11.7. Do Bígru na pivo
Pro dnešní den je stanoven jednoduchý program: půjdeme se podívat do „sousední“, 16 km vzdálené české vsi Bígr, dáme si pivko a půjdeme zpátky. Tzv. na otočku. Cestou v horní hospodě doplňujeme tekutiny a vyrážíme směr Bígr. Cestou míjíme důl na antracit, který živí v podstatě celý Eibental a šlapeme si. Hodinu, dvě, dolů s kopce, ještě přes řeku, přes kopec, ještě jeden kopec, nadávky přibývají, už padají i ty nejsprostší. Po více než čtyřech hodinách se nám otevírá pohled na Bígr a padá do nás vytoužené pivo. Vypuká diskuze, zda jít zpátky nebo sehnat odvoz zpět po silnici (77 km). Vzhledem k účasti některých na včerejší dlouhotrvající diskotéce a začínajícímu dešti se přikláníme k variantě druhé.
Vcelku snadno sháníme borce, majitele auta značky ARO s korbou. Georg jede v kabině a s řidičem se předhánějí ve vyprávění neuvěřitelných (nejen mysliveckých) historek. Těšíme se na večeři od paní Josefíny, která připravila polévku ( alá co zahrada dala) a plněné zelné listy mletým masem (zvané sarmy) a bílý chléb. Tato specialita se zde vaří o vánocích. Na závěr jsou jako moučník podávány vdolečky s malinovým přelivem. Večer se ještě vydáváme do horní hospody, protože si tam Fulda ráno prozřetelně nechal sandály, abychom je nemuseli táhnout sebou v batohu, vždyť si je zpáteční cestou vyzvedneme. Prostě pohodový výlet do Bígru na pivo. Zpětně to byl dobrý trénink před tím, co nás čeká.
12.7.
Ráno se nám nechce po včerejší „procházce“ vůbec vstávat, protože zde však naše návštěva končí, nezbývá nám nic jiného. Po rychlé snídani se loučíme s Jozefkou a pěšky přes hospodu U krajánka opouštíme vesnici. Hned nad vsí stopujeme nákladní auto s uhlím z antracitových dolů (ten den poslední jedoucí, zase máme štěstí) do nějž nastupuje Fulda se Sváťou a se všemi našimi batohy. Bez zátěže jsme u 6 km vzdálené hlavní silnice za chvíli. Ranní autobus už nám dávno odjel a odpolední pojede až za dlouho, nezbývá nám nic než popojít nebo stopovat. Problém je ale v tom, že zde není takový provoz, jak bychom si představovali. Obě činnosti kombinujeme. Nakonec máme štěstí a na etapy dorážíme do srbské vesnice Dubová. Před místním magazínem čekáme na autobus do Oršovy. Od této chvíle nám čeština není nic platná a začínáme uplatňovat základní fráze naší rumunštiny (činč bere = 5 piv).
Náš dnešní cíl je nedaleká přehrada Portile de Fier (Železná vrata) na Dunaji. Po výstupu z autobusu se nám nabízí taxík, takže neváháme a jedem. Přehrada je takové betonové monstrum, žádný Slapy, navíc se nejde podívat na hráz, protože po ní vede jedna z mála silnic do Srbska a celníci nemají pochopení. Dostáváme grandiózní nápad návštěvy a jednodenního noclehu v Srbsku. Jeho realizace ztroskotává na tom, že pěšky jít nelze a jen za přejezd autem chtějí místní šejdíři 10 euro za osobu. Radši jsme se pořádně nadlábli šašlíku. V rychlosti se rozhodujeme, máváme na jakýsi autobus a zadarmo jedeme do města Drobeta – Turnu Severin. Sehnali jsme levný hotel, asi téměř plný, protože Fulda se Sváťou spí na gaučích v recepci, kterou musí ráno do 8 hod. opustit.
Tento deník popisuje zážitky ze státu:
stepa Eibenthal: stefaniager@seznam.cz (02.04.10 11:05)
ahoj chcesli do rumunska tak umim poradit.ziju v praze. (reagovat)
Ewa: Re: stefaniager@seznam.cz (11.09.10 06:10)
Prosím Tě,potřebovala bych se na něco zeptat někoho kdo umí rumunsky.Jsi ochoten ?Napiš mi na ewa.98@seznam.cz
Prosím (reagovat)
Váš komentář:
Chcete umístit vlastní banner? Kontaktujte nás.
Opet zdravime, jeste porad z jihu...... na uvod par kratkych poznamek: - Omanci jako ridici...jsou hodne zbesili, rozjizdeji se na dvojku a vsude, kde je 50 nebo 80 to vali min120....ono i ta...
Čtěte více z deníku Oman Report 4
Více z podcastu
Více ze sekce odkazy
Reklama: