Eritrea

• 2.1. Stručná charakteristika politického systému
• 2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)
• 2.3. Složení vlády

2.1. Stručná charakteristika politického systému

Eritrea je prezidentskou republikou s jednokomorovým parlamentem, který podle ústavy z roku 1997 má 150 poslanců.

Jako součást Etiopie využívala Eritrea svých demokratických tradic, získaných za britské nadvlády po osvobození od Italů, zejména v období Federace Etiopie a Eritreje (1952–62), která podle OSN měla znamenat vlastní správu vnitřních záležitostí. Pro feudální Etiopii s vládou císaře a církve však Eritrea představovala vnitřní nebezpečí, a proto byly demokratické instituce postupně odbourávány, až nakonec eritrejský parlament "dobrovolně" odhlasoval návrh na úplné sjednocení. Eritrea se v roce 1962 stala jednou z etiopských čtrnácti provincií. Ozbrojený boj za nezávislost, který trval následujících třicet let však vedl k osvobození Asmary 24. května 1991.

Vůdčí silou odboje se stala Eritrean People´s Liberation Front (EPLF), která se spojila s tigrejskými silami bojujícími proti etiopskému diktátorovi Mengistu, a za to se jí dostalo uznání nároku na nezávislost Eritreje ze strany Etiopie (květen 1993). Na přechodné období, které mělo skončit regulérními volbami (termín se již ale několikrát odložil), se ujala vlády osvobozenecká fronta EPLF. Koncem ledna 2002 byl Přechodným národním shromážděním ratifikován nový volební zákon, následně bude stanoven nový termín voleb.

Válka s Etiopií vypukla v květnu 1998, kdy Eritrea vojensky obsadila část sporných pohraničních území. Válka skončila podpisem mírové smlouvy v prosinci 2000. V letech 2003–4 se připravovalo nové vymezení hranic mezinárodní demarkační komisí v Haagu pod hlavičkou OSN; zatím nerealizováno. Sporné území kolem městečka Badme má připadnout Eritreji.

Politické strany

Vládnoucí hnutí People´s Front for Democracy and Justice (PFDJ); bývalá EPLF, je zatím jediným legálním politickým subjektem, ačkoliv ústava mluví o politickém pluralismu. Několik málo ilegálních opozičních politických stran působí z exilu.

2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)

• Isaias Afewerki – prezident, předseda vlády, předseda parlamentu a vrchní velitel ozbrojených sil

2.3. Složení vlády

• Ministr obrany generál Sebhat Ephrem
• Ministr zahraničních věcí Ali Said Abdella
• Ministr obchodu a průmyslu Giorgis Teklemikael
• Ministr financí a rozvoje Berhane Abrehe
• Ministr energetiky a dolů Tesfai Gebreselassie
• Ministr veřejných prací Abraha Asfaha
• Ministr dopravy a spojů Andemichael Kassai
• Ministr turistiky Amna Nur Husayn
• Ministr zemědělství Arefaine Berhe
• Ministr rybolovu Ahmed Haji Ali
• Ministr pro půdu, vodu a životní prostředí Weldemikael Gebremariam
• Ministr informací Ali Abdu Ahmed
• Ministr školství Osman Saleh Muhammad
• Ministryně spravedlnosti (Ms.) Fawzia Hashim
• Ministr zdravotnictví Saleh Meki
• Ministryně práce a sociálních věcí (Ms.) Askalu Menkerios
• Ministr pro místní správu Naizghi Kiflu