Estonsko je demokratická republika s jednokomorovým parlamentem (101 poslanců volených na období 4 let) jako nejvyšším zákonodárným orgánem a s prezidentem (voleným na období 5 let) jako hlavou státu. Politický charakter Estonské republiky odpovídá základním principům právního státu a pluralitní demokracie.
Reformierakond (Reformní strana) - program je zaměřen v duchu ekonomického liberalismu. Předsedou strany je současný ministerský předseda Andrus Ansip. Jeden z jejích čelných představitelů S. Kallas je estonským komisařem v EK (místopředseda; administrativní záležitosti, audit a boj s podvody). Reformní strana je po vítězství v parlamentních volbách v březnu 2007, ve kterých získala 31 mandátů, hlavním členem současné vládní koalice tvořené dále Unií vlasti a Res Publiky, a Sociální demokracií.
Keskerakond (Strana středu) - dosud největší estonská politická strana, jejíž dominantní osobností je Edgar Savisaar (kdysi první předseda vlády obnoveného Estonska), nyní primátor Tallinnu. Program strany je formulován centristicky s levicovými a populistickými prvky, ve značné míře má euroskeptické členstvo. Do ledna 2002 v opozici, od ledna 2002 do voleb v březnu 2003 součást vládní dvojkoalice s Reformní stranou. Poté opět hlavní opoziční strana, od dubna 2005 do března 2007 člen vládní koalice s Reformní stranou a Lidovou unií.Po volbách v březnu 2007 je v opozici.
Isamaa ja Res Publica Liit (Unie vlasti a Res Publiky) – pravicová strana vzniklá v létě 2006 sloučením Res Publiky, středopravé liberální strany ustavené v roce 2002 a Vlastenecké unie (Isamaaliit), strany s liberálními, křesťanskými a národními prvky. Sloučení stran provázely některé obtížné momenty související s výběrem kandidáta na premiérský post, se kterým toto uskupení šlo do voleb na jaře 2007. Po vyrovnaném souboji byl vybrán Mart Laar (vedoucí osobnost Vlastenecké unie, bývalý vícenásobný premiér). Strana ve volbách v březnu 2007 získala 19 mandátů a v povolebních vyjednáváních se stala druhou nejsilnější stranou tříčlenné koalice. Bývalá Res Publica soustředila mladší politiky a ty, kteří přestoupili z jiných stran podobného zaměření. Vedoucí osobností byl Juhan Parts. Ve volbách v r. 2003 se překvapivě stala druhou největší stranou v parlamentu. Utvořila koalici s Reformní stranou a Lidovou unií, v níž byla nejsilnější stranou a Juhan Parts se stal 10. 4. 2003 předsedou vlády. Po vládní krizi na jaře 2005 se Res Publica do vládní koalice už nedostala a od té doby se potýká s poklesem voličské podpory. Bývalá Vlastenecká unie byla do ledna 2002 hlavní vládní stranou, poté se ocitla v opozici. Zmíněné sloučení obou stran mělo za cíl konsolidovat pravicovou část politického spektra, což se podařilo pouze z části. Předsedou strany je Mart Laar.
Sotsiaaldemokraatlik Erakond (Sociálnědemokratická strana) - do února 2004 Moodukad (Umírnění) - vedoucími osobnostmi jsou: I. Padar (nynější předseda), T.H. Ilves (reemigrant, bývalý ministr zahraničních věcí, který vystoupil ze strany po svém zvolení estonským prezidentem dne 23.9.2006) a A. Tarand. Program je sociálnědemokratický. Do ledna 2002 byla Moodukad vládní stranou. Ve volbách v r. 2003 nastal pokles voličské podpory a od té doby je strana v parlamentní opozici. Na sjezdu v únoru 2004 došlo k rozhodnutí o sociálnědemokratickém názvu v souladu se sociálnědemokratickým zaměřením strany. Po parlamentních volbách v březnu 2007 se stala nejmenším členem současné vládní koalice.
Rahvaliit (Lidová unie) - vedoucí osobností je J. Marrandi, který pro tuto stranu neúspěšných posledních parlamentních volbách vystřídal dlouholetého předsedu V. Reiljana. Strana má některé národně konzervativní a také sociální prvky programu. Je to především strana estonského zemědělského venkova. Na významu získala tím, že jejím poslancem dříve byl dnes již bývalý prezident republiky A. Rüütel. Ve volbách v březnu 2007 ztratila významnou část voličské podpory a přešla do opozice.
Rohelised (Strana zelených) – vedoucí osobností je Marek Strandberg. Strana byla založena v listopadu 2006, s cílem dostat se v březnových volbách do parlamentu a zde prosazovat svůj program ochrany životního prostředí. Tato strana, které se vstup do parlamentu podařil ziskem šesti mandátů, měla dokonce příležitost jednat o svém případném členství ve vládní koalici.
