Dánská zahraniční politika se opírá o členství v OSN (1945), NATO (1949), Radě Evropy (1949), EU/ES (1973), OBSE/KBSE, GATT/WTO, OECD a úzkou spolupráci s dalšími severskými státy v rámci Severské rady (1952) a Severské rady ministrů (1971). Celkově lze dánskou zahraniční politiku charakterizovat jako aktivní politiku malé země s velkým důrazem na mezinárodní spolupráci, zej. na aktivní spolupráci v rámci EU a na silnou transatlantickou vazbu. Dánsko navíc věnuje mimořádnou pozornost úrovni dodržování lidských práv a demokratických principů v jednotlivých zemích.
Jednou z priorit dánské zahraniční politiky je aktivní role v OSN. Dánsko bylo v letech 2005 - 06 nestálým členem RB OSN. Dánsko v průběhu členství důsledně naplňovalo předem stanovené čtyři základní priority: 1. Boj s terorismem, 2. Zlepšení schopnosti OSN v rámci řešení konfliktů, 3. Afrika, 4. Posílení mezinárodního práva a konstatovalo s uspokojením, že se mu podařilo naplnit základní linie i stanovené priority v zásadě beze zbytku. Nejvýše vyhodnotilo své předsednictví ve Výboru pro boj s terorismem CTC a svoji účast v Komisi pro mírovou obnovu (Peacebuilding Commission).
Většina dánských politických stran i představitelů (s výjimkou krajní levice) vidí v NATO garanta bezpečnosti Dánska. Považuje Alianci za nenahraditelnou a jednoznačně se staví za přítomnost USA v Evropě. V rámci NATO přijalo Dánsko některá omezení: zákaz rozmístění jaderných zbraní a cizích vojsk na dánském území v době míru. Vojenská cvičení se zahraniční účastí jsou na dánské půdě možná.
Dánsko je členem EU od roku 1973 a spolupráci v rámci EU považuje za základ své zahraniční politiky. Východiskem pro tuto spolupráci je však tzv. národní kompromis Dánsko v Evropě, který po odmítnutí maastrichtské Smlouvy o Evropské unii v lidovém hlasování z června 1992 (49,3 % pro a 50,7 % proti) vymezil hranice dánské účasti v EU. Tato dánská specifika (neúčast na společné obraně, společné měně a společném občanství, zachování suverenity v právní a policejní oblasti) jsou zakotvena v dohodě z Edinburku (prosinec 1992) a byla odsouhlasena národním referendem 18. 5. 1993 (56,8 % hlasů pro a 43,2 % hlasů proti). Amsterdamská smlouva edinburské výjimky výslovně potvrdila. V referendu konaném v květnu 1998 se pro přijetí Amsterdamské smlouvy vyslovilo 55,1 % voličů a 44,9 % hlasovalo proti. Neúspěšné referendum o přístupu Dánska k EMU v září 2000 (53,1 % hlasů proti, 46,9 % hlasů pro) potvrdilo trvání většiny dánské veřejnosti na zachování dánských výjimek z členství v Unii i za cenu omezeného vlivu Dánska na spolurozhodovacích procesech v EU.
Dánsko prodloužilo přechodné období na volný pohyb pracovní síly z nových členských zemí EU (vč. ČR) do roku 2009. Zároveň přehodnotilo prováděcí podmínky přechodného období tak, aby se staly jednoduššími a méně byrokratickými. Východiskem pro uplatňování přechodného období je politická dohoda stran schválená Liberální stranou Venstre, Sociální demokracií, Konzervativci, Socialistckou lidovou stranou a Liberálně sociální stranou Radikale Venstre 5.dubna 2006. (Politická dohoda a nová prováděcí opatření viz www.bm.dk/sw7008.asp)
Praktické informace o způsobu získání pracovního a pobytového povolení viz Dánská cizinecká služba www.nyidanmark.dk/en-us
Severské země (Dánsko, Finsko, Island, Norsko a Švédsko) již tradičně udržují úzkou spolupráci, která se rozvíjí především v Severské radě (meziparlamentní fórum, zal. 1952) a Severské radě ministrů (mezivládní fórum, zal. 1971). V r. 2001 došlo ke změně organizace práce Severské rady, která namísto geografického principu vychází ze společných severských hodnot, názorů a principů státu blahobytu. Struktura činnosti Severské rady byla rozdělena do oblastí kultury a vzdělávání, péče státu (welfare), občanských a spotřebitelských záležitostí, životního prostředí a přírodních zdrojů, hospodářství a obchodu.
Ministryní zodpovědnou za severskou spolupráci je ministryně životního prostředí C. Hedegaard/ová. Základním cílem dánského počínání v rámci severské spolupráce je zvýšení atraktivnosti severského regionu v globálním měřítku tak, aby severská spolupráce podpořila mezinárodní konkurenceschopnost severského regionu. Dánsko se soustředí na odbourávání bariér v rámci severského regionu a zasazuje se o budování erudované a inovativní společnosti v rámci severských zemí.
V r. 1992 vznikla z dánsko-německé iniciativy Rada států Baltského moře, která kromě 5 severských a 3 pobaltských zemí sdružuje také Německo, Polsko a Rusko s pozorovatelskou rolí Evropské komise.
Dánsko je členem GATT/WTO od roku 1949. Od roku 1948 patří také mezi zakládající členy OEEC (Organization for European Economic Cooperation)/OECD (od roku 1960).
Dopisem ministra zahraničních věcí České republiky ze dne 21. 3. 1994, resp. odpovědí dánské strany z 2. 5. 1994, byla stvrzena sukcese do 15 bilaterálních smluv a dohod.
V současné době jsou v platnosti následující smluvní dokumenty:
Návštěvníci webu cundr.cz vložili k tomuto státu:
Chcete umístit vlastní banner? Kontaktujte nás.
Elbrus (5642m.n.m), nejvyšší hora Evropy, byla po několik let mou „fatamorgánou“. Čím víc mě zaměstnávala myšlenka zdolat ji, tím víc mi připadalo „obyčejné“ vyrazit na ni...
Čtěte více z deníku Článek
Více z podcastu
Více ze sekce odkazy
Reklama: