Úvod
Tato expedice, pokud nepočítám expedici Kilimanjáro, je ve stejném složení jako dvě předcházející: Karel=Ambros, Sváťa=Náčelník, Pavel= Honzka, Jirka=Fulda a jako nováček se přidal Jirka= Georg. Ten sice není až takový nováček v čundrování jako před lety, kdy na týden cestování měl sebou jen jedny trenky, a to právě ty na sobě, nicméně se opět vyznamenal - namísto pláštěnky, v horách velice potřebné, je vybaven, kromě jiných zbytečností, vystřelovacím deštníkem….
Pátek 8.7.
Jako už tradičně se ještě před odjezdem loučíme se všemi v restauraci Na Poště a vlakem se přesouváme do Prahy, kde přestupujeme do lůžkového vagónu v rychlíku Pannonia ve směru Bukurešť, pravidelný odjezd 23.23 hodin. Pohodlí vláčku nás brzy ukolébá ke spánku až do chvíle, kdy v Brně přistoupí veselý, alkoholem opojený cestující a nepochopitelně budí celý vagón. Není to nikdo jiný než Náčelník, který již delší dobu v Brně přežívá. Expedice je tedy pohromadě a hurá do Rumun.
Sobota 9.7.
Projíždíme placku zvanou Maďarsko. V odpoledních hodinách opouštíme Evropskou unii a přijíždíme do Aradu. Kupodivu nás tu nikdo nevítá, a tak vyrážíme sehnat nějaké leie. V Honzkově číselné paměti dochází ke zkratu a ztrátě PIN na jeho platební kartu (asi si někde vymazal software) a bankomat mu nechce vrátit kartu. Nakonec vše dobře dopadá a můžeme koupit jízdenky na další cestu do Temešváru a Oršovy. Do Oršovy přijíždíme kolem půlnoci za hustého deště, takže nepohrdneme spánkem v místní čekárně s jakýmsi bezdomovcem. Každou půlhodinu jsme infarktově buzeni hlasitým staničním rozhlasem. Příštím vlakem přijíždí další parta českých čundráků.
Neděle 10.7
V brzkých ranních hodinách přichází místní žandár a vyhání z čekárny bezdomovce. S českými čundráky si neví evidentně rady, a tak s mávnutím ruky opouští čekárnu. Vzhledem k větší frekvenci nočních vlaků a častým hlášením není čekárna opravdu klidným místem ke spaní, a proto ji brzo opouštíme a jdeme do města hledat spoj do 38 km daleké české vesnice Eibenthal. Jedinou možností je taxi v podobě žluté stařičké Dacie s prošlapaným plynovým pedálem. Cestou kolem Dunaje, za kterým je Srbsko, nás kontrolují pohraničníci. Ani jim nevadí, že nás jede pět pasažérů. Zato Dacii vypovídá službu zavírání krosnami přeplněného kufru – jenom doufáme, že batohy dovezeme všechny. Do Eibethalu vede nezpevněná cesta, Dacie úpí, taxikář něco huhlá a výraz tváře naznačuje velké utrpení. Dělá to dobře, my máme slitování, takže mu pak platíme i něco navíc nad smluvenou cenu.
Vysazuje nás u kostela a jdeme vesnicí nahoru, což byla chyba, protože hospoda byla 200 metrů opačným směrem, a raději jdeme do 4 km vzdálené horní hospody. Po snídani a poradě s místní babičkou stanovujeme dnešní program: návštěva horní hospody, vyhlídkový vrch Známena, prohlídka Eibenthalu a místních hospod, kde dohadujeme ubytovaní v domku paní Josefíny. Večer po návštěvě dolní hospody U krajánka padlo rozhodnutí vyrazit na diskotéku do horní 4 km vzdálené části obce. Její průběh nebudu příliš rozebírat, snad jen že při zpáteční cestě si Honzka za chůze drobátko přispal a probudil ho až náraz do betonového mostku. Naštěstí to odnesla jen lehce odřená kolena.
Tento deník popisuje zážitky ze státu:
stepa Eibenthal: stefaniager@seznam.cz (02.04.10 11:05)
ahoj chcesli do rumunska tak umim poradit.ziju v praze. (reagovat)
Ewa: Re: stefaniager@seznam.cz (11.09.10 06:10)
Prosím Tě,potřebovala bych se na něco zeptat někoho kdo umí rumunsky.Jsi ochoten ?Napiš mi na ewa.98@seznam.cz
Prosím (reagovat)
Váš komentář:
Chcete umístit vlastní banner? Kontaktujte nás.
Elbrus (5642m.n.m), nejvyšší hora Evropy, byla po několik let mou „fatamorgánou“. Čím víc mě zaměstnávala myšlenka zdolat ji, tím víc mi připadalo „obyčejné“ vyrazit na ni...
Čtěte více z deníku Článek
Více z podcastu
Více ze sekce odkazy
Reklama: