Mongolsko

• 2.1. Stručná charakteristika politického systému
• 2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)
• 2.3. Složení vlády

2.1. Stručná charakteristika politického systému

Mongolsko je parlamentní republika s jednokomorovým parlamentem voleným většinovým systémem v jednomandátových obvodech. Mongolsko zahájilo demokratické reformy v roce 1990. Nová ústava byla přijata v roce 1992. Moc zákonodárná v Mongolsku náleží Parlamentu či Ikh Huralu (mong.) a má 76 poslanců. Až do roku 1996 měla parlamentní většinu reformovaná Mongolská lidová revoluční strana (dále jen MLRS). Ve volbách v roce 1996 získala parlamentní většinu koalice Demokratický svaz. Výraznou opoziční silou zastoupenou v parlamentu byla v tomto období MLRS. Demokratický svaz prováděl politiku radikálních demokratických a tržních reforem, na které však společnost reagovala nejednoznačně. Období vlády koalice Demokratického svazu bylo poznamenáno řadou problémů. U moci se během této doby vystřídaly celkem čtyři vlády. Kromě neutěšené sociálně-ekonomické situace byla veřejnost neustále konfrontována s různými korupčními aférami a hospodářskou kriminalitou ve vládních strukturách, což vyústilo v postupný odklon voličů od vládní koalice. Navíc se ke konci volebního období projevily vážné rozpory uvnitř koalice a jednotlivé strany kandidovaly ve volbách v červenci r. 2000 samostatně.

Obecná nálada obyvatelstva v kombinaci s většinovým volebním systémem vyústily v jednoznačný volební výsledek: 72 ze 76 parlamentních křesel získala MLRS. Tohoto výsledku dosáhla MLRS s necelými 50 % odevzdaných hlasů.

V parlamentních volbách v r. 2004 MLRS získala 37¹ míst, Koalice Vlast - Demokracie (dále jen KVD), která byla vytvořena před volbami sjednocením pravicových stran do společného volebního bloku, 36 míst a tři místa obsadili nezávislí kandidáti. Na základě dohody o vytvoření Velké koaliční vlády mezi MLRS a KVD předsedou vlády byl zvolen představitel DSV Cachjagín Elbegdordž a místo předsedy Velkého státního churalu či parlamentu obsadil bývalý premiér Nambaryn Enchbajar (MLRS). