V rumunských horách narazíte na ovečky, a možná i na medvěda

Čtyřiadvacetiletá studentka Markéta Bartoníčková se v loni v létě vypravila na týden do Rumunska. Do hor s třicetikilovou krosnou vyrazila vůbec poprvé. Když ve čtyřčlenné výpravě sešla z hlavní trasy, ještě netušila, že bude muset část cesty pohořím Retezat šlapat řekou nebo prosit lesní dělníky odvoz. Na hory po této zkušenosti přesto nezanevřela - a co nevidět se do hor opět chystá.

Do Rumunska jste jeli ve dvou s kámoškou. Jak vás to napadlo?

Jednoho dne se mne kamarádka z čista jasna zeptala, jestli se na její výpravu do rumunských hor přidám. A já jsem odpověděla spontánně - ano. Bylo sice třeba zařídit, aby nás obě pustili z práce, protože obě máme brigádu ve stejném copy centru, ale to se povedlo. Za čtrnáct dní jsme jeli.

Měli jste v plánu jet ve dvou, ale většinu výletu jste nakonec absolvovaly ve skupině, jak to?

Dopravu na cestu jsme si zakoupili od české cestovky a v autobuse, který nás tam vezl, ale kromě nás byli lidé, kteří si zaplatili i průvodce. Pro cestě se ale ukázalo, že máme v plánu všichni stejnou trasu. Proto jsme se pohybovali spolu, i když někteří za to platili dvojnásobek toho, co my. V té oblasti je k dispozici velmi málo zdrojů pité vody, takže člověk stejně musí následovat daná stanoviště. Vzhledem k tomu, že se jedná o národní park, jinde se stanovat nesmí.

 

Na kolik vás to tedy vyšlo? A utratili jste něco i po cestě?

Doprava z Brna stála 2200 Kč. O moc víc jsme ani neutratily. Pokud jsme narazily na civilizaci, šly jsme se občerstvit a zpestřit tak naši stravu, která byla založená hlavně na konzervách. Sýr a pivo v místní hospůdce vyjde na 300 Kč. Dalo se sice platit eury, ale jen za velmi nevýhodné platit eury. Třeba i místní číšník nám nechtěl vrátit tolik, kolik by měl. Člověk si to musí hlídat a ozvat se, když je potřeba.

Jakou vzdálenost jste denně urazily? A kam nejvýše ses podívala?

Vzhledem k tomu, že jsme pořád lezli dolu a nahoru, tak na vzdálenost jsme uši každý den jen tak 15 až 20 km. Cekem jsme ušli odhadem 100 kilometrů, víc ne. Nejvyšší hora Retezat má okolo 2500 metrů. Já jsem se ale až na vrchol ale nevypravovala, zůstala jsem přes 2000 metrů nad mořem. Nejsem ten typ, co musí vyběhnout na vrchol jen proto, aby se za chvíli musel vracet zpátky. Ostatní mi po návratu řekli, že museli zdolat i pár strmých srázů.

 

Plánovanou trasu jste ale s kamarádkou nedokončily. Proč?

Už jsem nemohla. Rumunský výlet představoval první zkušenost, kdy jsem na záda hodila třicetikilovej batoh a někam se s ním vypravila. Po několika dnech jsem začala cítit velkou únavu a měla jsem pocit, že na mne leze chřipka. Brala jsem paralen, ale nepomohl mi. Proto jsme se rozhodli výlet předčasně ukončit a místo závěrečného úseku počkat ve městě Caransebes.

Nejtěžší moment výšlapu? Byl to ten, když jste to museli vzdát?

Nejtěžší moment přišel právě potom, co jsme se to rozhodli zabalit. Vzdali jsme to celkem čtyři - Kromě mně a kamarádky to vzdala ještě paní, co měla problémy s nohou, a její kamarád. Průvodce nám poradil, že máme dojít dolů do údolí k silnici, která nás doveze k přehradě a pak i do města, odkud nás později vyzvedne autobus. Všechno ale bylo jinak. To, co průvodce podle mapy považoval za cestu, byla ve skutečnosti jen řeka s kamením. Každý den jsme se táhli lesem, nahoru a dolů, protože tam nebyla cesta. Vždycky jsme si říkali, že za dalším ohybem už to musí být. Ale nebylo.

Jak jste se odsud dostali?

Našli jsme lesní dělníky, kteří nás odvezli na zastávku autobusu. To ale až další den, když jsme měli za sebou cestu korytem řeky a kempování nadivoko. Ten večer tam paní, co s námi šla, v okolí viděla medvědí stopy. V oblasti navíc nebyl žádný signál, takže jsme měli pocit, že když se nám něco stane, tak nás najdou napřesrok na jaře (smích).

Ne, nelituju... Byla to první zkušenost, a nevěděla jsem, co mne čeká. Pokaždé, když jsem se ale otočila, a viděla jsem, kolik jsme toho vlastními silami ušli, bylo to nádherné. Ted' plánuju další výpravu na Ukrajinu.

Co bych neměla zapomenout, pokud se do Rumunska vypravím?

Pokud chceš mít hezkou fotku s ovečkama, nezapomeň s sebou cigarety pro baču.

Autor: Veronika Tomanová, www.veronikasadventure.com

 

---

Chcete umístit vlastní banner? Kontaktujte nás.