Kanada

Vnitropolitická charakteristika

  • 2.1. Stručná charakteristika politického systému
  • 2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)
  • 2.3. Složení vlády

2.1. Stručná charakteristika politického systému

Kanada je konstituční monarchie s federálním uspořádáním deseti provincií a tří teritorií. Hlavou státu je britská královna zastupovaná generálním guvernérem.

Parlament:

Kanadský parlament se formálně skládá z britské královny reprezentované generální guvernérkou, a dále ze Senátu a Dolní sněmovny.

Poslanci Dolní sněmovny (House of Commons, celkem 308 poslanců) jsou voleni nejméně jednou za pět let většinovým způsobem. Předposlední parlamentní volby se konaly dne 28. června 2004 – vzhledem ke zvýšení počtu obyvatel Kanady a úpravám volebních obvodů došlo oproti předcházejícím volbám ke zvýšení počtu mandátů z 301 na 308. Výsledkem voleb byl vznik menšinové liberální vlády, Ta však během roku 2005 prožívala silnou krizi, která vyústila s ohledem na korupční skandál kolem financování projektů na podporu kanadské jednoty v provincii Quebec ve vypsání předčasných parlamentních voleb na 23. ledna 2006. Tyto volby vynesly do čela oproti předchozím volbám Kanadskou konzervativní stranu.

Volby v roce 2006 přinesly následující přerozdělení sil:

  • Kanadská konzervativní strana: 124 křesel
  • Liberální strana: 103
  • Quebecký blok: 51
  • NDP: 29
  • nezávislí: 1

Předsedou Dolní sněmovny (Speaker of the House of Commons) je i po nových volbách poslanec Liberální strany Peter Milliken. Předseda Dolní sněmovny má oficiální titul „The Honourable". Poslanci pracují ve 22 výborech Dolní sněmovny. Dne 3. dubna 2006 se poprvé sešla nová Dolní sněmovna, aby ustavila složení svých orgánů.

Senát (Senate) se skládá ze 105 senátorů, kteří jsou jmenováni generálním guvernérem na návrh ministerského předsedy (premiér P. Martin rozhodl v březnu 2005 o jmenování 9 senátorů, čímž dosáhl snížení počtu neobsazených míst v Senátu z neúnosných 15 % na necelých 7 %). Funkční období senátorů trvá do dosažení věku 75 let. Předsedou Senátu (Speaker of the Senate) je konzervativec Noël Kinsella. Jeho oficiální titul je „The Honourable Senator". Senátoři pracují v 17 senátních výborech.

Složení Senátu je následující:

  • Liberální strana: 62
  • Konzervativní strana: 23
  • Progresivní konzervativci: 3
  • nezávislí: 4
  • Nová demokratická strana: 1
  • vakát: 12

Kromě stálých výborů Dolní sněmovny a senátních stálých výborů existují v současné době také 2 společné stálé výbory a ad hoc mohou být vytvářeny výbory zvláštní, a to v některých případech v obou komorách i společné.

Charakteristika politických stran:

Vládní Kanadská konzervativní strana. V prosinci 2003 došlo ke sloučení dvou pravicových opozičních stran, Progresivní konzervativní strany a Kanadské aliance v jednu stranu pod názvem Kanadská konzervativní strana. V čele strany stanul do té doby leader Kanadské aliance Stephen Harper. Tato strana má nejsilnější zázemí v západokanadských provinciích. Jako nejsilnější opoziční strana měla Kanadská konzervativní strana titul "oficiální opozice". Vítězstvím ve volbách na počátku roku 2006 se strana stala vládní stranou. Nutno dodat, že jde o menšinovou vládu, která má ještě menší podporu, než předchozí vláda liberální. Hlasování o federálním rozpočtu dne 27.3.2007, o kterém se hovořilo jako o rozhodujícím pro další osud vlády, konzervativci ustáli a rozpočet byl chválen za podpory Quebeckého bloku. (http://www.conservative.ca)

Liberální strana je stranou středového typu se znaky hnutí. Mezi jejími členy jsou nositelé pravicových i levicových myšlenek. Koncem roku 2006 došlo, po abdikaci bývalého premiéra Martina (po posledních pro Liberály neúspěšných volbách), ke změně ve vedení strany, kdy na Martinovo místo nastoupil Stéphane Dion. Kandidátů na funkci předsedy bylo několik, již potřetí v řadě vyhrál další představitel Québecu. Dion se netají tím, že příštím vítězem voleb bude právě on. (http://www.liberal.ca)

Quebecký blok (Bloc Quebecois), který vede Gilles Duceppe, a který zaznamenal významné posílení svého postavení ve federálním parlamentu ve volbách v roce 2004, hájí v parlamentu především zájmy quebeckých separatistů. Po lednových volbách r. 2006 o 3 poslanecké mandáty oslabil; ve stávajícím složení House of Commons spolupracuje především s konzervativci v quebeckých otázkách, kteří koncem roku 2006 uznali ústy premiéra Harpera quebeckou národnost. Jejím konečným cílem však je a bude samostatnost provincie. To samozřejmě limituje jakoukoliv užší spolupráci s ostatními významnými hráči na kanadské politické scéně. (http://www.blocquebecois.org)

Nová demokratická strana je stranou levicovou s poměrně výraznými "zelenými" tendencemi. V jejím čele stojí od ledna 2003 Jack Layton. Její vliv se v lednových volbách posílil, avšak ani se svým přirozeným partnerem - liberály, není schopna zformovat parlamentní většinu. Je však důležitým partnerem, se kterým je nutno s ohledem na slabost vlády, počítat. (http://www.ndp.ca)

V Kanadě existuje několik desítek dalších politických stran reprezentujících celou šíři politického spektra. Vzhledem k většinovému volebnímu systému se však žádná z nich neprosadila do federálního parlamentu. Nejblíže tomuto cíli je Strana zelených. Pro zajímavost jsou zde strany jako např. Marijuana Party, ale i dvě na sobě nezávislé krajně levicové strany- komunistická a marxisticko-leninská. Všechny tyto tři strany v posledních volbách totálně z celostátního pohledu propadly, svůj prostor však k prezentaci svých názorů v televizi měly a například v Nunavutu tak Marijuana Party úplně nepropadla.

Od vítězství v parlamentních volbách 25. října 1993 vládla v Kanadě Liberální strana. V listopadu 2003 odstoupil J. Chrétien z vedení liberální strany a na volebním kongresu byl do čela strany zvolen Paul Martin, který v Chrétienových vládách zastával více než 8 let funkci ministra financí. Dne 12. 12. 2003 byl Paul Martin jmenován do funkce předsedy kanadské federální vlády a téhož dne jmenoval svou vládu. Dne 28. 6. 2004 proběhly federální volby, na základě jejichž výsledků vytvořil P. Martin novou liberální vládu, která byla, na rozdíl od vlád v předcházejících letech, vládou menšinovou. Podmínkou ministerské funkce v Kanadě je poslanecký mandát - několik ministrů, kteří ve volbách neuspěli, musel premiér vyměnit.

Po lednových volbách r. 2006 je novým kanadským premiérem předseda konzervativců - Stephen Harper, podstatně starší P. Martin po volební porážce vyhlásil svůj odchod z čela liberální strany. Novým lídrem liberálů se stal na sklonku roku 2006 frankofonní Stéphane Dion, který má straně dodat novou dynamiku při dobývání ztracených pozic. Hrozba předčasných voleb tak opět visí ve vzduchu.

 

2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)

Hlavou státu je britská královna Alžběta II, která na návrh kanadské vlády jmenuje na pětileté funkční období generálního guvernéra Kanady (Governor General of Canada). Generální guvernérka má oficiální titul „The Right Honourable".

V roce 2005 došlo k výměně na postu generální guvernérky, kterou se stala Michaëlle Jean/ová, která přijela do Kanady jako uprchlice z Haiti. Studovala na Montrealské univerzitě italštinu a španělštinu, získala titul magistra v oboru komparativní literatury. Absolvovala rovněž postgraduální studium na několika italských univerzitách. Předchozích 18 let se zabývala žurnalistikou, m.j. v rozhlasu a televizi. Je vdaná a má devítiletou dceru. Vystřídala tak ve funkci Adrienne Clarkson/ovou, která byla generální guvernérkou od roku 1999.

Jean/ová je první kanadskou generální guvernérkou tmavé pleti. Několik dní před nástupem do funkce se vzdala svého druhého – francouzského – občanství, které získala sňatkem. Ačkoliv generální guvernérku jmenuje „de iure „britská královna, „de facto" má hlavní slovo při nominaci na tento post premiér.

 

2.3. Složení vlády

Federální vláda Kanady

Od vítězství v parlamentních volbách 23. ledna 2006 vládne v Kanadě Kanadská konzervativní strana. Po 13 letech vystřídala vládu Liberální strany. Dne 4. ledna 2007 dochází ke změnám ve vládním týmu, která byly vyvolány zejména nespokojeností s prací Rony Ambrose v čele ministerstva pro životní prostředí. R. Ambrose ve vládním týmu nicméně zůstává, došlo však ke změnám v kompetencích jednotlivých ministrů. Cílem by tak měla být větší efektivita vlády a zvýšený důraz na otázky životního prostředí, která je jednou z hlavních kanadských priorit.

Další změnou prošla kanadská vláda v srpnu 2007. Cílem srpnových změn má být posílení federální vlády v podzimním období a snad již i snaha, aby tento tým vydržel pokud možno konsolidovaný do  dalších voleb. Zároveň by mělo dojít k upevnění pozice premiéra S. Harpera, který potřebuje silné, avšak loajální ministry, kteří mu nebudou bránit v realizaci jeho vlastní politiky silnější, bezpečnější a lepší Kanady. Na rozdíl od lednových kabinetních změn s akcentem na životní prostředí, lze nynější vládní změny charakterizovat jako „afghánské“.

Ministerský předseda:

  • The Right Honourable Stephen HARPER - Prime Minister of Canada

Ministři (jejich oficiální titul je „The Honourable"):

  • Robert Douglas Nicholson - ministr spravedlnosti a nejvyšší státní zástupce (Minister of Justice; Attorney General of Canada)
  • David Emerson - ministr mezinárodního obchodu a ministr pro Pacifickou bránu a vancouverskou olympiádu (Minister of International Trade and Minister for the Pacific Gateway and the Vancouver-Whistler Olympics)
  • Jean-Pierre Blackburn - ministr práce a ministr pro Hospodářskou rozvojovou agenturu pro regiony Quebeku (Minister of Labour and Minister of the Economic Development Agency of Canada for the Regions of Quebec)
  • Gregory Francis Thompson - ministr pro záležitosti veteránů (Minister of Veterans Affairs)
  • Marjory LeBreton - vůdkyně vlády v Senátu a státní tajemnice (seniorní) (Leader of the Government in the Senate and Secretary of State (Seniors)
  • Monte Solberg - ministr pro lidské zdroje a sociální rozvoj (Minister of Human Resources and Social Development)
  • Chuck Strahl - ministr pro záležitosti Indiánů a rozvoj severu a federální mluvčí pro  otázky Metisů a nestatutárních Indiánů (Minister of Indian Affairs and Northern Development and Federal Interlocutor for Metis and Non-Status Indians)
  • Gary Lunn - ministr pro přírodní zdroje (Minister of Natural Resources)
  • Peter MacKay - ministr národní obrany  a ministr Agentury pro příležitosti v  Atlantické Kanadě (Minister of  National Defence and Minister of the Atlantic Canada Opportunities Agency)
  • Loyola Hearn - ministr rybolovu a oceánů (Minister of Fisheries and Oceans)
  • Stockwell Day - ministr veřejné bezpečnosti (Minister of Public Safety)
  • Vic Toews - předseda Finanční rady (President of Treasury Board)
  • Rona Ambrose - předsedkyně Královské státní rady pro Kanadu, ministryně mezivládních záležitostí a ministryně pro hospodářskou diverzifikaci západu (President of the Queen`s Privy Council for Canada, Minister of Intergovernmental Affairs and Minister of Western Economic Diversification)
  • Diane Finley - ministryně pro občanství a imigraci (Minister of Citizenship and Immigration)
  • Gordon O´Connor - ministr pro národní příjmy (Minister of National Revenue)
  • Beverley J. Oda - ministryně pro rozvojovou spolupráci (Minister of International Cooperation)
  • Jim Prentice - ministr průmyslu  (Minister of Industry)
  • John Baird - ministr životního prostředí (Minister of Environment)
  • Maxime Bernier - ministr zahraničních věcí (Minister of Foreign Affairs)
  • Lawrence Cannon - ministr dopravy, infrastruktury a komunity (Minister of Transport, Infrastructure and Communities)
  • Tony Clement - ministr zdravotnictví a ministr pro Federální ekonomickou rozvojovou iniciativu pro severní Ontario (Minister of Health and Minister for the Federal Economic Development Initiative for Northern Ontario)
  • James Michael Flaherty - ministr financí (Minister of Finance)
  • Josée Verner - ministryně kanadského dědictví /„kultury“/, statutárních záležitostí žen a oficiálních jazyků (Minister of  Canadian Heritage, Status of Women and Official Languages)
  • Michael Fortier - ministr veřejných prací a vládních služeb (Minister of Public Works and Government Services)
  • Peter Van Loan - lídr vlády v dolní sněmovně a ministr pro demokratickou reformu (Leader of the Government in the House of Commons and Minister for Democratic Reform)
  • Gerry Ritz - ministr zemědělství a potravinářského průmyslu a ministr pro Kanadský pšeničný výbor (Minister of Agriculture and Agri-Food and Minister for the Canadian Wheat Board)

Státní tajemníci (nejsou však členy vládního týmu):
Jay D. Hill
Jason Kenney
Helena Guergis
Diane Ablonczy

Provinční a teritoriální vlády

Jména premiérů 10 provincií a 3 teritorií, včetně jejich stranické příslušnosti
provincie premiér strana ofic. stránky
Alberta Ed StelmachPCPwww.gov.ab.ca
British Columbia Gordon CampbellLPwww.gov.bc.ca
Manitoba Gary Doer NDP www.gov.mb.ca
New Brunswick Shawn Graham CPwww.gnb.ca
Newfoundland a LabradorDanny WilliamsCPwww.gov.nl.ca
Nova Scotia Rodney MacDonald CPwww.gov.ns.ca
Ontario Dalton McGuinty LPwww.gov.on.ca
Prince Edward IslandPatrick George Binns CPwww.gov.pe.ca
Québec Jean Charest PLQwww.gouv.qc.ca
Saskatchewan Lorne CalvertNDPwww.gov.sk.ca
teritoriumpremiér stranaofic. stránky
Northwest TerritoriesJoseph L. Handley www.gov.nt.ca
NunavutPaul Okalik www.gov.nu.ca
YukonDennis FentieYPwww.gov.yk.ca

Vysvětlivky: CP - Konzervativní strana, PCP - Progresivní konzervativní strana, LP - Liberální strana, NDP - Nová demokratická strana, PLQ - Québecká liberální strana. YP - Yukonská strana

Oficiální titul premiérů provincií a teritorií je „The Honourable".

 


Informace o státu

Návštěvníci webu cundr.cz vložili k tomuto státu:

Podcast

Odkazy

komentuj

Komentáře / diskuse


Váš komentář:





Chcete umístit vlastní banner? Kontaktujte nás.


Reklama:

  • Doporučujeme také stránky ložiska těsnící materiály gufera
  • Úklidové práce v okresech Teplice, Most a Ústí nad Labem Úklid Teplice