Ráno vstáváme v 5.30 Kyjevského času, což je 4.30 našeho. Sváťovi ze zrovna zdál sen o tom, že jedl párek s kaší a po probuzení s ním nebyla řeč. Celý den nám to vyčítal slovy: "taky jste mě to mohli nechat dojíst". Na radu našich hostitelů čekáme po 6 hod. na křižovatce jako spolujezdci do Chustu. Asi po 20 minutách konečně přijíždí dodávka naším směrem, máme velké štěstí, že se tam všichni poskládáme i s bagáží. Cestou nás zdržuje stádo krav, které nechce uhnout ani po troubení vozů jedoucí s námi v koloně. Nakonec nás ale šťastně řidič doveze až na autobusové nádraží v Chustu (za 20 hřiven asi 45 km). Odmítáme všechny nabízející se taxíky a kupujeme za necelých 40 hřiven lístky na dálkový aftóbus do Jasinje. Čeká nás 5 hodin jízdy, takže doplňujeme tekutiny v místní nádražce. Sváťa odmítá jakékoliv pití, neboť je pan koroptev a řidič by asi nejásal nadšením zastavovat každých 5 km na jeho umění 10 vteřin. Autobus je vcelku prázdný, každý zabíráme jednu sedačku a podřimujeme. Před Rachyvem se autobus začíná plnit a my se stahujeme na zadní sedačky, kde na nás jde kouř odkudsi z motoru. Řidič dělá jakoby nic, a tak pokračujeme dál. V Rachyvu máme malou přestávku, kterou využíváme k občerstvení. Dáváme si jak jinak než, pivo a výborné pirožky.
Potkáváme zde také nejkrásnější Ukrajinku, jednohlasně zvolenou jako miss Ukrajina. Po přestávce jedeme ještě hodinu úmorné cesty. V Jasini jdeme na poštu poslat par pohledů a potom ihned k nejbližší kolibě.
Objednávám pivo, zatímco ostatní účastníci řeší neúspěšně problém s toaletami. Netrvá dlouho a přistupuje k nám starší manželský pár a nabízejí nám ubytování ve svém bytě, který nepoužívají. Dlouho se nerozmýšlíme, já, Sváťa a pani domácí jdeme byteček okouknout. Vracíme se nadšeni, neboť se nám tam velice líbilo, "mají tam dokonce splachovací záchod" hlásil náčelník hned jak dosednul ke stolu, načež všichni zajásají a je rozhodnuto. Kupujeme láhev vodky na uzavření dohody.
Přisedá k nám kamarád našich hostitelů, žandár zdejší četnické stanice, kterému obzvlášť padl do oka Sváťa a rozpoutává se mezi nimi vodkový souboj. Žandár nemá zjevně rád ruštinu a za každé ruské slovo rozdává lepáky. Česky ale moc nerozumí, takže je docela sranda. Naše hostitelka se rozhodla za každou cenu uvařit nám večeři a tak odcházíme do bytu, opouštějíce pitím unaveného žandára.
Já jdu pomoct paní domácí s večeří, zatímco kluci postupně navštěvují onu místnost se splachováním. Okrajuji prasečí hlavu, krájím cibuli a zeleninu, z níž hostitelka vykouzlí celkem výbornou pochutinu (Fuldou nazvanou hužvu s bramborami). Následuje povídání ze kterého se mimo jiného dovídáme, že jejich 2 synové pracují v Praze a jeden se v Čechách dokonce oženil a že tento byt je vlastně jejich. Jdeme ještě do magazínu naproti na pivko, potom umýt, voda sice teče jen na záchodě, ale hned před domem je studna, a spát.
Ráno vstáváme v 6 hod. Kyjevského času, čeká nás výstup na nejvyšší horu Ukrajiny, Hoverlu (známou též pod jménem Goverla) 2060 m.n.m. V 7 hod odjíždíme aftóbusem do Lazeščiny, poslední vlakové zastávky bývalého Československa, odkud začíná cesta k hoře. Počasí je vcelku solidní, až na mraky okolo vrcholu. Prvních 12 km k něčemu, co mělo být turbázou, zvládáme v rekordním čase jedné hodiny a čtyřiceti minut.
