Hlavní politické strany (dle výsledků voleb 2006):
Vedlejší politické strany (bez faktického vlivu v Kongresu):
Až do roku 2000 vládnoucí Institucionální revoluční strana PRI byla u moci nepřetržitě od roku 1929. V minulosti pravidelně vyhrávala prezidentské i parlamentní volby, nicméně ve volbách v letech 1994 a 1997 zaznamenaly výrazný vzestup voličských preferencí i dvě hlavní opoziční strany - pravicová PAN a levicově orientovaná PRD („proti integrační" křídlo NAFTA, které se vydělilo z PŘI). V prezidentských volbách v roce 2000 zaznamenal historické vítězství kandidát opoziční strany PAN V. Fox.
Mexickým zákonodárným sborem je dvoukomorový Kongres Unie, složený ze Senátu (128 senátorů volených na 6 let) a Poslanecké sněmovny (500 poslanců volených na 3 roky). Nové parlamentní a prezidentské volby se konaly 2. července 2006. V těchto parlamentních volbách získala poprvé v historii vítězství středopravicová strana PAN. Druhé místo obsadila levicová strana PRD a teprve třetí místo v pořadí zaujala do této doby vedoucí politická síla Mexika, středopravicová PRI. Zatímco poměrně jasný výsledek parlamentních voleb (PAN 42,2 %, PRD 32,8 %, PRI 22 %) byl přijat všemi stranami bez větších problémů, těsný výsledek prezidentské volby (vítěz Calderón a druhý v pořadí Obrador) způsobil Mexiku obrovskou vnitropolitickou krizi, která neměla v některých momentech daleko k občanské válce. (A jen díky „trpělivosti" současné federální vlády nedošlo k zásadnímu vyhrocení tohoto vnitropolitického konfliktu.
Po 9 týdnů okupovali političtí zastánci Obradora násilným způsobem střed města a požadovali zásadní revizi prezidentských voleb. Cílem akcí však mělo být především zvrácení výsledku prezidentské volby a získání prezidentského křesla pro lídra strany AMLObradora. To dokumentoval Obrador svým rozhodnutím nechat se „jmenovat lidovým prezidentem Mexika". Ani ještě v říjnu nebyla zcela vyřešena téměř tři měsíce trvající patová vnitropolitická situace, i když agresivní chování stoupenců levicové strany přece jen časem ztratilo na své původní síle. Povolební situace se pomalu uklidňuje. Nová vláda by oficiálně nastoupila 1. prosince 2006. První kroky nové vlády směřují k možnostem na vytvoření možného politického konsensu s ostatními stranami a přípravě základního plánu vlády pro zajištění především hospodářského rozvoje Mexika do roku 2030.
Mezi hlavní rysy mexické zahraniční politiky v roce 2006 patřil pragmatický ústup Mexika od snah o potvrzení pozice Mexika jako lídra v LA. Mexiko si tak definitivně uvědomilo, že současná situace (kdy v Jižní Americe převládá jasně levicová orientace většiny jihoamerických států + vyhraněné protiamerické postoje některých jihoamerických státníků - viz. Chávez, Morales, Castro) nemůže vést k jinému výsledku než odmítnutí Mexika v tomto táboře. Mexiko se v roce 2006 nachází v těžké regionální pozici, kdy kromě Chile a několika malých středoamerických států nemá s většinou zemí právě pozitivní bilanci v bilaterální vztazích. Nelze však říci, že by se jednalo o zásadní chybu Mexika. Jak již bylo řečeno výše, vyplývá toto postavení spíše z momentálního kontextu politického vývoje v LA, pozici Mexika na jižní hranici s USA a silného napojení na ekonomický systém USA. Nová vláda prezidenta Calderóna pravděpodobně bude pokračovat v zahraniční politice prezidenta Foxe. Jen některé technikálie pravděpodobně doznají změny. Naznačují to některé poslední kroky v mexické zahraniční police ve vztahu k USA, kdy se např. Calderón snaží volit mnohem přívětivější tón k USA (např. ve vztahu k migrační zdi) a hledat chyby a rezervy i v domácím, tj. mexickém přístupu. Mexiko se bude pravděpodobně za současné situace snažit orientovat svou výhledovou zahraniční politiku do některých asijských států (Čína, Indie, Japonsko).
Naděje se kterou se Mexiko upíná v současné době k Asii, ubírá zákonitě na vztazích Mexika s Evropou. Přestože v květnu 2006 proběhl ve Vídni IV. Summitu EU -LAC, nepřinesl svým výsledkem pro mexicko - evropské vztahy příliš velký pokrok. Vztahy k evropským zemím (snad s jedinou výjimkou Španělska) nejsou uvedeny ani v oficiálních prioritách mexické zahraniční politiky. Tento postoj se však možná změní změnou osoby mexického ministra zahraničí, který především v posledních letech upřednostňoval jiné oblasti světa.
Mexiko se i v roce 2006 nadále velmi angažovalo v multilaterální diplomacii - především v OECD a OSN (i když možná ne s takovým verbálním nasazením jako v minulých letech). Přesto pravděpodobně zlepšení techniky diplomatické práce v multilaterální oblasti přineslo Mexiku několik zásadních úspěchů. Tím největším bylo pravděpodobně zvolení mexického zástupce do čela nově vytvořené Rady OSN pro lidská práva. S ohledem na reformy OSN ustoupilo v roce 2006 Mexiko od myšlenky rozšíření počtu stálých členů OSN (především poté, co se ukázalo být zřejmé, že by za LA dostala mandát mnohem spíše Brazílie než Mexiko) a naopak upřednostňuje změnu fungování některých pravidel při přijímání rozhodnutí.
Ve vnitropolitické oblasti převládlo v roce 2006 zcela téma parlamentních a prezidentských voleb, povolební situace a řešení sociálních rozporů ve společnosti (nejvypjatější byla a nadále je v tomto ohledu situace v Oaxace).
Prezident s rozsáhlými pravomocemi včetně vedení vládního kabinetu, volený na šest let. Je zároveň vrchním velitelem ozbrojených sil. Od 1. prosince 2006 tuto funkci vykonává Felipe Calderón zvolený v červenci 2006 za stranu PAN, stejně jako jeho předchůdce Vicente Fox.
Vláda jmenovaná a přímo řízená prezidentem republiky má aktuálně celkem 38 členů (20 ministrů tzv. „užšího" a 18 členů tzv. „širšího kabinetu"). Současná mexická vláda v čele s prezidentem F. Calderónem nastoupila k moci na šestileté funkční období 1. prosince 2006. Kabinet je rozdělen do dvou skupin („užší" a „širší" kabinet) dle významu resortů a dle povahy zajišťovaných konkrétních úkolů pro fungování země. Užší kabinet má klíčové úkoly pro řešení hlavních okruhů problémů mexické současnosti - hospodářský růst (včetně energie), lidský rozvoj a bezpečnost. Detailnějšími otázkami je pověřen tzv. rozšířený kabinet - koordinátoři. Ti mají slaďovat politiku jednotlivých ministerstev s cílem řešit nejcitlivější aktuální problémy. Do rozšířeného kabinetu proto patří i ředitelé hlavních státních institucí a státních podniků. I aktuální vláda prezidenta F. Calderóna (stejně jako tomu bylo v případě vlády V. Foxe) je složena z velké části z odborníků a technokratů. Nejdůležitější resorty však F. Calderón obsadil nejen osobami odborně vybavenými, ale současně i osobně důvěryhodnými osobami, kteří byly v době kampaně a tzv. přechodného období jeho nejbližšími spolupracovníky. Velká část ministrů má bohaté zkušenosti i ze soukromého sektoru, který Calderón pro další rozvoj Mexika považuje za klíčový. Na základě svého přesvědčení o klíčové úloze hospodářských reforem postavil Felipe Calderón i svou dlouhodobou vizi vládní politiky tzv. „Proyecto Mexico 2030".
Současná mexická vláda
(kompletní podoba rozšířeného kabinetu)
Užší kabinet:
Rozšířený kabinet:
Návštěvníci webu cundr.cz vložili k tomuto státu:
Chcete umístit vlastní banner? Kontaktujte nás.
!!6.den Ráno vstáváme trochu dříve a jen co se zabalíme, zaplatíme dědovi oněch zbývajících 30 hřiven, vydáváme se na pouť k jezeru. Jsou to zhruba 2 kilometry v docela pěkným...
Čtěte více z deníku Siněvirská koliba, Siněvir, Koločava, Natálka, Nikola Šuhaj (Zakarpatská Ukrajina - den 6. a 7.)
Více z podcastu
Více ze sekce odkazy
Reklama: