Podle nepsaných dohod mezi předáky konfesních komunit z roku 1943 (tzv. Národní pakt) je prezidentem křesťanský maronita, předsedou Parlamentu muslim - šíita a premiérem muslim - sunnita.
Libanonské politické strany nejsou ideově či programově vyhraněné, vycházejí ve většině případů z konfesijních základů a kooperují v rámci určitých bloků. Současná politická scéna je rozdělena do dvou hlavních bloků - vládní koalice „Sil 14. března" a prosyrsky orientovaná opozice tzv. „Sil 8. března". K prosyrské skupině patří hlavní šíitské strany Hizbulláh a Amal. K této "opozici" se připojily i osobnosti z jiných stran a hnutí, a to zejména některé křesťanské strany v čele se Svobodným vlasteneckým hnutím gen. Michela Auna. V čele "Sil 14. března" stojí primárně sunnitská strana Mustaqbal (Budoucnost) v čele se Saadem Harírím (synem zavražděného premiéra Rafíka Harírího) a současným premiérem Fuádem Siniorou. Ani vládní blok není konfesně jednotný a i zde hrají roli křesťanské strany, zejména strana Libanonské síly vedená Samírem Geagea a falangisté (Katá ´ib) v čele s Amínem Gemayelem; významným členem vládní koalice "Sil 14. března je rovněž Pokroková socialistická strana vedená drúzem Walídem Džumblátem. Vedle obou hlavních bloků existuje ještě tzv. „Třetí síla", nevelká skupina vedená bývalým premiérem Hosem.
Volby do jednokomorového 128-členného parlamentu probíhají na konfesním základě jednou za čtyři roky. Poslední volby se uskutečnily na jaře (v průběhu května–června) 2005. Jejich vítězem se stala opozice vedená Saadem Harírím. V parlamentu získala 72 míst. 35 míst vybojovala šíitská hnutí Amal a Hizbulláh a 21 křesel hnutí gen. Aúna spojené s prosyrskými hnutími. Struktura stranického, regionálního a náboženského zastoupení v Parlamentu je k dispozici na www.lp.gov.lb. Předsedou Parlamentu je Nabíh Berrí (předseda šíitského hnutí Amal).
Volby do místních zastupitelstev proběhly poprvé po 36 letech v květnu 1998 a mají se opakovat v šestiletých intervalech. Druhé v historii a zatím poslední municipální volby se tak uskutečnily v květnu 2004. 5 hlavních administrativních oblastí státu bylo rozděleno do 899 obvodů. Volby poznamenala nevyrovnaná účast voličů: v Bejrútu přišlo volit na 23 % obyvatelstva, zatímco v šíitských oblastech Libanonu volilo až 70 %. Za hlavního vítěze voleb byli označeni syrští „loajalisté" soustředění v táboře prezidenta Lahúda a dále šíitské hnutí Hizbulláh, jehož kandidáti s převahou zvítězili v jižních předměstích Bejrútu, v údolí Bekáa a na jihu země.
Post prezidenta je dle nepsaných dohod mezi předáky konfesních komunit z roku 1943 (tzv. Národní pakt) vyhrazen pro reprezentanta křesťanské maronitské komunity. Prezident je volen parlamentem na šestileté období. Mandát libanonského prezidenta Emila Lahúda (prosyrsky orientovaného bývalého velitele libanonské armády) měl podle Ústavy vypršet na podzim 2004. V srpnu 2004 Parlament prodloužil jeho funkční období o 3 roky do listopadu 2007. Prezident se účastní schůzí vlády a formálně jim předsedá.
Na základě nepsaných dohod mezi předáky konfesních komunit z roku 1943 (Národní pakt) je post předsedy vlády vyhrazen pro představitele muslimských sunnitů.
Vláda vzešlá z posledních parlamentních voleb měla 24 členů - od listopadu 2006 je 7 ministerských postů neobsazených; 6 ministrů podalo demisi z důvodu politických rozporů, ministr průmyslu Pierre Gemayel byl zavražděn. Předseda vlády demisi nepřijal, avšak odstoupivší ministři se nadále odmítají účastnit jednání vlády. Ani post ministra průmyslu nebyl zatím znovu obsazen.
(v závorce jsou uvedeny anglické přepisy jmen, odstoupivší a zesnulí ministři jsou vyznačeni kurzívou)
 
Návštěvníci webu cundr.cz vložili k tomuto státu:
Chcete umístit vlastní banner? Kontaktujte nás.
**Sobota 22. 1. 2005** Noc je chladná a skvělá. Měsíc téměř v úplňku. Hluboce spíme. Po půlnoci nás budí vyjící psi. Pak - jako na povel - je zase klid. Časně ráno nás vzbudí...
Čtěte více z deníku Arusha, Manyara, Lake Mto Wa Mbu, Ngorongoro, Serengeti - den 3. a 4.
Více z podcastu
Více ze sekce odkazy
Reklama: