Kuvajt je monarchií (emirátem - knížectvím) se smíšenými prvky absolutistické a konstituční monarchie v čele s emírem, který je vždy vybírán z rodu Al-Sabah a jeho výběr či volba se řídí pravidly dynastie a zákonem o nástupnictví z roku 1963. Emír má výkonnou moc, jmenuje předsedu vlády, má pravomoc rozpustit parlament, vyhlašuje volby do parlamentu a ratifikuje zákony, jmenuje soudce a potvrzuje rozsudky a je také vrchním velitelem ozbrojených sil.
Liberální ústava z r. 1962 zaručuje základní svobody. Vyhlašuje Kuvajt islámskou zemí, kde Korán a islámský zákon (Shari`a) jsou zdroji zákonodárství. Snahou islamistických poslanců parlamentu je stanovit Shari`a za výlučný zdroj zákonodárství.
Volební právo žen: vláda dne 16. 5. 2005 prosadila v Národním shromáždění úpravu volebního zákona z r. 1962 a pasivní i aktivní volební právo bylo přiznáno všem občanům Kuvajtu včetně žen, vyjma příslušníků ozbrojených sil.
Dominujícím prvkem vnitropolitické scény je téměř neustálé soupeření mezi vládou (resp. vládnoucí rodinou) a stále více sebevědomějším parlamentem (resp. obchodnickými klany a skupinami zde reprezentovanými). Na pozadí neustále zdůrazňované potřeby zachování těsné spolupráce výkonné a zákonodárné moci probíhá snaha parlamentu o získání většího podílu na rozhodování, zejména v otázkách kontroly státních financí, zahraničních investic, vojenských výdajů apod. Dosud obě strany i přes verbální konfrontaci spolupracují.
Politické strany jsou v zemi zakázány. Zákaz je obcházen vytvářením tzv. politických proudů nebo hnutí. V rámci voleb do parlamentu a místních provinčních rad se za poslední desetiletí vytvořilo několik politických skupin tvořících široké spektrum fundamentalistů, umírněných islamistů, nacionalistů, liberálů, nezávislých apod., hájících zájmy tradičních obchodnických klanů, nově vzniklé vyšší vrstvy intelektuálů, vládnoucí rodiny, beduínských kmenů apod. V současné době stále sílí na obou pólech politického spektra volání po legalizaci politických stran, i když reakce vlády je stále negativní. Proto vznikají další nová politická hnutí, která se snaží přitáhnout na svou stranu voliče, mnohdy velmi populisticky.
Jeho Výsost šejch Sabah Al-Ahmad Al-Džábir Al-Sabah - emír Státu Kuvajt, od 29. 1. 2006 (angl.: His Highness Sheikh Sabah Al-Ahmad Al-Jaber Al-Sabah).
Následník trůnu (korunní princ): Jeho Výsost šejch Nawaf Al-Ahmad Al-Jaber Al-Sabah, od 7. 2. 2006.
Potřeby vládce a vládnoucí rodiny zajišťuje velmi vlivný emírův úřad (Amiri Diwan), včetně organizace návštěv hlav států. V čele Amiri Diwan stojí šejch Nasser Sabah Al-Ahmad Al-Jaber Al-Sabah s titulem ministra. Následník trůnu má obdobný úřad (Diwan of the Crown Prince).
Vládnoucí dynastie Al-Sabahů čítá na 1200 příslušníků s čestným titulem šejch nebo šejcha. Jako jediná dynastie na Arabském poloostrově nezískala moc „mečem“. Vládne zemi nepřetržitě po 200 let a až do ropné éry (od r. 1936) především se souhlasem a materiální podporou bohatších obchodnických klanů. Nesmírné ropné bohatství umožnilo nezávislou prosperitu a toleranci obou stran, která se vznikem ekonomických obtíží dostává trhliny. Přes výrazné zlepšení ekonomické situace země, spojené s výrazným růstem ceny ropy, zůstává politická situace mezi vládou a parlamentem napjatá. Ústavou z r. 1961 má rodina Al-Sabah zaručené následnictví, jehož tradiční součástí je i střídání se dvou hlavních větví rodiny Al-Sabah, vzešlých z potomků synů Šejcha Mubaraka Velikého (vládl 1893–1915), Jabera a Salema, u moci.
Dne 28. 10. 2007 představil předseda vlády Šejch Nasser Al-Sabal doplněnou vládu Státu Kuvajt (jde o doplnění vlády, která dne 26. 3. 2007 složila přísahu do rukou emíra a z níž v době od 30. 6. do 24. 8. 2007 postupně rezignovali na základě tlaku členů parlamentu a pod hrozbou nepříjemných interpelací v parlamentu (grilling) tři ministři: ministr pro ropu šejch Ali Al-Jarrah Al-Sabah, ministr komunikací a státní ministr pro záležitosti Národního shromáždění Shareeda Al-Maousherji a ministryně zdravotnictví Maasouma Al-Mubarak).
Doplněná vláda má čtyři nové ministry (tři za ty, kteří podali demisi a jeden nový člen za odstoupivšího ministra spravedlnosti) a došlo v ní k přerozdělení některých portfolií. Nejdůležitějšími změnami jsou rozdělení portfolia ministra vnitra a obrany (nyní separátní) a přesunutí záležitosti nadací pod ministerstvo komunikací (původně při ministerstvu spravedlnosti a islámských záležitostí). Premiér požádal Národní shromáždění o tříměsíční lhůtu pro doplněnou vládu, ale vzhledem k tomu, že od června 2007 zintenzivnili někteří členové parlamentu svůj tlak na odvolání dalších ministrů (ohrožena jsou nyní portfolia vzdělávání a vysokého školství, sociálních věcí a práce, financí), očekává se krátká životnost některých jmenovaných ministrů.
Jmenný seznam členů vlády (vč. přerozdělených portfolií) a adresy ministerstev (stav k 8. 11. 2007):
Návštěvníci webu cundr.cz vložili k tomuto státu:
Chcete umístit vlastní banner? Kontaktujte nás.
**11.7. Do Bígru na pivo** Pro dnešní den je stanoven jednoduchý program: půjdeme se podívat do „sousední“, 16 km vzdálené české vsi Bígr, dáme si pivko a půjdeme zpátky. Tzv....
Čtěte více z deníku Do Bígru na pivo, Drobeta – Turnu Severin (11.7 - 12.7. )
Více z podcastu
Více ze sekce odkazy
Reklama: