PAC se opravdu jeví spíše jako pozlátko bez propracované substance. Ani další pozvolné snižování základní úrokové míry SELIC ze strany Centrální banky počátkem roku 2007 nenasvědčuje tomu, že by se brazilské ekonomice, která v poslední době spíše rozpačitě přešlapuje na místě, mělo dostat významnějšího impulsu, který by nastartoval dynamičtější růst.
Takovým impulsem by se mohl stát úspěšný start projektů na bázi partnerství veřejného a soukromého sektoru (PPP), které byly uzákoněny na konci roku 2004. Související prováděcí předpisy však nebyly dosud legislativně upraveny, a proto zatím projekty tohoto typu nemohou být realizovány. Předpokládá se, že v budoucnu budou tyto projekty zásadním hybatelem ve strategicky důležitých oblastech (energetika, dopravní infrastruktura, bydlení, školství, zdravotnictví aj.), na první konkrétní výsledky však bude nutno ještě nejspíš několik let počkat.
Významný dopad na ekonomiku ve formě urychlení přijetí zásadních reformních ekonomických zákonů by mohlo mít zefektivnění legislativního procesu, který je v současné době v podstatě paralyzován. Na vině je nahromaděné množství prezidentských dekretů (tzv. medidas provisórias), které musejí být projednávány a schvalovány přednostně a nedostává se tak času k projednávání řádných zákonů, komplexně řešících jednotlivé problematiky, ale také např. mezinárodních smluv.
Brazilská vláda v uplynulých letech pokračovala v intenzivních obchodně politických jednáních s velkými zeměmi mimo hlavní centra – EU a USA. Zájem BFR se tak soustředil mj. na Čínu, Rusko, JAR a další země, se kterými byla podepsána dlouhá řada dohod o spolupráci v mnoha oblastech.
Jedním z důvodů orientace na tyto země je vedle logické snahy o diverzifikaci obchodních a hospodářských vztahů také naprostý neúspěch, který byl v roce 2004 zaznamenán v rámci jednání o ustavení Celoamerické zóny volného obchodu (ALCA/FTAA) a zároveň v jednání o Meziregionální asociační dohodě mezi EU a MERCOSUL. Oba integrační procesy ztroskotaly na neochotě stran ustoupit ze svých pozic, přičemž pro Brazílii (MERCOSUL) je stěžejní otázkou liberalizace obchodu se zemědělskými komoditami včetně zrušení subvencí, což je pro oba partnery na severní polokouli velice citlivým problémem. Na druhé straně Brazílie neakceptuje požadavky EU a USA na liberalizaci oblasti veřejných zakázek, investic a některých služeb, stejně jako stále se opakující požadavek USA na zintenzívnění boje proti porušování práv vyplývajících z duševního vlastnictví, včetně softwarového pirátství.
Vzhledem k preferenční povaze dohod o ALCA i EU – MERCOSUL, existuje silná vazba těchto jednání na liberalizační procesy probíhající ve WTO, aktuálně pak na jednání v rámci tzv. Agendy z Doha. Vzhledem k tomu, že významného posunu nebylo dosaženo po krachu VI. Konference ministrů v Hongkongu v prosinci 2005 ani během celého loňského roku, nelze předpokládat, že by obě výše zmíněná jednání zahrnující Brazílii v letošním roce měla zaznamenat výraznější pokrok, i když zúčastněné strany sporadicky prohlašují, že jejich zájem na dohodách stále trvá.
BFR patří mezi země, které jsou značně závislé na přílivu zahraničního kapitálu do mnoha odvětví národního hospodářství. Zahraniční kapitál také hraje hlavní roli ve stále probíhající privatizaci. Českým podnikům se za této situace naskýtá možnost podílet se na mnoha investičních akcích, a to buď samostatně či spíše jako subdodavatelé velkých a kapitálově silných a v teritoriu dokonale etablovaných firem, které se snáze dokáží prosadit.
Existující možnosti ekonomické spolupráce byly popsány v předchozích kapitolách a jsou trvalého charakteru. Mezi ty nejaktuálnější patří bezpochyby cokoliv, co se týká výroby a užití biopaliv. BFR je díky úspěchu svého etanolového programu všeobecně považována za významnou mocnost v tomto oboru a disponuje mnoha desítkami let zkušeností, které chce uplatnit mj. i ve spolupráci se zahraničními partnery na trzích třetích zemí.
Návštěvníci webu cundr.cz vložili k tomuto státu:
Chcete umístit vlastní banner? Kontaktujte nás.
**11.7. Do Bígru na pivo** Pro dnešní den je stanoven jednoduchý program: půjdeme se podívat do „sousední“, 16 km vzdálené české vsi Bígr, dáme si pivko a půjdeme zpátky. Tzv....
Čtěte více z deníku Do Bígru na pivo, Drobeta – Turnu Severin (11.7 - 12.7. )
Více z podcastu
Více ze sekce odkazy
Reklama: