Rumunsko 2005

Vlakem z Prahy do Banátu (8.7. - 10.7. )

Úvod

Tato expedice, pokud nepočítám expedici Kilimanjáro, je ve stejném složení jako dvě předcházející: Karel=Ambros, Sváťa=Náčelník, Pavel= Honzka, Jirka=Fulda a jako nováček se přidal Jirka= Georg. Ten sice není až takový nováček v čundrování jako před lety, kdy na týden cestování měl sebou jen jedny trenky, a to právě ty na sobě, nicméně se opět vyznamenal - namísto pláštěnky, v horách velice potřebné, je vybaven, kromě jiných zbytečností, vystřelovacím deštníkem….

Pátek 8.7.

Jako už tradičně se ještě před odjezdem loučíme se všemi v restauraci Na Poště a vlakem se přesouváme do Prahy, kde přestupujeme do lůžkového vagónu v rychlíku Pannonia ve směru Bukurešť, pravidelný odjezd 23.23 hodin. Pohodlí vláčku nás brzy ukolébá ke spánku až do chvíle, kdy v Brně přistoupí veselý, alkoholem opojený cestující a nepochopitelně budí celý vagón. Není to nikdo jiný než Náčelník, který již delší dobu v Brně přežívá. Expedice je tedy pohromadě a hurá do Rumun.

Sobota 9.7.

Projíždíme placku zvanou Maďarsko. V odpoledních hodinách opouštíme Evropskou unii a přijíždíme do Aradu. Kupodivu nás tu nikdo nevítá, a tak vyrážíme sehnat nějaké leie. V Honzkově číselné paměti dochází ke zkratu a ztrátě PIN na jeho platební kartu (asi si někde vymazal software) a bankomat mu nechce vrátit kartu. Nakonec vše dobře dopadá a můžeme koupit jízdenky na další cestu do Temešváru a Oršovy. Do Oršovy přijíždíme kolem půlnoci za hustého deště, takže nepohrdneme spánkem v místní čekárně s jakýmsi bezdomovcem. Každou půlhodinu jsme infarktově buzeni hlasitým staničním rozhlasem. Příštím vlakem přijíždí další parta českých čundráků.

Neděle 10.7

V brzkých ranních hodinách přichází místní žandár a vyhání z čekárny bezdomovce. S českými čundráky si neví evidentně rady, a tak s mávnutím ruky opouští čekárnu. Vzhledem k větší frekvenci nočních vlaků a častým hlášením není čekárna opravdu klidným místem ke spaní, a proto ji brzo opouštíme a jdeme do města hledat spoj do 38 km daleké české vesnice Eibenthal. Jedinou možností je taxi v podobě žluté stařičké Dacie s prošlapaným plynovým pedálem. Cestou kolem Dunaje, za kterým je Srbsko, nás kontrolují pohraničníci. Ani jim nevadí, že nás jede pět pasažérů. Zato Dacii vypovídá službu zavírání krosnami přeplněného kufru – jenom doufáme, že batohy dovezeme všechny. Do Eibethalu vede nezpevněná cesta, Dacie úpí, taxikář něco huhlá a výraz tváře naznačuje velké utrpení. Dělá to dobře, my máme slitování, takže mu pak platíme i něco navíc nad smluvenou cenu.

Vysazuje nás u kostela a jdeme vesnicí nahoru, což byla chyba, protože hospoda byla 200 metrů opačným směrem, a raději jdeme do 4 km vzdálené horní hospody. Po snídani a poradě s místní babičkou stanovujeme dnešní program: návštěva horní hospody, vyhlídkový vrch Známena, prohlídka Eibenthalu a místních hospod, kde dohadujeme ubytovaní v domku paní Josefíny. Večer po návštěvě dolní hospody U krajánka padlo rozhodnutí vyrazit na diskotéku do horní 4 km vzdálené části obce. Její průběh nebudu příliš rozebírat, snad jen že při zpáteční cestě si Honzka za chůze drobátko přispal a probudil ho až náraz do betonového mostku. Naštěstí to odnesla jen lehce odřená kolena.

Obsah

Tento deník popisuje zážitky ze státu:

komentuj

Komentáře / diskuse

stepa Eibenthal: stefaniager@seznam.cz (02.04.10 11:05)

ahoj chcesli do rumunska tak umim poradit.ziju v praze. (reagovat)

Ewa: Re: stefaniager@seznam.cz (11.09.10 06:10)

Prosím Tě,potřebovala bych se na něco zeptat někoho kdo umí rumunsky.Jsi ochoten ?Napiš mi na ewa.98@seznam.cz
Prosím (reagovat)


Váš komentář:





Chcete umístit vlastní banner? Kontaktujte nás.


Reklama:

Cestovní pojištění pro rok 2017 od Srovnejto.cz

  • Doporučujeme také stránky ložiska těsnící materiály gufera
  • Úklidové práce v okresech Teplice, Most a Ústí nad Labem Úklid Teplice