V roce 2004 Estonsko dosáhlo svých dlouhodobých priorit - vstoupilo do NATO (2. 4. 2004) a do EU (1. 5. 2004).
Dne 4.3.2007 se v Estonsku uskutečnily parlamentní volby do 101-členného jednokomorového zákonodárného sboru (Riigikogu), které rozhodly o politickém směřování Estonska na příští čtyři roky. Volby byly provázeny velkým zájmem voličů, ke kterým se dostavilo oproti minulým volbám v r. 2003 o tři procenta voličů více.
Ve volbách s mírným náskokem zvítězila Ansipova Reformní strana, která oproti svému minulému výsledku získala o dvanáct mandátů více. Za méně úspěšné je naproti tomu možné označit Lidovou unii, Stranu středu a nově vzniklou Unii Vlasti a Res Publiky, které se sloučením nepodařilo zastavit pokles preferencí původních dvou stran a utrpěla kumulovanou ztrátu šestnácti křesel v parlamentu.
Vstup do parlamentu se podařil Straně zelených, která napoprvé získala podporu převyšující pětiprocentní hranici a dotáhla tak na venkově doposud silnou Lidovou unii. Úspěch Zelených je komentován jako útěk části voličů od zavedených stran, kteří byli znechuceni politickou scénou posledních několika let.
Úspěch v estonských volbách zaznamenalo elektronické hlasování, ve kterém odevzdaly svůj hlas tři procenta voličů.
Dne 4. 4. 2007 parlament schválil novou estonskou vládu. Vládní koalici, která má ve 101-členném parlamentu 60 křesel, tvoří Reformní strana, Unie vlasti a Res Publiky (IRL), a Sociální demokracie. Reformní strana tak s novými partnery navázala na své postavení hlavní koaliční strany. Premiérem se opět stal Andrus Ansip a ministrem zahraničí Urmas Paet, oba z Reformní strany, která ve vládě obsadila šest křesel. IRL získala pět ministerstev a Sociální demokracie tři.
Současná vláda je výsledkem téměř měsíc trvajících koaličních jednání, které se v závěru zkomplikovalo sporem o ministerstvo zahraničí, jež pro svého předsedu Marta Laara neúspěšně požadovala IRL.
Ve své řeči před parlamentem před hlasováním o důvěře designovaný premiér načrtl program vlády, zhuštěný do deseti hlavních bodů. Vláda slíbila se v průběhu svého mandátu zaměřit zejména na:
Ve dnech 28.-29.8. a 23.9.2006 proběhly v Estonsku dvě kola prezidentských voleb. V prvním – neúspěšném – kole se Straně středu a Lidové unii podařilo zablokovat parlament, ve kterém kandidáti, na kterých se dohodly ostatní parlamentní strany (Ene Ergma/ová a Toomas Hendrik Ilves), nemohli získat potřebnou dvoutřetinovou většinu hlasů. Předseda parlamentu následně svolal 345-členné tzv. volební shromáždění, ve kterém kromě poslanců zasedli též zástupci měst a obcí, a které o necelý měsíc později vybralo poměrem hlasů 174:165 za příštího estonského prezidenta sociálního demokrata a poslance Evropského parlamentu Toomase Hendrika Ilvese.
Dne 17.10.2005 se v Estonsku uskutečnily komunální volby, které rozhodly o složení obecních zastupitelstev a městských rad na příští tři roky. Volební výsledky potvrdily posílení pozice Strany středu, která nasbírala přes 25% hlasů, přičemž v Tallinnu tato strana získala v městské radě těsnou většinu a následně sestavila výkonné orgány města i bez koaličního partnera.
Toomas Hendrik Ilves - prezident Estonské republiky od 9. 10. 2006, na léta 2006–2011.
Vláda má 14 členů zastupujících tři strany koalice. Všichni ministři jsou Estonci.
Reformierakond (Reformní strana) (R)
IRL (Unie vlasti a Res Publiky) (I)
Sotsiaaldemokraatlik Erakond(Sociální demokracie) (S)
Návštěvníci webu cundr.cz vložili k tomuto státu:
Chcete umístit vlastní banner? Kontaktujte nás.
!!4.den Ráno nám Vaša přináší čerstvě nadojené ovčí mléko a láhev vody. K snídani vaříme polévku a opět nás navštěvuje bača, zrovna ve chvíli, kdy Sváťa krájí svým...
Čtěte více z deníku Boržava, Zaperedělja, Samagon, Mižhirje, Siněvirská Poljana, Sinevir (Zakarpatská ukrajina - den 4. a 5.)
Více z podcastu
Více ze sekce odkazy
Reklama: