Honduras

• 2.1. Stručná charakteristika politického systému
• 2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)
• 2.3. Složení vlády

2.1. Stručná charakteristika politického systému

Nezávislá republika prezidentského typu. Státní zřízení sestává ze tří nezávislých mocí: výkonné, legislativní a soudní.

Hlavou státu a současně předsedou vlády je prezident volený společně s viceprezidentem prostou většinou v přímých volbách na funkční období 4 let, bez možnosti znovuzvolení. Zasedání vlády koordinuje ministr prezidentské kanceláře.

Zákonodárným orgánem je jednokomorový Národní Kongres (Congreso Nacional) se 128 poslanci volenými v přímých volbách na funkční období 4 let.

Soudní moc vykonává Nejvyšší soud (15 soudců volených na období 7 let parlamentem). Výběrem soudců je pověřena speciální komise složená z právníků, politiků, poslanců a zástupců občanské společnosti. Poslední reforma soudní moci byly uskutečněna v roce 2002.

Volby prezidenta a poslanců se konají ve stejný den na základě hlasování na oddělených hlasovacích lístcích. Hlasovací právo mají všichni honduraští občané starší 18 let. Poslední reforma volebního zákona byla provedena v roce 2004 s cílem větší transparentnosti voleb. Reforma obsahovala přeměnu Národního volebního soudu (Tribunal Nacional de Elecciones  – TNE) na tzv. Nejvyšší volební soud (Tribunal Supremo Electoral  – TSE), snížení délky oficiální předvolební kampaně, nová pravidla pro financování voleb (nutnost přiznat soukromé příspěvky od výše 17 tis. USD), změny volebních lístků (zavedeno použití fotografie kandidátů na volebním lístku) a zachování 30 % podílu žen mezi navrhovanými kandidáty.

Decentralizace místní moci probíhá pomalu. Od roku 1997 jsou kandidáti místních úřadů voleni v samostatných volbách. Celkem 298 místních úřadů je sdruženo v tzv. Honduraské asociaci místních úřadů (Asociación Hondureňa de Municipalidades – AHMON). V roce 2004 prezident R Maduro prosadil zákon, na základě kterého musí být 5 % národního rozpočtu vyčleněno pro potřebu místních vlád.

Nezávislé postavení má tzv. ministerstvo veřejné správy (Ministerio Público), které vykonává funkci ombudsmana.

Autonomní postavení mají některé významné vládní instituce jako např. Nejvyšší volební soud (Tribunal Supremo Electoral) – mající na starosti dohled nad konáním voleb a referend, Nejvyšší kontrolní soud (Tribunal Superior de Cuentas), Nejvyšší státní zastupitelství (Procuraduría General de la República) atd..

Významnou roli měla v historii Hondurasu armáda (Fuerzas Armadas de Honduras), kterou tvoří pozemní síly, námořnictvo síly a letectvo. Toto postavení armády vyplývalo především z míry zapojení armády do vnitropolitického dění v zemi. V Hondurasu bylo uskutečněno přes 100 vojenských převratů. President Callejas (1990-94) byl od roku 1931 prvním kandidátem opozice, kterému byl po volbách dobrovolně předán úřad. Následující prezident C. R. Reina (1994-98) po nástupu k moci zrušil s okamžitou platností povinnou vojenskou službu (většina vojáků základní služby odešla z armády prakticky ze dne na den). Toto nařízení pochopitelně vyvolalo neskrývaný odpor armádního velení vůči vládě, která připravila armádu o její výsadní postavení. Důkazem toho byla např. skutečnost, že v rámci armády existoval speciální institut tzv. Instituto de Previsión Militar (IPM), který měl jako institut sociálního zabezpečení velmi významnou ekonomickou moc (vlastnil několik důležitých podniků - např. jednu ze dvou cementáren v zemi, závod na výrobu krevet, závod na výrobu vojenských uniforem a dále také fotbalový tým, rozhlasovou stanici, banky, pojišťovny, bezpečnostní a propagační agentury, pozemky, farmy, monopol na obchod se zbraněmi prostřednictvím společnosti La Armería, jejíž zisky šly do důchodového fondu důstojníků apod.).

Vliv armády byl s pokračujícím procesem demokratizace společnosti postupně snižován. V roce 1995 se podařilo prosadit v parlamentu rozhodnutí, na jehož základě bylo odděleno vedení policie od armády. Tento zákon vstoupil v platnost v roce 1996 a od té doby je policie pod civilní kontrolou.

K dalším významným změnám v postavení armády došlo v roce 1998, kdy byla schválena reforma ústavy, na základě které byla zrušena funkce vrchního velitele ozbrojených sil a jeho pravomoci byly převedeny na ministra obrany. Současně byla zrušena  tzv. Nejvyšší rada ozbrojených sil, která byla nazývána „vojenským parlamentem“. Nejvyšší vojenskou funkcí byl pověřen náčelník generálního štábu, kterého jmenuje prezident republiky. Na základě těchto změn se řízení armády dostalo pod kontrolu civilního ministra obrany. Zrušení funkce vrchního velitele armády bylo završením dlouhodobé snahy honduraské vlády o omezení moci armády.   

Roční rozpočet honduraské armády dosahuje v současné době cca 100,6 mil. USD (2004), což představuje zhruba 1,4 % HDP (2004). Činnost armády je limitována aktivitami zaměřenými především na národní bezpečnost, boj proti kriminalitě, boj proti ilegálnímu obchodu se zbraněmi a proti pašování drog a na ochranu životního prostředí.

Odbory hrály v domácí politice velmi významnou roli počínaje rokem 1954, kdy vypukla celonárodní stávka pracovníků banánových plantáží. Zhruba 20 % pracovní síly je organizováno v odborech a Honduras patří z oblasti Střední Ameriky k zemím s nejvyšším podílem pracovní síly organizované v odborech. Největší stupeň odborové organizace mají státní zaměstnanci, pracovníci banánových plantáží, učitelé a lékaři. Nejznámějšími odborovými centrálami jsou Všeobecná centrála pracujících (Central General de Trabajadores – CGT), Konfederace pracujících Hondurasu (Confederación de Trabajadores de Honduras – CTH), Sjednocená konfederace pracujících Hondurasu (Confederación Unitaria de Trabajadores de Honduras – CUTH), Sjednocená federace pracujících Hondurasu (Federación Unitaria de Trabajadores de Honduras – FUTH) atd..

Platná ústava pochází z 20. 1. 1982. Poslední reforma ústavy proběhla v roce 2004 (zrušení poslanecké imunity v červenci 2004).

Hlavní politické strany

Liberální strana – Partido Liberal (PL)

• vládní strana, levý střed. Založena v roce 1884 jako strana malé a střední buržoazie. Její politika byla pod kontrolou vlivného amerického banánového koncernu United Fruit Co.. PL má nejvíce stoupenců v agrárním sektoru a mezi farmáři. V poslední době se rozšířila její členská základna také mezi městským obyvatelstvem, zejména u levicově smýšlejících skupin v Tegucigalpě a v průmyslovém a obchodním centru – San Pedro Sula. PL těsně spolupracuje s odbory. Její politika je založena na demokratické doktríně. Lídrem strany je Patricia Rodas. V současném parlamentu má 62 poslanců.

Národní strana – Partido Nacional (PN)

• hlavní opoziční strana, tradičně pravicová. Založena v roce 1902. Její politika byla v minulých letech svázána s americkým banánovým koncernem Cuyamel Fruit Co.. Strana dříve těsně spolupracovala s vojenskými kruhy v zemi. PN je tradičně více konzervativní stranou, má zastoupení zejména mezi venkovským obyvatelstvem v nechudších provinciích na západě a jihu země. Lídrem strany je Gilberto Goldstein. V současném parlamentu má 55 poslanců.

PN a PL jsou tradičně nejsilnějšími politickými stranami v zemi, a proto se střídají nepravidelně u moci. Od roku 1981 se uskutečnilo již 7 prezidentských voleb, z toho v 5 případech vyhrála PL (1981, 1985, 1993, 1997 a 2005) a ve 2 případech PN (1989 a 2001). Ostatní 3 parlamentní politické strany jsou méně významné, patřící spíše k levicovému středu. V posledních parlamentních volbách v roce 2005 si tyto politické strany zajistily v parlamentu 11 poslaneckých křesel. 

Strana demokratické sjednocení (Partido Unificación Democrática – UD)

• nejmladší politická strana levicové orientace, založená v roce 1994. Lídrem strany je Matias Funes. V současném parlamentu má 5 poslanců.

Křesťansko demokratická strana Hondurasu (Partido Demócrata Cristiano de Honduras – PDC)

• pravý střed. Založena 1968 jako Křesťansko demokratické hnutí, od roku 1980 je oficiálně uznávána. Lídrem strany je Saul Escobar Andrade. V současném parlamentu má 4 poslance.

Strana obnovy a sociálně demokratické jednoty (Partido de Innovación y Unidad Social Demócrata  – PINU–SD)

• levý střed. Založena v roce 1970, za legální uznána v roce 1978. Její politika je založena na doktríně demokratického socialismu. Lídrem strany je Olban F. Valladares. V současném parlamentu má 2 poslance.

Poslední všeobecné volby, v pořadí sedmé demokratické od roku 1981, po ukončení téměř pětadvacetiletého období vojenských režimů, se v Hondurasu uskutečnily v listopadu 2005. Zvítězil v nich kandidát do té doby opoziční strany PL José Manuel Zelaya Rosales s 50,6 % hlasů před kandidátem PN Porfirio Lobo Sosou, který získal 44,3 % hlasů. Nový prezident se ujal funkce 27. 1. 2006 na období 2006-2010. Vystřídal u moci prezidenta R. Madura z PN.

V parlamentních volbách rovněž zvítězila PL, která obsadila v novém parlamentu 62 poslaneckých míst. Druhá PN získala 55 poslaneckých míst. Mírně pokleslo zastoupení minoritních stran z 12 na 11 poslanců: UD – 5, PDC – 4 a PINU–SD – 2.

Vládní strana nemá v parlamentu absolutní většinu.

2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)

prezident republiky

• Presidente de la República: José Manuel Zelaya Rosales

viceprezident

• Vice Presidente de la República: Elvin Ernesto Santos Ordóňez

2.3. Složení vlády

•             Předseda Národního Kongresu
              Presidente del Congreso Nacional: Roberto Micheletti (PL)
•             Předsedkyně Nejvyššího soudu
              Presidente de la Corte Suprema de Justicia: Vilma Cecilia Morales Montalván
•             Předseda Nejvyššího volebního soudu
              Presidente del Tribunal Supremo Elecciones: Aristides MejíaCarranza
•             Předseda Nejvyššího kontrolního soudu
              Presidente del Tribunal Superior de Cuentas: Renán Sagastume Fernández
•             Generální prokurátorka
              Procuradora General de la República: Rosa América Miranda de Galo
•             Nejvyšší  finanční kontrolor a Ombudsman
              Fiscal General de la República: Leonidas Rosa Bautista
•             Prezidentka Centrální banky
              Presidente del Banco Central de Honduras: Gabriela Núňez de Reyes