Indonésie

• 2.1. Stručná charakteristika politického systému
• 2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)
• 2.3. Složení vlády

2.1. Stručná charakteristika politického systému

Historický přehled:

Politický režim, který byl nastolen po vyhlášení nezávislosti v roce 1945 prezidentem Sukarnem, trval do září 1965, kdy armáda v čele s generálem Suhartem potlačila pokus o komunistický převrat a ujala se moci ve vládě tzv. Nového pořádku. Došlo k rozpuštění všech politických stran. Jejich činnost byla obnovena až v r. 1971.

Po pádu režimu prezidenta Suharta v květnu 1998 se novým prezidentem stal B. J. Habibie, který se zavázal obnovit pluralitní politický systém západního stylu. Došlo k zakládání nových politických stran, byla uvolněna cenzura HSP a vláda se zaručila dodržovat základní lidská práva. Habibie však nedokázal vyvést zemi z celkové krize. Ve svobodných volbách v říjnu 1999 byl novým prezidentem zvolen Abdurrahman Wahid. Ten byl v červenci 2001 sesazen mimořádným zasedáním Parlamentu a nahrazen dosavadní viceprezidentku Megawati Sukarnoputriovou. Rovněž její vláda nepřispěla podstatným způsobem k řešení důležitých problémů země.

V r. 2004 v zemi proběhly parlamentní a první přímé prezidentské volby. Tyto volby byly demokratické a proběhly bez násilností. V parlamentních volbách zvítězila dne 5. 4. 2004 strana Golkar, která porazila doposud nejsilnější stranu PDI-P prezidentky Sukarnoputriové. Ve druhém kole prezidentských voleb v září 2004 zvítězili prezident Susilo Bambang Yudhoyono (Demokratická strana) a viceprezident Jusuf Kalla (odštěpená frakce strany Golkar).

Dne 20. října 2004 se prezident S.B. Yudhoyono a viceprezident J. Kalla ujali úřadu. Indonéský parlament byl zpočátku novému prezidentu nepřátelský, vzhledem k tomu, že mu dominují strany Golkar a PDI-P, které byly proti němu při prezidentských volbách v opozici. Jeho slabá „duhová" vláda potřebovala podporu mimovládních politických stran. V polovině prosince 2004 však Golkar zvolila svým novým předsedou Yudhoyonova viceprezidenta J. Kallu. S podporou strany Golkar má nyní prezident v DPR cca 47 % podporu.

Současná situace:

Rok a půl trvající působení prezidenta S.B. Yudhoyona (SBY) v úřadu bylo relativně úspěšné. Přes problémy, které nebylo možno předvídat, jakými bylo tsunami, vysoká cena ropy na světových trzích a nyní i možnost vypuknutí pandemie ptačí chřipky, dosáhl solidních úspěchů, zvláště na politickém poli. Méně úspěšný byl v prosazování své agendy boje s korupcí a v ekonomické oblasti.

Kritici vyčítají SBY opatrnost resp. nerozhodnost při přijímání politických rozhodnutí a prosazování radikálních změn přesto, že byl zvolen 62 % většinou. Nutno však vzít v úvahu omezení pravomocí jeho úřadu Parlamentem, jehož členové jsou loajální svým voličům resp. politickým stranám. Prezidentova vlastní Demokratická strana získala ve volbách v r. 2004 pouze 7 % hlasů. V opačné pozici je viceprezident J. Kalla, který má za sebou nejsilnější parlamentní stranu Golkar, jejíž předsedou byl v prosinci 2004 zvolen. Na pozici prezidenta měl zřejmě negativní vliv i nedostatek zkušených poradců, kterým může důvěřovat.

Největším úspěchem SBY bylo dosažení míru v indonéské provincii Aceh. Mírová dohoda (memorandum o porozumění, MoU) mezi indonéskou vládou a separatistickým Hnutím za svobodný Aceh (GAM) byla přes určitou opozici některých parlamentních frakcí podepsána 15. 8. 2005 v Helsinkách. Ukončila oficiálně téměř po 30 let trvání boje. K obnovení rozhovorů vlády s GAM napomohlo postižení Acehu v prosinci 2004 tsunami, v důsledku kterého zahynulo v provincii více než 130 000 lidí. Nastala naléhavá potřeba míru, aby mohla být efektivně prováděna humanitární operace. Rozhodujícím elementem byla odvaha k jednání s GAM na straně vlády SBY. Implementaci MoU monitoruje společná mise EU a ASEANu (Aceh Monitoring Mission, AMM).

Zvýšená inflace a dramatický vzrůst cen pohonných hmot v březnu a říjnu 2005 zvýšily tlak na prezidenta aby rekonstruoval svůj vládní ekonomický tým, především vyměnil ministra-koordinátora pro ekonomiku A. Bakrieho, kterého v prosinci 2005 nahradil Boedino, ministr financí za vlády prezidentky M. Sukarnoputriové. Prezident dále vyměnil ministra financí J. Anwara, kterého nahradil Sri Mulyani Indrawati. Provedené změny jsou velmi omezené, jmenování Boedina a Sri Mulyaniho však byla dobrá volba a skutečný přínos. Prezident rovněž vyměnil náčelníka štábu armády a šéfa celonárodní policie.

Prezident nebyl příliš úspěšný při potlačování korupce, která zůstává přítomná ve všech vrstvách indonéské společnosti. SBY je sám stále považován za vůdce s morální integritou, čemuž odpovídá nadále vysoká podpora, které se těší u veřejnosti, ale jeho vláda je považována za pokračování staré zkorumpované byrokracie. Dle Transparency International zůstává Indonésie jednou z nejzkorumpovanějších zemí světa. V její poslední výroční zprávě z října 2005 zaujímá Indonésie ze 159 posuzovaných zemí 137 místo, společně s Etiopií, Irákem a 4 dalšími zeměmi.

Nejdůležitější politické strany:

V zemi působí dvě velké nacionálně orientované sekulární strany, Golkar a Indonéská demokratická strana boje (PDI-P), a menší Demokratická strana, která byla ve volbách r. 2004 relativně úspěšná. Ostatní důležité politické strany jsou menší a většina z nich má islámskou orientaci.

Největší politické strany (v pořadí podle počtu mandátů v Parlamentu):

• GOLKAR (Golongan Karya) de facto politická strana a organizace zaměstnanců státního aparátu, příslušníků ozbrojených sil, studentů a části pracujících (předseda Jusuf Kalla)
• PDI-P - Indonéská demokratická strana boje (Partai Demokrasi Indonesia Perjuangan) sdružuje nacionalistické a křesťanské strany (předsedkyně Megawati Soekarnoputriová)
• PPP - Strana jednoty a rozvoje (Partai Persatuan Pembangunan) sdružuje 4 bývalé muslimské strany (předseda Hamzah Haz)
• Demokratická strana (Partai Demokrat) nově vytvořená strana, nacionalismus, pancasila
• PKB - Strana národní obrody (Partai Kebangkitan Bangsa) podporovaná širokými vrstvami umírněného muslimské obyvatelstva. Program strany a jednotliví představitelé přijatelní i pro nemuslimskou část indonéské populace (duchovní vůdce Abdurrahman Wahid alias Gus Dur)
• PAN - Strana národního mandátu (Partai Amanat Nasional) sdružující muslimskou inteligenci a mající vliv především ve velkých městech. Pro venkovské obyvatelstvo příliš vzdálená (předseda Amien Rais)

Všechna politická hnutí a strany mají svůj program, který musí být v souladu s Ústavou z roku 1945 a státní ideologií Pancasila, jejíž principy jsou v Ústavě zakotveny. Po liberalizaci politického systému v r. 1998 vzniklo přibližně 100 nových politických stran, řada z nich však ještě před volbami v červnu 1999 zanikla. Programy jednotlivých stran jsou si velice blízké a jejich hlavním společným rysem je boj za sociální spravedlnost, boj proti korupci a nepotismu, potlačení vlivu velkých monopolů a vytváření nových pracovních příležitostí.

Strany prohlašují, že se i nadále budou řídit ideologií Pancasila, jejímiž hlavními 5 principy jsou:

1. Víra v jediného Boha
2. Civilizovaná a spravedlivá společnost
3. Jednota a územní celistvost země
4. Demokracie, prováděná prostřednictvím sborů lidových zástupců
5. Sociální spravedlnost pro všechny.

2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)

Hlavou státu je prezident, který je současně předsedou vlády. Prezident má přímou legislativní pravomoc a pravomoc jmenovat vládu.

Historický přehled:

Prvním indonéským prezidentem byl Sukarno (1945 – 1965), poté Soeharto (1965 – 1998). Po jeho vynucené rezignaci se funkce prezidenta ujal dosavadní viceprezident B. J. Habibie. Poté byl prezidentem zvolen muslimský duchovní vůdce A. Wahid alias Gus Dur (1999 – 2001). Po jeho předčasném odvolán z funkce Parlamentem byla jeho místo byla zvolena Megawati Soekarnoputri (2001 – 2004)

Současná hlava státu:

Od r. 2004 je prezident volen přímým hlasováním. Dne 20. 10. 2004 se oficiálně ujali úřadu vítězi druhého kola prezidentských voleb 20. 9. 2004, prezident Susilo Bambang Yudhoyono (Demokratická strana) a viceprezident Jusuf Kalla (Golkar). Příští prezidentské volby se mají konat v r. 2009.

2.3. Složení vlády

Vláda má 33 členů. Kromě prezidenta a viceprezidenta, kteří vykonávají rovněž funkci premiéra a vicepremiéra, jí tvoří 3 ministři-koordinátoři, 19 ministrů a 11 státních ministrů. Níže je uveden stav pro druhé obměně kabinetu, kterou SBY provedl dne 7.5. a v osobě ministra vnitra v srpnu 2007.

Ministři-koordinátoři

Ministr-koordinátor pro politické, právní  a bezpečnostní záležitosti:             Widodo A.S.

Ministr-koordinátor pro ekonomiku:                                                    Boediono

Ministr-koordinátor pro sociální záležitosti:                                            Aburizal Bakrie  

Nejdůležitější ministři

Ministr zahraničních věcí:                                       Dr. Noer Hassan Wirayuda

Ministr vnitra:                                                             gen mjr. H. Mardiyanto

Ministr obrany:                                               Juwono Soedarsono 

Ministr spravedlnosti a lidských práv:               Andi Mattalata

Ministr financí:                                                Sri Mulyani Indrawati

Ministr energetiky a nerostných surovin:                        Purnomo Yusgiantoro

Ministr průmyslu:                                                      Fahmi Idris

Ministr obchodu:                                                        Mari E. Pangestu

Ministr zemědělství:                                                   Anton Apriyanto

Ministr lesnictví:                                                           M. S. Ka´ban

Ministr dopravy:                                                        Jusman Syafii Djamal

Ministr mořských zdrojů a  rybolovu:                     Freddy Numberi

Ministr lidských zdrojů (práce) a transmigrace:            Erman Suparno

Ministr veřejných prací:                                               Joko Kirmanto  

Ministr zdravotnictví:                                      Siti Fadilah Supari

Ministr školství:                                                           Bambang Soedibyo

Ministr sociálních věcí:                                               Bachtiar Chamsyah

Ministr pro náboženské záležitosti:                                 M. Maftuh Basyuni

Státní ministr kultury a turistiky:                                   Jero Wacik

Státní ministr pro plánování národního rozvoje:            Paskas Suzetta