Filipíny

• 2.1. Stručná charakteristika politického systému
• 2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)
• 2.3. Složení vlády

2.1. Stručná charakteristika politického systému

Filipíny se po získání své úplné nezávislosti po druhé světové válce v roce 1946 staly republikou. V jejím čele stojí prezident, který je hlavou státu a současně šéfem exekutivy. Zákonodárnou moc uskutečňuje dvoukomorový Kongres („Kongreso“) Filipínské republiky, skládající se z 24-členného Senátu („Senado“) a 221-členné Sněmovny reprezentantů („Kapulungan Ng Mga Kinatawan“). Sněmovna reprezentantů nesmí mít více jak 250 členů. Kongresmani a poslanci jsou voleni na období 3 let. Současná ústava platí od roku 1987.

V roce 2005 začaly pokusy o změnu v ústavě (Cha-Cha - Charter change), dle které by se prezidentský systém vlády změnil na parlamentní. V praxi by to znamenalo zrušení Senátu a jmenování předsedy vlády a nové rozdělení pravomocí mezi prezidentku a vládu. V dubnu 2006 byl návrh změny ústavy předložen k posouzení Senátu avšak k žádné změně ústavy nakonec nedošlo.

Hlavní politické strany v zemi

Hlavní pro vládní

• LAKAS - CMD - Christian Muslim Democrat, jejímž předsedou je speaker Jose de Venecia, a členy mimo jiné současná prezidentka Arroyová a její předchůdce Fidel Ramos.
• LDP - Labang ng Demokratikong Pilipino
• KAMPI - Kambalikat ng Malagang Pilipino
• KBL - Kilasung Bagong Lipunan
• NPC - National People`s Coalition
• PMP - Partido ng Magang Pilipino

Méně významné vládní strany

• PDSP - Partido Demokratiko Sosyalista ng Pilipines
• AKBAYAN
• LAPIANG MANGGAGAWA

Opozice je sjednocena v široké koalici - tzv. Genuine Oposition, z nichž nejvýznamější:

United Oposition - v čele se starostou Makati Jejomar Binay (Makati je finančním downtownem, země, a také nejvýznamějším ze samostatných měst, která jsou spojená v tzv. Metro Manila, každé z těchto měst má svého primátora, Metro Manila však primátora nemá).

LP - Liberal Party - tzv. Atienza wing - pro vládní, neuznává Drilonovo vedení (Atienza bývalý Major of Manila, v letošním roce jeho syn prohráls GO.

V roce 1998 byl zvolen největší převahou v historii prezident Estrada, který byl v roce 2001 obviněn z korupce, impeachment za silné podpory více prezidentky Arroyové, která v roce 2001 převzala prezidentské křeslo. V roce 2004 byla Arroyová zvolena na 6-ti leté období, vice-prezidentem se stal Manuel „Noli" de Castro.

2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)

Prezidentka Gloria MACAPAGAL - ARROYO (od června 2004) vykonává současně funkci prezidenta a šéfa exekutivy. Její pravomoci jsou širší než např. prezidenta USA.

Prezident se podle ústavy volí na jedno šestileté funkční období. Mandát prezidentky Arroyo tak trvá do 30. 6. 2010.

2.3. Složení vlády

V čele vlády stojí prezident, který jmenuje ministry (Secretaries), následně potvrzované ve svých funkcích Kongresem Filipínské republiky.

Ministr (Secretary) je v čele ministerstva (Department).

Seznam členů vlády (stav k 1. 10. 2007):

• Prezidentka republiky Gloria Macapagal-ARROYO
• Úřad vice-prezidenta (zastupuje prezidenta,
• pokud je v zahraničí) Noli „Kabayan“ de CASTRO
• Úřad výkonného ministra (Executive Secretary) Eduardo R. ERMITA
• Úřad ministra pro tisk a prezidentský mluvčí (Office of the Press Secretary and Presidential Spokesperson) Ignacio „Toting" R. BUNYE
• Vedoucí prezidentské kanceláře (Presidential Chief of Staff) Renato L. EBARLE
• Státní poradce pro bezpečnost a gen.ředitel Státní rady pro bezpečnost (National Security Adviser and Director-General, NSC) Norberto B. GONZALES
• Ministerstvo zemědělství (Department of Agriculture) Arthur C. YAP
• Ministerstvo pro rozpočet a řízení (Department of Budget and Management) Rolando G. ANDAYA
• Ministerstvo školství (Department of Education) Jesli LAPUS
• Ministerstvo energetiky (Department of Energy) Angelo T. REYES
• Ministerstvo životního prostředí a přírodních zdrojů (Department of Environment and Natural Resources) Lito L. ATIENZA
• Ministerstvo financí (Department of Finance) Margarito B. TEVES
• Ministerstvo zahraničních věcí (Department of Foreign Affairs) Alberto G. ROMULO
• Ministerstvo vnitra a vnitřní správy (Department of Interior and Local Government) Ronaldo V. PUNO
• Ministerstvo zdravotnictví (Department of Health) Francisco T. DUQUE III
• Ministerstvo spravedlnosti (Department of Justice) Raul M. GONZALES
• Ministerstvo práce a zaměstnanosti (Department of Labor and Employment) Arturo D. BRION
• Ministerstvo pro zemědělskou reformu (Department of Land Reform) zastupuje OIC (Officer in Charge) Secretary Nasser C. PANGANDAMAN AL HADJ
• Ministerstvo národní obrany (Department of National Defence) Gilberto TEODORO
• Ministerstvo veřejných prací a dálnic (Department of Public Works and Highways) Hermogenes Hermogenes E. EBDANE, Jr.
• Ministerstvo pro vědu a technologie (Department of Science and Technology) Dr. Estrella F. ALABASTRO
• Ministerstvo sociálních věcí a rozvoje (Department of Social Welfare and Development) Esperanza T. CABRAL
• Ministerstvo turistiky (Department of Tourism) Joseph „ACE“ H. DURANO
• Ministerstvo obchodu a průmyslu (Department of Trade and Industry) Peter B. FAVILA
• Ministerstvo dopravy a spojů (Department of Transportation and Communication) Leandro Ramos MENDOZA
• Ministerstvo socio-ekonomického plánování a
• Úřad pro národní ekonomický rozvoj (NEDA - National Economic and Development Authority) Romulo Augusto SANTOS – Officer in Charge

Legíslativa :

• prezident senátu (Chief of the Senate) Manuel Villar
• prezident Sněmovny reprezentantů (House of the Representatives Speaker) Jose de VENECIA

Protokolární pořadí:

• president
• vice president
• Senate president
• speaker of the House