Jordánsko

• 2.1. Stručná charakteristika politického systému
• 2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)
• 2.3. Složení vlády

2.1. Stručná charakteristika politického systému

Jordánsko je konstituční monarchie v čele s králem. Ústava dává králi rozsáhlé výkonné a legislativní pravomoci. Král určuje zásadní směrování domácí i zahraniční politiky, sám jmenuje a odvolává vládu, které dolní komora parlamentu vyslovuje důvěru.

Legislativní moc má dvoukomorový parlament. Dolní komora (sněmovna) má 110 křesel (šest křesel je vyčleněno pro ženy) a je volena na čtyřleté období. Horní komora parlamentu (senát) má 55 členů, kteří jsou jmenováni králem (zpravidla se jedná o příslušníky prominentních, beduínských rodin oddaných vládnoucí dynastii).

Soudní moc je dle ústavy nezávislá na vládě, v praxi však nezřídka podléhá vlivům a nátlakům moci exekutivní.

Základní politické principy definuje Národní charta z roku 1991 (politický pluralismus, svoboda projevu, tisku, shromažďování, náboženství, ochrana občanských práv). Dodržování těchto politických pilířů v praxi je však značně diskutabilní. Zejména svoboda tisku a svoboda shromažďování (každá demonstrace musí být předem schválená, přičemž souhlas může být bez udání jakýchkoliv důvodů odmítnut) jsou pod silným drobnohledem administrativy, respektive jejích silových složek.

Politické strany byly povoleny počínaje rokem 1992, jejich počet se pohybuje kolem třicítky. Nejedná se však o politické strany v evropském pojetí. Jejich členská základna je minimální a mnohdy převyšuje jen o několik málo procent počet stranických funkcionářů. Rovněž ideologicky jsou (až na výjimky) jordánské politické strany nevyhraněné a v důsledku tudíž i nečitelné. Zaměření politických stran formálně pokrývá celé politické spektrum na tradiční pravo-levé škále. Základním parametrem rozhodování ve volebních místnostech však zůstávají kmenové a rodinné vazby.

Nejsilnější stranou ve smyslu členské základny a zároveň i jedinou reálnou politickou výzvou stávajícího režimu je Fronta islámské akce (Islamic Action Front), politická odnož Muslimského bratrstva.

Současný volební zákon, podle kterého se naposledy volilo v červnu 2003, zvýhodňuje jednak řídce osídlené venkovské oblasti na úkor lidnatějších měst, jednak volbu jednotlivých místních osobností oproti stranickým kandidátkám. Důsledkem je parlament s vyšším zastoupením tradičních seskupení zajordánských kmenů a nižším zastoupením voličů palestinského původu, než by odpovídalo demografické situaci. V dubnu 2007 byl parlamentem schválen nový Zákon o politických stranách. Jedním z cílů autorů zákona bylo snížení počtu politických stran a odstranění rozdrobenosti politického systému Jordánska a vytvoření aktivního, efektivního a reprezentativního systému politických stran. Nový zákon vyžaduje minimálně 500 zakládajících členů politické strany místo původních 50, navíc celá polovina (250) musí být z pěti různých okresů. Administrativní záležitosti politických stran byly převedeny z ministerstva pro politický rozvoj na ministerstvo vnitra. Financování politických stran je kontrolováno vládou, stranám je zakázáno agitovat mezi univerzitními studenty a organizovat politické meetingy bez předchozího souhlasu příslušných úřadů.

2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)

• Abdulláh II. bin Al-Husajn (Abdullah II. bin Al Hussein), král (od 7. února 1999)

2.3. Složení vlády

Složení jordánské vlády uvedené do funkce 25. 11. 2007:

• Nádir Dahabí – předseda vlády a ministr obrany
• Eid Fayez – ministr vnitra
• Kamal Nasser – ministr politického rozvoje a ministr pro státní a právní záležitosti 
• Nasser Judeh – státní ministr pro záležitosti médií a hromadných sdělovacích prostředků (mluvčí bývalé vlády)
• Abdul Rahim Okour – státní ministr pro parlamentní záležitosti
• Muzahim Muhaisin – ministr zemědělství
• Salah Bashir – ministr zahraničních věcí
• Raed Abu Saud – ministr vodohospodářství a zavlažování
• Suhair Al-Ali – ministryně plánování a mezinárodní spolupráce
• Khalid Irani – ministr životního prostředí
• Bassem Salem – ministr práce  
• Abdul Fattah Salah – ministr náboženských nadací a islámských záležitostí
• Bassem Roussan – ministr informačních a komunikačních technologií
• Hamad Kasasbeh – ministr financí
• Salah Mawajdeh – ministr zdravotnictví
• Maha Khatib – ministryně cestovního ruchu a památek
• Hala Latouf – ministryně sociálního rozvoje
• Shihadeh Abu Hdeib – ministr pro záležitosti municipalit
• Maher Madadha – ministr pro reformu veřejné správy
• Tayseer Nueimi – ministr vzdělání
• Amer Hadidi – ministr průmyslu a obchodu
• Omar Shdeifat – ministr vyššího školství a vědeckého výzkumu
• Nancy Bakir – ministryně kultury
• Alaa Batayneh – ministr dopravy
• Khaldoun Qteishat – ministr energetiky a přírodních zdrojů
• Sahl Majali – ministr veřejných prací a bydlení
• Thouqan Qudah – státní ministr, vedoucí úřadu vlády
• Ayman Odeh – ministr spravedlnosti

(Pozn.: jména ministrů jsou uvedena v aktuálně zveřejněné anglické transkripci, členové původního kabinetu)