ČAD

• 2.1. Stručná charakteristika politického systému
• 2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)
• 2.3. Složení vlády

2.1. Stručná charakteristika politického systému

Republika Čad, do roku 1960 francouzská kolonie, trpěla po více než tři desetiletí ozbrojenými etnickými konflikty a invazemi čadských protivládních rebelů ze sousední Libye, kde se usídlili. Mír byl konečně dosažen v roce 1990, kdy centrální vláda většinu existujících roztříštěných politicko-vojenských skupin buď porazila nebo se s nimi dohodla, vyřešila územní spory se sousedy, navrhla demokratickou ústavu a zorganizovala v letech 1996 a 1997 prezidentské resp. parlamentní volby za účasti mnoha politických stran.

V roce 1998 však severní část území Čadu zasáhla nová rebelie, která vyvrcholila v průběhu roku 2000. Teprve mírová dohoda, podepsaná v lednu roku 2002 mezi vládou a rebely, vytvořila základ pro demobilizaci rebelů a jejich integraci do domácího politického systému. Navzdory posunu k demokratickým reformám zůstává naprostá většina moci v rukách severní etnické oligarchie.

Část rebelů se stáhla po podpisu mírové dohody v roce 2000 opět do sousední Libye, odkud dosud podniká ojedinělé nájezdy na čadské území a vyvolává konflikty s pravidelnou čadskou armádou.

Čad je v současné době unitární republikou, praktikující prezidentský systém s politickým systémem více stran. Současná Ústava byla schválena všelidovým referendem ze dne 31. března roku 1996. V současné době vládne v zemi poměrně dobrá politická i ekonomická stabilita.

Zákonodárnou moc tvoří jednokomorové Národní shromáždění se 155 křesly, jeho členové jsou voleni dvoukolovým všelidovým hlasováním na čtyřleté funkční období (pro zvolení v prvním kole je potřeba nad 50 % hlasů, v druhém rozhoduje prostá většina mezi nejsilnějšími dvěma kandidáty).

Poslední volby se konaly v dubnu roku 2002 a zvítězila v nich strana MPS – Mouvement Patriotique du Salut (Patriotic Salvation Movement) současného prezidenta Idrisse Deby se 110 obsazenými křesly. Prezident však není předsedou této strany. Za MPS se umístila strana RDP (Rally for Democracy and Progress) s 12 křesly v parlamentu, potom FAR (Federation Action for the Republic) s 9 mandáty, RNDP (National Rally for Development and Progress) s 5 křesly, URD (Union for Renewal of the Democracy) rovněž s 5 křesly, UNDR (National Union for Development and Renewal) se třemi mandáty. Celkem 11 křesel získaly v novém parlamentu ostatní registrované politické strany. Vládní koalici tvoří strany MPS, UNDR a URD (strana jižanského generála W.A.Kamougue).

Současná vláda má 29 členů (tzv. Státní výbor – Council of State) a byla jmenována prezidentem na základě doporučení ministerského předsedy dne 12. června roku 2002.

Druhá komora parlamentu (Senát) nebyla zatím ustavena. Členové Senátu však mají být voleni na funkční období šesti let, vždy třetina Senátu se obmění každé 2 roky. Počet senátorů zatím nebyl stanoven.

Předsedou nové vlády byl jmenován pan Haroun Kabadi.

2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)

Hlavou státu je již od 4. prosince 1990 generálporučík Idriss Deby (nar.1952). V posledních volbách dne 20. května 2001 byl potvrzen ve své funkci na další pětileté období, získal již v prvním kole 63 % všech hlasů (druhý Ngarlegy Yorongar pak 16 %). Volba prezidenta přitom v Čadu probíhá všelidovým dvoukolovým přímým hlasováním. Pokud žádný z kandidátů nezíská v prvním kole více než 50 % hlasů, utkají se ve druhém kole dva kandidáti s nejvyšším počtem hlasů a zvítězí ten, který obdrží prostou většinu hlasů.

2.3. Složení vlády

Právní systém

Čadský právní řád je přímo odvozen od francouzského civilního práva a čadského zvykového práva, nepřijal však dosud závaznou jurisdikci Mezinárodního soudního dvora v Haagu.

Existuje Nejvyšší státní soud (Cour d´Etat), Odvolací soud (Cour d´Appel), dále pak kriminální a magistrátní soudy.

Velkým nedostatkem čadského právního systému je, že se nachází pod kontrolou vlády a není tedy na ní nezávislý. Kariéra magistrů, advokátů, soudců a ostatních úředníků závisí značně na politické vůli exekutivních orgánů vlády a prezidenta. Právní systém není tedy plně nezávislý v provádění své činnosti, navzdory ústavním zárukám (článek č.146 Ústavy z 31. března 1996).

V právním systému jsou zakotveny protikorupční zákony, ale korupce zůstává stálým problémem. Čad není signatářem konvence OECD o boji proti korupci. Korupce je trestná, je považována za kriminální čin, ale i přes některé případy uvěznění úplatných státních úředníků je tento jev stále problémem, zejména na ministerstvech a dokonce v prezidentské kanceláři.