Malý magazínek je poslední místo, kde se dá koupit pivo, čehož pochopitelně využíváme, a dáváme si snídani v trávě a kupujeme vrcholové prémie značky Oboloň. Chvilka odpočinku nám musí stačit, neboť cesta je dlouhá a času málo. Začátek stoupání je dost náročný a Sváťa dostává zaječí úmysly, potom však překonává krizi (kterou prožíváme samozřejmě všichni) a pokračujeme dál. Několikrát zastavujeme na kratičký odpočinek, čekáme také na Sváťu, neboť zůstává přece jenom o kousek pozadu, dupe statečně pomalu ale jistě. O pitnou vodu strach nemáme, po předchozí zkušenosti při zdolávání Kuku si vody neseme přeci jenom o troch více a po cestě dokonce nacházíme pramen, u kterého ještě zásoby doplňujeme.
Neustále se rozhlížíme, protože okolní krajina je opravdu překrásná, hluboko v dálce pod námi vesnička s pasoucími se kravami a na protějších kopcích stáda ovcí, prostě jako v pohádce. K samotnému vrcholu dorážíme postupně v pořadí: Pavel v 11.53, Fulda 11.55, moje maličkost 11.57 a konečně Sváťa při mohutném skandování přímo dobíhá přesně ve 12.00.00,00 hod. kyjevského času. Vrchol Ukrajiny je úspěšně dobyt Čechy: Karlem, Pavlem, Jirkou a Svatoplukem, aneb EXPEDICÍ UKRAJINA 2003.
Vrcholové fotografování a nezbytně nutný přípitek pivem nám vytváří skvělou náladu. Fouká příjemný větřík, ale svítí sluníčko a to dodává místu kouzlo romanticky. Zdržujeme se necelou hodinku, za kterou Honzka rozesílá 21 SMS všem přátelům a známým o zdolání tohoto "kopečku".
Cesta zpátky je trochu volnější, i když stále náročná. Dolů k torzu turbázy scházíme poměrně vyčerpáni, hned se hrneme do magazínu, ale bohužel už nemají ani jedno pivo. Kupujeme první a poslední limonádu na Ukrajině, zouváme boty, čehož někteří ihned litují. Puchýře jak holubí vejce si neradostně mnou Fulda s Pavlem. Já s náčelníkem jsme na tom lépe. Zbývajících 12 km se vlečeme jako stádo uslintanejch telátek. S jazykem do půl pasu se dobelháváme k prvnímu magazínu, kde nás čeká zasloužená orosená odměna. Tady na Ukrajině není běžné, aby pivo měli v lednici, ale vyjímka potvrzuje pravidlo a právě zde je to dvojnásob milé.
Po vesnici belháme od magazínu k magazínu a v každém čerpáme nové síly. U silnice vedoucí do Jasini marně zkoušíme stopovat, můj návrh dojít ten "kousek" pěšky byl za hromadného posílání kamsi zamítnut, takže nezbývá nic jiného, než počkat téměř hodinu na aftóbus.
První kroky ve městě směřují pochopitelně ke kolibě, kde objednáváme kromě lahodného, zlatavého moku šašlik se salátem, báječné jídlo po tak vyčerpávajícím dni a potom hajdy do bytu. Fulda je pro dnešní den kuchařem, proto se ujímá kuchyně a vaří výtečnou gulášovku z pytlíku. Na návštěvu přicházejí naši hostitelé, domluvit se s námi na ráno. Následuje velké koupání v teplé vodě, ohřáté na plynové sporáku a ošetřování puchýřů.
Tento deník popisuje zážitky ze státu:
Chcete umístit vlastní banner? Kontaktujte nás.
!!6.den Ráno vstáváme trochu dříve a jen co se zabalíme, zaplatíme dědovi oněch zbývajících 30 hřiven, vydáváme se na pouť k jezeru. Jsou to zhruba 2 kilometry v docela pěkným...
Čtěte více z deníku Siněvirská koliba, Siněvir, Koločava, Natálka, Nikola Šuhaj (Zakarpatská Ukrajina - den 6. a 7.)
Více z podcastu
Více ze sekce odkazy
Reklama: