Francie

• 2.1. Stručná charakteristika politického systému
• 2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)
• 2.3. Složení vlády

2.1. Stručná charakteristika politického systému

Francie je podle Ústavy přijaté za prezidenta Ch. de Gaulla 4. 10. 1958 (tzv. Ústava V. republiky) parlamentní demokratickou republikou s poloprezidentským systémem.

Cílem úpravy francouzských ústavních institucí z roku 1958 bylo posílit výkonnou moc státu oproti předchozímu období, kdy ústava připisovala příliš velké pravomoci zákonodárným orgánům, což mělo za následek politickou nestabilitu v zemi (časté vyslovování nedůvěry vládě ze strany parlamentu).

Hlavní znaky současného politického systému:

Prezident republiky volený na období 5 let přímou všeobecnou volbou. Jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh rovněž členy vlády.

Současný prezident: Nicolas SARKOZY, nástup do funkce 16. května 2007

Dvoukomorový parlament:
Národní shromáždění - 577 členů volených na 5 let většinovým systémem v přímých dvoukolových volbách, od června. 2007 předsedá Národnímu shromáždění Bernard ACOYER (UMP).

Senát - 321 členů volených nepřímo na 9 let (třetina obměňována po 3 letech), od r. 1998 Christian PONCELET (UMP).

Hlavní politické strany:

Pravice:

• Unie pro lidové hnutí (UMP - Union pour un Mouvement Populaire)
• Nová unie pro francouzskou demokracii (UDF - Nouvelle Union pour la Démocratie Française)
• Národní fronta (FN - Front National)

Levice:

• Socialistická strana (PS - Parti socialiste)
• Francouzská komunistická strana (PCF - Parti Communiste Français)
• Zelení (Verts)

Významnější strany na extrémech politické scény:

Extrémní pravice

• již jmenovaná Národní fronta (FN - Front National)
• Národní republikánské hnutí (MNR - Mouvement National Républicain)

Extrémní levice:

• Dělnická síla (FO - Force Ouvri?re)
• Revoluční komunistická liga (LCR - Ligue Communiste Révolutionnaire)

2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)

Prezident je volen v přímých všeobecných volbách na principu absolutní většiny (ve 2. kole). 5. 5. 2002 byl znovu zvolen odstupující prezident Jacques CHIRAC, zakladatel politické strany RPR. Počínaje funkčním obdobím 2002 - 2007 je délka mandátu prezidenta 5 let.  V prvním trimestru 2007 začala ve Francii předvolební prezidentská kampaň, do které Ústavní rada v pondělí 19.3.2007 potvrdila 12 kandidátů. Hlavními kandidáty byli Nicolas Sarkozy za konzervativní vládní Svaz pro lidové hnutí, Ségol?ne Royalová za Socialistickou stranu a François Bayrou za centristický Svaz pro francouzskou demokracii. Dále se o úřad prezidenta ucházeli antiglobalista José Bové, předseda krajně pravicové Národní fronty Jean-Marie Le Pen, na druhé straněpolitického spektra kandidátka komunistické strany Marie-George Buffetová. Zelené reprezentovala Dominique Voynetová. Ostatními kandidáty byli představitelé okrajových stran a hnutí. První kolo voleb se konalo dne 22. dubna. Jako obvykle, v tomto kole žádný z kandidátů nadpoloviční většinu nezískal a o prezidentském postu rozhodlo 6. května kolo druhé.    Vítězství Nicolase Sarkozyho a pravice pravděpodobně přinese uvolnění francouzského pracovního trhu; vítězství Ségol?ne Royalové a levice by vedlo k vyššímu zdanění a vyšším nákladům pro podnikatele.

Dne 6. 5. 2007 zvítězil v druhém kole prezidentských voleb Nicolas Sarkozy. Na příštích pět let se v pořadí již šestým prezidentem francouzské V. republiky stal přesvědčivým vítězem kandidát vládní UMP (Union pour le Mouvement Populaire. Pro pravicového kandidáta hlasovalo 53,06 % voličů, zatímco socialistka Segolene Royalová získala 46,94 % hlasů. Volební účast 84,8 %, nejvyšší od roku 1981 svědčí o nebývalém zájmu Francouzů o letošní prezidentské volby, a dává tak vítězi voleb silný politický mandát. Dne 16. května převzal Nicolas Sarkozy oficiálně úřad z rukou odcházejícího Jacquese Chiraka.

P o prezidentských volbách následovaly v červnu volby parlamentní.

         Prezident je v režimu V. republiky klíčovým, určujícím činitelem. Předseda vlády je spíše nevýraznou politickou veličinou. Národní shromáždění je vnímáno jako  komora bez velkých pravomocí, klíčový význam pro rozpočet má ministerstvo financí (běžně zmrazuje výdajové kredity). Senát je vnímán jako zpátečnická pravicová parlamentní komora bez velkého vlivu. Velká debata se vede okolo tématu regionalizace.  V regionech je zosobněním autority státu prefekt, který zpravidla požívá velké úcty.

Pravomoci prezidenta:

• po konzultaci s předsedou vlády a předsedy obou komor parlamentu může rozpustit Národní shromáždění
• podepisuje zákony
• může podrobit referendu každý zákon týkající se organizace veřejných institucí nebo směřující k ratifikaci smlouvy
• v případě ohrožení státu přebírá po konzultaci s předsedou vlády, předsedy obou komor parlamentu a předsedou Ústavního soudu mimořádné pravomoci
• osobně řídí zasedání vlády.

2.3. Složení vlády

Složení vlády k 18. 5. 2007

Dne 18.5.2007, tedy dva dny po svém jmenování do funkce, jmenoval prezident Nicolas Sarkozy novou vládu. Předsedou vlády se stal Francois Fillon. V jeho 15 členém týmu - předcházející vláda premiéra Dominiqua de Villepin měla 32 členů, vláda Raffarina měla 41 členů - zasedne 7 žen a 8 mužů. Kromě zástupců UMP jsou v ní zastoupeni i socialista a centrista.

Vláda jmenovaná 19. června 2007 (po legislativních volbách ze dne 10. a 17. června 2007)

François Fillon - předseda vlády

Ministři (v protokolárním pořadí)

Jean-Louis Borloo - místopředseda vlády (Ministre d`Etat, tedy č. 2 vlády), ministr životního prostředí, trvale udržitelného rozvoje, dopravy a energie

Christine Lagarde - ministryně hospodářství, financí a zaměstnanosti

Mich?le Alliot-Marie - ministryně vnitra, zámořských teritorií a nižších územně správních celků

Bernard Kouchner - ministr zahraničních a evropských záležitostí

Brice Hortefeux - ministr pro imigraci, integraci, národní identitu a rozvoj

Rachida Dati - ministryně spravedlnosti

Xavier Bertrand - ministr práce, sociálních věcí a solidarity

Xavier Dacros - ministr školství

Valérie Pécresse - ministryně vysokého školství a výzkumu

Hervé Morin - ministr obrany

Roselyne Bachelot-Narquin - ministryně zdravotnictví, mládeže a sportu

Christine Boutin - ministryně bydlení a města

Michel Barnier - ministr zemědělství a rybolovu

Christine Albanel - ministryně kultury a komunikace, mluvčí vlády

Eric Woerth - ministr pro státní rozpočet, veřejné finance a veřejnou správu

Státní tajemníci

Roger Karoutchi - stání tajemník pověřený vztahy s parlamentem (při Úřadu předsedy vlády)

Eric Besson - státní tajemník pověřený prognózou a hodnocením veřejných politik (při Úřadu předsedy vlády)

Laurent Wauquiez - státní tajemník, mluvčí vlády (při Úřadu předsedy vlády)

Martin Hirsch - vysoký komisař pověřený agendou solidarity proti chudobě (při Úřadu předsedy vlády)

Dominique Bussereau - státní tajemník pověřený dopravou (při ministerstvu životního prostředí a trvale udržitelného rozvoje)

Nathalie Kosciusko - Morizet - státní tajemnice pověřená životním prostředím (při ministerstvu životního prostředí a trvale udržitelného rozvoje)

Hervé Noveli - státní tajemník pověřený podnikáním a zahraničním obchodem (při ministerstvu hospodářství, financí a práce)

Luc Chatel - státní tajemník pověřený spotřebou a turismem (při ministerstvu hospodářství, financí a práce)

Christian Estrosi - státní tajemník pověřený zámořskými teritorii (při ministerstvu vnitra, zámořských teritorií a nižších územně správních celků)

Jean-Pierre Jouyet - státní tajemník pověřený evropskými záležitostmi (při ministerstvu zahraničních a evropských záležitostí)

Jean - Marie Bockel - státní tajemník pověřený spoluprácí a frankofonií (při ministerstvu zahraničních a evropských záležitostí)

Rama Yade - státní tajemnice pověřená zahraničními věcmi a lidskými právy (při ministerstvu zahraničních a evropských záležitostí)

Valérie Létard - státní tajemnice pověřená solidaritou (při ministerstvu práce, sociálních věcí a solidarity)

Alain Marleix - státní tajemník pověřený veterány )při ministerstvu obrany)

Bernard Laport - státní tajemník pověřený mláděží a sportem (při ministerstvu zdravotnictví, mláděže a sportu)

Fadela Amara - státní tajemnice pověřená urbanismem (při ministerstvu bydlení a města )

André Santini - státní tajemník pověřený veřejnou správou (při ministerstvu pro státní rozpočet, veřejné finance a veřejnou správu)