Po celou dobu putování po Zakarpatské Ukrajině nás doprovázelo všude přítomné aroma krav, ovcí, koz, drnčení jejich zvonků a vůní sečených travin. Nikde jsme se nesetkali s jakýmikoliv nepříjemnostmi, ba naopak. Lidé zde byli opravdu báječní a vstřícní. Ochutnali a poznali jsme živobytí z doby našich dědečků a babiček, ale hlavně se naučili vážit toho, co máme. Jediné co nám trochu vadilo, byly haldy odpadků všude ve vesnicích, ale i v horách. Obyvatelé Zakarpatí si bohužel neuvědomují, co mají. Krásné hory "zatím" čekají na turisty.
Kdyby měl návštěvník těchto stránek jakýkoliv dotaz nebo připomínku, může napsat expedici na adresu expedice@bedrc.cz.
Tento deník popisuje zážitky ze státu:
Chcete umístit vlastní banner? Kontaktujte nás.
Letadlo se pomalu blížilo k pevnině. Spěšně jsem načmáral své jméno na papír. To aby mne po příletu do Elizova poznali ruští myslivci. Letadlo klidně přistálo a my...
Čtěte více z deníku Část I.
Více z podcastu
Více ze sekce odkazy
Reklama: