Ahoj vsichni,
doufame, ze se mate taky tak dobre jako my :-)... Moment, kde jsme to minule vlastne prestali... Jo aha, sli jsme na obed a vecer odjeli autobusem na jih Omanu.
Takze obed byl vyborny v klasickem pakistanskem stylu, jedlo se samozrejme na koberci...meli jsme "kureci biriyani" (kure s ryzi a ruznym korenim + zeleninovy salat)... Je to typicke jidlo nic slavnostniho, ale moc chutne, ani ne moc ostre... Jako hostum nam nalozili nekolikrat za sebou (bodejt, jsme prece uplne vyzabli) a pak nas dorazili sladkym dezertem (obdoba sunaru s mandlemi)... vsechno nam lezlo usima ven.....jo a Katka, ktera se pred Yusufem zminila, ze je "cokoladovy uchyl"... tak mela pripravenou specialne cokoladovou zmrzlinu... Prej mimoradne dobrou. Po obede jsme stihli navstivit "P.D.O. area" - Petrol District Oman... Je to v ramci Muscatu, kde Americani a britove tezi ropu a nedaleko odtud maji svuj "maly pozemsky raj v zapadnim stylu" zahrnujici: golfove hriste, bazeny, tenisove kurty, plaze....atd.
Vecer v 18:00 jsme nasedli do autobusu ONTC (mistni narodni dopravni spolecnost), ktera ma prej nejluxusnejsi autobusy, bohuzel my jsme to stesti nemeli a chytli jsme starsi autobus, takze tech 11 hodin bylo takove peklicko (zadne misto na nohy, debilni sedadla atd.)... Priste si prej mame rict o "luxury bus"... do Salalahu jsme prijeli v 5 rano a neunavovali jsme se s hledanim hotelu a vzali hned ten u autobusoveho nadru. Na recepci se slitovali a nemuseli jsme platit prave koncici noc ale az tu dalsi... Schrupli jsme 4 hodky a vyrazili okouknout Salalah...jde o hlavni mesto provincie Dhofar, je to jedine misto v Omanu potazmo na celem arabskem poloostrove, ktere ovlivnuje indicky monzun (od cervna do zari tady prsi, je chladneji, mlha... Omanci tomuto obdobi rikaji Kharif...vse se zmeni v zelenou zahradu.... Ted je ale 30 stupnu, jasno a nejaka ta zelena se tady taky najde)....primo ve meste jsou plantaze a haje kokosovych palem, bananovniku a papaji. Za mestem se zvedaji hory, ktere jsou obcas taky pekne zelene.
Hned pri prvni prochazce plantazemi jsme se vynorili u sultanova palace, kde nas po par krocich zastavilo auto se dvema Omanci a ze nas nekam vezmou... Tak teda jo. "chceme na plaz"... na pekne misto....rekli OK....tim peknym mistem byl nakonec 5 hvezdickovy novy hotelovy komplex CROWN PLAZA, kde nam udelali prohlidku a dali si kafe. Z jednoho se teda vyklubal zamestnanec ministerstva financi, ktery nema moc co na praci a jezdi lelkovat do ruznych rezortu v okoli Salalahu. Nemusime vam rikat, ze jsme se okamzite stali jeho prateli a jsme jimi dosud. Odpoledne probehlo "safari" po Salalahu a jeste tyz vecer jsme povecereli (na nase prani) neco z omanske kuchyne - KASAB (ryba ryze a ruzne majdy + salat)....jako zakusek jsme dostali kavu podle omanskeho receptu tzn. s ruznymi druhy koreni (zazvor, cesnek atd.)...Sadikh, to jest jeho jmeno, je velky sprymar....a cekal na nasi grimasu ve tvari. (Pozn. po zkusenostech, ktere mame dosud s pozvankou na veceri, je lepsi se pred veceri postit a po ni poradne vyprazdnit jako zkuseny bulimik). Abychom se vecer nenudili, tak Sadikh vymyslel pro nas svuj oblibeny program, opet jsme vyrazili do Crown Plaza na live show Filipinek v odvaznych obleccich, ale se supr hlasy (bravurne imitovali hity svetove pop music)....Sadikh nam obednaval piva a sam pil colu...stacilo mu kochat se pohledem a poslechem... Ale priznal se nam, ze si tam da obcas trochu vina!!
Kolem druhe v noci jsme dorazili uplne vycerpani na hotel.....dalsi den jsme relaxovali na plazi, krasna cista liduprazdna s vlnami jako male tsunami. Chteli jsme si pujcit auto, abychom se podivali po okoli... Kdyz jsme se o tom zminili o tom Sadikhovi s prosbou o radu, kde je zapujceni nejvyhodnejsi, vysledkem bylo, ze nam dnes dopoledne pristavil svoje i s ridicem...
Tento deník popisuje zážitky ze státu:
Libor Sobotka: (03.07.13 01:47)
Díky, hezké, čtivé.
Ale proč v celém textu není žádná zmínka o času, kdy jste Omán navštívili? Ani měsíc, ani letopočet! (reagovat)
Váš komentář:
Chcete umístit vlastní banner? Kontaktujte nás.
Elbrus (5642m.n.m), nejvyšší hora Evropy, byla po několik let mou „fatamorgánou“. Čím víc mě zaměstnávala myšlenka zdolat ji, tím víc mi připadalo „obyčejné“ vyrazit na ni...
Čtěte více z deníku Článek
Více z podcastu
Více ze sekce odkazy
Reklama: