Japonsko

• 2.1. Stručná charakteristika politického systému
• 2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)
• 2.3. Složení vlády

2.1. Stručná charakteristika politického systému

Japonsko je konstituční monarchií s nejstarším parlamentním systémem ve východní Asii. Historie japonského zákonodárného shromáždění sahá do roku 1889, kdy byla císařem Meiji vyhlášena nová ústava, která konstituovala vznik prvního císařského parlamentu.

K zásadní historické změně s dalekosáhlými důsledky pro následný vývoj došlo po druhé světové válce, kdy byla 3. listopadu 1946 vyhlášena nová ústava. Tato ústava byla do značné míry ovlivněna tlakem západních mocností a vytvořila podmínky pro rozvoj japonské společnosti směrem k demokracii a modernímu státu. Je založena na principech suverenity, pacifismu a respektování lidských práv. Vedla též k demilitarizaci a demonopolizaci Japonska. Na adrese http://www.solon.org/Constitutions/Japan/English/english-Constitution.html lze nalézt její úplný anglický překlad.

2.1.1 Zákonodárná moc

Zákonodárným orgánem je dvoukomorový parlament (The National Diet of Japan, Kokkai). Dolní komora parlamentu (House of Representatives, Shugi-in) má 480 členů volených na čtyři roky. 300 poslanců je voleno v jednomandátových volebních obvodech a 180 podle principu poměrného zastoupení v 11 volebních obvodech pokrývajících celé území Japonska.

Horní komora (House of Councillors, Sangi-in) má 242 členů, z nichž 96 je voleno podle principu poměrného zastoupení v jednom celonárodním volebním obvodu a 146 poslanců je voleno ve 47 volebních obvodech (za každý 2–8 zastupitelů) totožných s prefekturami. Funkční období je šestileté, volby se konají každé tři roky a týkají se vždy poloviny všech mandátů. Dolní komora má oproti Horní komoře silnější postavení a pro některé akty vůbec nepotřebuje její souhlas (výběr premiéra, schvalování státního rozpočtu, schvalování mezinárodních smluv). Volební právo mají občané starší 20 let.

Obě sněmovny jsou usnášeníschopné pouze v případě, že je přítomna alespoň třetina jejich členů. K přijetí většiny návrhů postačuje souhlas prosté většiny všech přítomných poslanců s výjimkou případů, kdy je nutný souhlas kvalifikované (dvoutřetinové) většiny. Dolní komora může kvalifikovanou většinou přehlasovat Horní komoru.

Řádné zasedání parlamentu trvá 150 dní a začíná v polovině ledna, kdy ho slavnostně zahajuje císař. Toto zasedání je v případě nutnosti možné jednorázově prodloužit. Vláda také může svolat mimořádné parlamentní zasedání.

Další informace lze nalézt např. na: http://www.shugiin.go.jp/index.nsf/html/index_e.htm a http://www.sangiin.go.jp/eng/index.htm.

2.1.2 Výkonná moc

Nejvyšším výkonným orgánem je vláda, která je sestavována na základě poměru sil v Dolní komoře parlamentu. V čele vlády stojí premiér (od 25.9. 2007 je po demisi Shinzo Abeho premiérem nový předseda LDP Yasuo Fukuda), jenž musí být členem Dolní komory parlamentu a musí to být civilista. Členy vlády jsou dále ministři, kteří stojí v čele ministerstev, a vedoucí ústředních úřadů podřízených Úřadu vlády (ve většině případů se jedná o tzv. státní ministry). Podle současného zákona počet ministrů a státních ministrů včetně tzv. hlavního tajemníka vlády nesmí přesáhnout 17. Vláda je odpovědná parlamentu. Jednotlivé ministry a státní ministry jmenuje premiér. V případě uvolnění místa premiéra, prvního zasedání parlamentu po proběhnuvších všeobecných volbách do Dolní komory či vyslovení parlamentní nedůvěry musí vláda jako celek podat demisi.

Předseda vlády předkládá parlamentu návrhy zákonů a je povinen informovat parlament o všeobecných národních i mezinárodních záležitostech. Zvláštní postavení má tzv. hlavní tajemník vlády („Chief Cabinet Secretary"), který funguje de facto jako místopředseda vlády se zodpovědností za řádný chod vlády a koordinaci spolupráce mezi resortními ministry (de iure funkce místopředsedy vlády neexistuje).

Další informace lze nalézt např. na: http://www.kantei.go.jp/foreign/index-e.html a http://www.cao.go.jp/index-e.html.

2.1.3 Soudní moc

Nejvyšším orgánem soudní moci je Nejvyšší soud. Jeho členy jmenuje vláda a jeho předsedu na doporučení vlády jmenuje císař. Soudy nižší úrovně jsou vrchní soudy (8), okresní soudy (50), rodinné soudy (50) a soudy rozhodující ve zkráceném řízení (438). Soudce nižší úrovně jmenuje vláda na základě nominací Nejvyššího soudu.

Další informace lze nalézt např. na: http://www.courts.go.jp/english/ehome.htm.

2.1.4 Hlavní politické strany

Současný systém politických stran se v Japonsku zformoval po druhé světové válce v souladu s novou japonskou ústavou. K hlavnímu rozdělení japonské politické scény došlo v roce 1955, kdy vznikly dva politické tábory vedené Liberálně demokratickou stranou (LDP) a Japonskou socialistickou stranou (JSP). Tehdejší rozdělení politické scény na LDP a její spojence na jedné straně a opozici vedenou JSP (resp. jejími pozdějšími nástupci) na straně druhé přetrvává prakticky do současnosti. V japonském Parlamentu je nyní zastoupeno sedm hlavních politických stran vedle nezávislých poslanců Liberálně demokratická strana,  Demokratická strana Japonska, Nové Komeito, Japonská komunistická strana, Sociálně demokratická strana, Nová lidová strana, Nová strana Japonska. Bez zastoupení v Parlamentu  jsou menší politické strany a hnutí jako např. Strana práce (Labor Party, LaP, jap. Nihon-ródó-tó), Liberální liga (Liberal League, LL, jap. Jiyuu Rengou) nebo pravicově-nacionalistické hnutí Uyoku-dantai.

Tradičně nejsilnější politickou stranou je od svého vzniku v roce 1955 Liberálně demokratická strana (Liberal Democratic Party, LDP, jap. Jiyu Minshuto). Navzdory svému jménu reprezentuje konzervativní část společnosti. Po uplynutí mandátu bývalého předsedy Junichira Koizumiho byl od 20. 9. 2006 předsedou Shinzo Abe a po jeho vynuceném odstoupení je od 23. 9. 2007 předsedou Yasuo Fukuda. LDP byla členem vlády nepřetržitě od roku 1955 s krátkou přestávkou v první polovině 90. let. Politika LDP tradičně spočívá v podpoře a rozvoji japonského demokratického systému, ochraně soukromého vlastnictví a podpoře hospodářské prosperity sladěním zájmů a aktivit soukromého a veřejného sektoru, upevňování tradičních japonských sociálních jistot a uskutečňování mírové zahraniční politiky založené zejména na bezpečnostní spolupráci s USA. V současné době je LDP největší politickou stranou v Dolní komoře japonského parlamentu, v Horní komoře je po prohraných volbách v červenci 2007 druhou největší stranou po DPJ (viz níže).

Strana Nové Komeito (New Komeito, NK jap. [Shin] Komeito) tvoří vládní koalici spolu s LDP. Strana New Komeito vznikla v roce 1964 jako politická složka náboženské organizace Soka Gakkai, která sdružuje přívržence buddhistické sekty Nichiren Shochu. V roce 1967 strana New Komeito vyhlásila nezávislost na náboženských doktrínách, nadále se však hlásí k myšlenkám a působení organizace Soka Gakkai. Současným předsedou strany  New Komeito je Akihiro Oota.

Hlavní opoziční parlamentní stranou je Demokratická strana Japonska (Democratic Party of Japan, DPJ, jap. Minshuto). Vznikla v roce 1960 jako netřídní, lidová strana s cílem „prosazovat alternativní společenské zřízení nahrazující kapitalismus i pravicové a levicové totalitní systémy“. Počátkem dubna 2006 byl novým předsedou zvolen Ichiro Ozawa. Strana se trvale profiluje jako programově mimo tradiční dichotomii pravice-levice. Odmítá extrémní ideologie a usiluje o „pokojné vytvoření sociálně spravedlivé společnosti zachovávající demokratické principy“. Po volebním úspěchů v červenci 2007 se DPJ stala největší politickou stranou Horní komory japonského parlamentu (v Dolní komoře je druhou největší politickou stranou po vládnoucí LDP).

Další parlamentní opoziční stranou je Sociálně demokratická strana (Social Democratic Party of Japan, SDP, jap. Shakai Minshuto), která vznikla v roce 1996 transformací původní Japonské socialistické strany (JSS). Strana usiluje o „vytvoření socialistické společnosti cestou pokojné a demokratické revoluce při zachování současné ústavy“. Nynější předsedkyní SDP je Mizuho Fukushima. Několik skandálů a vynucených rezignací vedoucích představitelů strany v letech 2002 a 2003 a současně úspěšný politický tah DPJ, která se sloučila s Liberální stranou, způsobily, že SDP ve volbách do Dolní komory parlamentu v listopadu 2003 ztratila hodně členů a z politického nebe téměř zmizela.

Opoziční stranou s nejdelší tradicí, ale postupně slábnoucí politickou silou, je Japonská komunistická strana (Japanese Communist Party, JCP,  jap. Nihon Kyosanto),  která vznikla již v roce 1922 jako ilegální podzemní hnutí. Po druhé světové válce byla legalizována a stala se trvalou součástí japonské politické scény. JCP usiluje o „vytvoření komunistické společnosti cestou nejprve demokratické a poté socialistické revoluce“. Současným předsedou ústředního výboru strany je Kazuo Shii. Voličská základna strany patří mezi nejstabilnější a nejvěrnější, i když ne zdaleka mezi nejsilnější, přesto si strana zachovává v parlamentu stabilní, i když ne příliš významné, zastoupení.

Nová lidová strana(The People´s New Party, PNP, jap. Kokumin Shinto)byla založena v srpnu 2005 po neschválení návrhu  zákona o privatizaci japonských poštovních služeb předloženého premiérem Koizumim a vyhlášení mimořádných voleb. Představitelem strany je bývalý předseda dolní komory parlamentu Tamisuke Watanuki a členskou základnu tvoří vedle bývalých členů LDP i někteří členové, kteří opustili opoziční DPJ. Jejich původní vnitrostranická opozice proti autoritativnímu vedení LDP premiéra Koizumiho spolu s pozdější nadstranickou opozicí proti Koizumiho reformnímu úsilí přinutily některé poslance opustit jejich mateřské strany a založit novou politickou stranu. Platforma nové strany byla rozšířena a zahrnuje nyní myšlenky služby a ochrany práv lidu, a vytváření „přívětivé a přátelské politiky”. Strana se převážně orientuje na voličskou základnu japonského venkova. Vzhledem k nevýznamnému zastoupení v obou komorách parlamentu je efektivní vliv strany na vládní politiku zanedbatelný.

Nová strana Japonska(New Party of Nippon, NPN, jap. Shinto Nippon) vznikla rovněž v srpnu 2005 jako výsledek opozice proti úsilí premiéra Koizumiho o privatizaci japonských poštovních služeb. V čele strany stanul guvernér prefektury Nagano Yasuo Tanaka a tvoří ji poslanci LDP, kteří museli stranu opustit v důsledku svých opozičních postojů. Oproti Nové lidové straně, která se snaží oslovit zejména voličskou základnu japonského venkova, se strana obrací k obyvatelům měst. V mimořádných volbách v září 2005 získala strana v japonském parlamentu pouze jediné křeslo, v současné době svého zástupce v Parlamentu nemá.

2.1.5 Složení parlamentu

^*   Liberální strana se v roce 2003 sloučila s DPJ.
^**  Nová konzervativní strana se po volebním neúspěchu v roce 2003 sloučila s LDP.
+) Opětovné přijetí „poštovních rebelů“ do LDP (nárůst pro LDP, resp. pokles pro Nezávislé)

*) Liberální strana se v roce 2003 sloučila s DPJ  

2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)

Hlavou státu je císař, který je symbolem Japonska a jednoty jeho obyvatel. V současnosti již císař dle ústavy nedisponuje suverénní výkonnou mocí a jeho úloha je především protokolární. Ve spolupráci s vládou a s jejím souhlasem vykonává především následující činnosti: vyhlašuje ústavní změny, zákony, vládní nařízení, státní smlouvy, svolává parlament, rozpouští Dolní sněmovnu, vyhlašuje všeobecné parlamentní volby, na doporučení parlamentu jmenuje premiéra a na doporučení vlády předsedu Nejvyššího soudu, potvrzuje jmenování a odvolání ministrů, státních ministrů, velvyslanců a některých dalších činitelů, uděluje vyznamenání, potvrzuje ratifikace mezinárodních smluv a některé další právní dokumenty, přijímá státní návštěvy a vykonává další protokolární funkce. Pravomoci císaře může měnit parlament prostřednictvím ústavních dodatků. Císařský trůn se dědí v mužské linii. Od roku 1989 je hlavou státu císař Akihito, jehož panovnická éra se nazývá Heisei. Od počátku císařské éry se vždy počítá japonský letopočet.
Další informace lze nalézt např. na: http://www.kunaicho.go.jp/eindex.html.

2.3. Složení vlády

Po odstoupení předsedy předsedy vládnoucí LDP Shinzo Abeho byl 23. září 2007 zvolen novým předsedou strany Yasuo Fukuda. Ten byl 25. září 2007 parlamentem zvolen předsedou vlády. Hlavními opozičními stranami zůstávají DPJ, JCP a SDP.