Lotyšská republika obnovila svoji nezávislost 21. srpna 1991.
Základem ústavního systému je obnovená ústava z 15. února 1922 (novelizovaná v r. 1998), podle níž je Lotyšsko nezávislou demokratickou parlamentní republikou s jednokomorovým parlamentem (Saeima), který se skládá ze 100 poslanců volených ve všeobecných, rovných, přímých a tajných volbách, poměrným systémem, volenými všemi občany staršími 18 let. Volební období je čtyřleté.
V posledních parlamentních volbách dne 7. října 2006 se o místa v 9. Saeimě ucházelo 19 politických stran a sdružení, z nichž 7 překonalo potřebnou pětiprocentní hranici. Nejvíce hlasů (19,3 %) získala Lidová strana (LS, Tautas Partija) dosavadního premiéra Aigvarse Kalvítise, která má v 9. Saeimě 23 mandátů. Je to strana pravicově konzervativní, která klade důraz na pragmatičnost. K programovým prioritám patří podpora podnikání, rozvoj informační společnosti, aktivní členství v EU a NATO, ale také zlepšení sociálních podmínek obyvatelstva. Její předseda A. Kalvítis je i (staro)novým předsedou vlády.
Svaz rolníků a zelených (SRZ, Zalo un Zemnieku Savieniba) získal 16,6 % hlasů, což znamená 18 poslaneckých křesel. Svaz je také pravicově orientovaná strana, která ve svém programu usiluje zejména o zlepšení sociálního systému a o všestranný rozvoj venkova, podporuje lotyštinu jako jediný státní jazyk, bojuje proti byrokracii, chce zlepšit podnikatelské prostředí, posílit váhu ekologických kriterií v hospodářské politice vlády.
Třetí nejsilnější politickou stranou se stal Nový čas (NČ, Jaunais laiks), který z předchozí vlády odešel z vlády po vzájemných obviněních z korupce. Programově je také na pravé straně politického spektra a jeho cílem je boj proti korupci a šedé ekonomice, integrace společnosti, úspěšné působení Lotyšska v euroatlantických strukturách. Ve volbách získal 16,2 % hlasů, tj. také 18 mandátů.
Centrum souladu (CS, Saskanas centrs) je relativně novým sdružením několika levicově orientovaných subjektů spojených zájmem na integraci společnosti a bude mít v novém parlamentu 17 mandátů.
Dalším pravicově orientovaným parlamentním subjektem je sdružení Lotyšské první strany a Lotyšské cesty (LPS/LC, Latvijas Pirma Partija/Latvijas Cels), které získalo 10 mandátů.
Osm mandátů získalo sdružení Za vlast a svobodu/Lotyšské hnutí národní nezávislosti(TB/LNNK, Tevzemei un Brivibai/LNNK) - nacionalisticky a protikomunisticky zaměřené, prosazuje udržení lotyšského jazyka a lotyšské národní identity, snaží se brzdit proces naturalizace neobčanů.
Nejmenší parlamentní stranou je sdružení „Za lidská práva ve sjednoceném Lotyšsku (ZaPČEL, Par cilveka tiesibam vienota Latvija) se šesti mandáty, které je ideově blízké Centru souladu: prosazuje především zájmy ruskojazyčné menšiny a má levicovou orientaci.
Předsedou parlamentu byl zvolen Indulis Emsis (SRZ), jeho místopředsedkyněmi Vineta Muižniece (LS) a Karina Pétersone (LC). I. Emsis poté, co bylo zahájeno jeho vyšetřování Úřadem pro odhalování a boj proti korupci v souvislosti s původem peněz, které mu byly ukradeny, na svoji funkci a na poslanecký mandát dne 21. září 2007 rezignoval. Novým předsedou Saeimy od 24.9.2007 je Gundars DAUDZE (42 let), člen Lembergsovy strany „Lotyšsku a Ventspilsu“, v Saeimě členem frakce Strany rolníků a zelených.
Zhruba po roce fungování nového parlamentu a koaliční vlády se voličské preference posunuly: podle průzkumu veřejného mínění provedeného v srpnu je v současné době nejpopulárnější politickou stranou Centrum souladu, který by volilo 11,1 % respondentů, na druhém místě je Svaz rolníků a zelených s 10,9 %, teprve na třetím místě je premiérova Lidová strana s 10,3 % a čtvrtý je Nový čas s 7,2 %. Ostatní strany by nepřekonaly pětiprocentní hranici nutnou pro vstup do parlamentu: Za lidská práva v jednotném Lotyšsku podporuje 4,9 % dotázaných, LPP/LC 3,9 %, sociální demokraty 3,0 %, TB/LNNK 2,9%. Žádnou volbu nemělo 23,3 % dotazovaných a k volbám by jich nešlo 16,5 %.
Latentním problémem vnitřní politiky Lotyšska, od které se do jisté míry odvíjí i směřování politických stran, je vztah k Rusku a ruskojazyčné menšině. Etničtí Rusové (28,5 % veškerého obyvatelstva, ve velkých městech i více než 50 %) jsou stále považováni za okupanty a většinou mají statut „neobčana“, tj. osob s omezeným přístupem k zaměstnání ve státní správě, nemají volební právo a vztahuje se na ně řada dalších omezení. Lotyšské občanství mohou získat cestou naturalizace, tj. složením jazykových zkoušek, prokázáním znalosti lotyšských dějin a státní hymny. Po vstupu Lotyšska do EU a získání možnosti volného pohybu v rámci EU od ledna 2007 se dynamika naturalizace prudce zpomalila. Jestliže od zahájení procesu naturalizace dne 1.2.1995 do 31.7.2007 touto cestou získalo lotyšské občanství celkem 125 523 osob (tj. v průměru téměř 10 tis. ročně), v období od 1.1. do 31.7.2007 požádalo o naturalizaci jen 2239 obyvatel a Úřad pro naturalizaci z tohoto důvodu už uzavřel několik svých místních úřadoven. Celkem je v Lotyšsku dosud více než 400 tisíc „neobčanů“.
Na vnitropolitické scéně za práva neobčanů bojuje zejména Centrum souladu a sdružení „Za lidská práva ve sjednoceném Lotyšsku“. Zachovat status quo, tj. de facto nepřipustit posílení ruského vlivu na život a řízení společnosti patří mezi hlavní programové cíle sdružení Za vlast a svobodu/LNNK a do určité míry i Nového času a Svazu rolníků a zelených. Lidová strana a sdružení Lotyšská první strana/Lotyšská cesta k problému přistupují pragmaticky a snaží se o jeho postupné utlumování.
Na omezování práv neobčanů soustavně poukazuje Parlamentní výbor Rady Evropy a další instituce zabývající se ochranou lidských práv. Samozřejmě i Rusko využívá každé příležitosti k otevření této otázky s cílem dosáhnout stejných práv pro všechny občany.
Prezident je podle ústavy volen parlamentem na čtyři roky, funkci může vykonávat maximálně dvě volební období. V současnosti stojí v čele Lotyšské republiky prezident Valdis Zatlers (nar. 1955, bez stranické příslušnosti), který se funkce ujal 8. července 2007.
Prezident Lotyšské republiky reprezentuje zemi mezinárodně, vykonává usnesení Saeimy o ratifikaci mezinárodních smluv, má právo předkládat návrhy zákonů Saeimě. Je nejvyšším velitelem ozbrojených sil země a na základě rozhodnutí Saeimy vyhlašuje válku. Prezident má právo svolat a řídit mimořádné schůze ministerského kabinetu a stanovit pořadí jednání. Má právo navrhnout rozpuštění Saeimy. Prezident nese politickou odpovědnost za svou činnost, všechna nařízení prezidenta musí být podepsána předsedou vlády či příslušným ministrem.
Koaliční vláda je složena ze zástupců Lidové strany (LS), Svazu rolníků a zelených (SRZ), sdružení Lotyšské první strany a Lotyšské cesty (LPS/LC) a sdružení Za vlast a svobodu/Lotyšské hnutí národní nezávislosti (TB/LNNK). V devatenáctičlenné vládě je 11 ministrů předchozí vlády, nově bylo zřízeno ministerstvo pro využití fondů EU. Noví ministři byli jmenování pro rezorty hospodářství, vnitra, dopravy, integraci společnosti, spravedlnosti a regionálního rozvoje.
Návštěvníci webu cundr.cz vložili k tomuto státu:
Chcete umístit vlastní banner? Kontaktujte nás.
Datum odjezdu byl stanoven na 21.7.2003. ve 20.23 hod. z Prahy - Hlavního nádraží. Už týden před odjezdem to u nás doma vypadá jako..to se nedá popsat. Všude se povaluje materiál,...
Čtěte více z deníku Dračino, Pelmeně, Svaljava, Lisičevo, hamr, Bagarika, Boržava (Zakarpatská Ukrajina den 1., 2. a 3.)
Více z podcastu
Více ze sekce odkazy
Reklama: