Neděle 30. 1. 2005 Je ráno a my míříme na Kibo Hut (4700m n/m). Je to 13 km a cesta trvá něco přes 5 hodin. Je cítit nedostatek kyslíku. Mladí viditelně zpomalují, některé bolí hlava. Jdeme Alpskou pouští. Vrchol Kilimandžára je v mracích. Zato Mavenzi, více jak 5 000 m vysoký štít, je krásně vidět.
(Cesta od hlavní brány až na Kibo Hut připomíná cestu z Pece pod Sněžkou Modrým dolem přes chatu na Rozcestí, Výrovku, Luční boudu až k bývalé Obří boudě. Připadáme si, jako bychom v neděli odpoledne vyrazili na rodinný špacír. Jen kyslík občas chybí, bolí hlava a někdo trpí lehkou motolicí.)
Před námi se objevuje Kibo Hut, kamenná bouda, náš poslední výškový tábor. Začíná pršet, dokonce padá sníh. Jsme unaveni. Téměř všichni si stěžují na bolesti hlavy. Při karetní hře „prší“ se dopouštíme vlivem nedostatku kyslíku drobných chyb (bereme si dvě karty na eso nebo se snažíme soupeře přeskočit sedmičkou). Hra je pomalá a zmatená, někteří rošťáci podvádí. Trochu se posílíme polévkou a jdeme preventivně spát, ačkoliv o spaní nemůže být ani řeč. Na vrchol kráteru se vyráží o půlnoci. K sněžení se přidává pravá bouřka a navíc ještě fouká nepříjemný, ostrý a chladný vítr. Kilimandžáro má vlastní mikroklima. Průvodce nás ujišťuje, že vše bude OK: „Na Kili obvykle prší od dvou odpoledne do deseti večer.“
A tak jsme docela klidní.
Třetí etapu Pavlík označuje jako: „Polosvisvižnou maršku se závěrečným kopancem do palice.“
Pondělí 31. 1. 2005 Je několik minut po půlnoci a my vyrážíme na poslední úsek. Pomalu, krok za krokem. Venku je 10 cm nového sněhu. A bouřka. Každou chvíli oblohu rozetne blesk. Hřmí. Husím pochodem stoupáme. Vítr sílí. Bouřka už dávno měla skončit, ale vrací se. Téměř každý má krizi. Tondovi vlhnou boty. Schováváme se za skalní výstupek, abychom si odpočinuli. Je silný nárazový vítr. Nemáme strach, že promrzneme. Je poměrně teplo, minus 8°C (oproti předpokládaným minus dvaceti stupňům). Zato se bojíme blesků. Bouřka je zlá. Průvodci výstup nezastavují. Jdeme již 3 hodiny. První má krizi Karel. Kruté bolesti hlavy, ale po tabletě se rychle vzpamatovává.
Výstup na Kili je dobře namazaný stroj. Teď máš okno - jdi, pak už jde někdo jiný. Jsme teprve ve výšce 5300 m. To snad po 4 hodinách výstupu ani není pravda. Zdá se, že řada lidí se vrací. Stále hřmí a oblohu osvětlují blesky. Tonda má potíže s kyslíkem a především vlhké boty. Máme strach. Hrana kráteru se blíží. Na svahu jsme jako bleskosvody. Průvodci mlčí. Stoupáme. Už je to kousek. Tonda je statečný. Povzbuzujeme se v posledních metrech. Je 5.45 hod a my jsme na Gillmans pointu (5 685 m), hraně kráteru, jednom z několika vrcholů Kilimandžára! Blahopřání, rychlý, letmý pohled do kráteru. Nadšení střídá vystřízlivění. Nic není vidět. Cesta k hlavnímu vrcholu - Uhuru- je v těchto podmínkách mimořádně nebezpečná. O nic zásadního již nejde. Jsme na nejvyšší hoře Afriky. Rychle několik osobních fotografií. Pro sebe i kamarády. Aby nám věřili. A bouřka pokračuje, stále sněží a fouká nárazový vítr. Poprvé zde zazní: „Tady je zima jako v Africe!“
Na přípitek nějakým šampaňským (kdo by se s ním tahal…) nebo slivovicí není ani pomyšlení. Kde jsou ty vysněné zelené pahorky africké?? A Indický oceán?? A kde je vůbec nějaká cesta?? Genes rozhoduje dál nepostupovat, mladí kluci přesvědčují asistenta, aby s nimi ještě šel na Uhuru. Za normálních okolností banální záležitost. Teď nesmírné riziko. Po dohodě se Sváťou, Pavel K. přebírá odpovědnost za tuto skupinku. I asistent toho má dost, ale tlaku mladých podléhá. Genes jen nerad souhlasí.
Asi za hodinu a půl pochodu ve sněhových závějích, silném větru a stále trvající bouřce již kluci stojí na Uhuru ( 5895 m)!! Rozvinují českou vlajku. Obrovské nadšení střídá silná bolest hlavy z nedostatku kyslíku. Rychle několik fotografií, pak zpět na Gillmans point a dolů z kráteru. Bouřka pomalu ustupuje. První skupinka sestupuje a za dvě hodiny je na Kibo Hut. Druhá skupinka doráží o více jak dvě hodiny později. Nadšené setkání. Tonda má zimnici, ostatní bolí hlava.
Všichni jsme unaveni, ale nesmírně šťastni. Všichni jsme vystoupili na Kilimandžáro!!! Škoda počasí… Sny jsou splněny. Krátký odpočinek a po obědě zpět na Horombo Hut. Bouřka již odešla a venku je nádherně. Jaký paradox. Pár kilometrů pod námi zrají banány a my se tady ještě před chvílí brodili po kolena ve sněhu.
Děláme poslední foto. Rychle sestupujeme a za tři hodiny jsme již na Horombo Hut. Večeře, chvilku karty a jdeme spát. Ale je to těžké. „Věřím, že pokud Pán Bůh existuje, měl nás rád.“ Pavel své hodnocení a osobní pocity shrnul následovně: „Stupeň obtížnosti vrcholové etapy se stanovuje velice složitě: dechová frekvence silně přežraného německého ovčáka ve 40 stupňovém letním odpoledni, rychlost pohybu a reakcí na úrovni stoleté želvy při čaji o páté se šnečími přáteli. A také jakási otupělost mysli, velmi vzdálená alkoholovému opojení, která člověku nedovoluje plně si uvědomit rozsah svého utrpení. K tomu pálení na plicích, způsobené rychlým vdechováním ledového vzduchu. Občas občerstvení ledovou tříští, která se vytvořila z vody v lahvích - báječně zahřálo v mrazivé noci! Tento způsob maršky je velice podivný. Navíc každý pokus o pouhé porozhlédnutí ve vysokohorské krajině je okamžitě potrestán nekompromisními fackami zmrzlého sněhu hnaného silným větrem. O nějakých panoramatech si můžeme nechat jenom zdát. Pocit vládců světa, pánů všeho tvorstva a ředitelů vesmíru, který jsme pocítili při dosažení vrcholu, však všechny tyto strasti uvrhnul do stínu. A to i přesto, že nás ty přemrzlý fialový ksichty (co nám na Kili zbyly z obličejů) budou ještě nějaký čas budit ze spánku.“
Luboš BURA: krásně napsané, u mě za 1 (21.10.13 11:33)
Moc hezky napsané. Už se moc těším na nové zážitky a věřím v úspěšný výstup.
24.1.2014 začíná LEMOSHO ROUTE. Lubos@smartevents.cz (reagovat)
Honza: pěkné (18.01.11 12:33)
víceméně ten samý dotaz ohledně výstupu na Kilimandžáro, zda jde jet na blint a případně další rady. Díky předem za info.
mail 777631889@seznam.cz (reagovat)
Jiří: Zážitek - super (23.02.10 09:28)
Měl bych dotaz zda se může jet na Kili bez cestovky, nebo cestovka je důležitá pro to aby nás černoušci neokradli. Slyšel jsem, že za výstup žádají potulní pastevci s mačetama až 1000 Dolarů. Předem děkuji. hofr@credium.cz (reagovat)
Standa: Super popiska... (08.03.09 05:15)
rád bych také věděl jestli se tam dá jet jen s cestovkou nebo "na blint" a tam vše dohodnout... díky za každé info
standa@alsta.cz (reagovat)
Václav Mozer: Pěkně napsáno ! (09.12.08 11:41)
Se zájmem jsem si přečetl vaše povídání a rád bych se zeptal, jakým způsobem a přes koho jste sehnali průvodce a vůbec všechny služby, které jste měli zřejmě předem objednané. Máme v úmyslu soukromě také něco takového podniknout, tak bych Vám byl povděčen za předání informací.
S díky a s pozdravem
Václav Mozer.
Můj mail je vaclav.mozer@volny.cz (reagovat)
Váš komentář:
Chcete umístit vlastní banner? Kontaktujte nás.
Kdo by se nechtel vykoupat v termalnich pramenech. V Peru jich je dost a dost a jeden z nich neni daleko od kanonu...tedy na peruanske pomery. Cesta autobusem trva asi dve hodiny, ale stoji za to. Uz...
Čtěte více z deníku Chivay - termální prameny a lázně
Více z podcastu
Více ze sekce odkazy
Reklama: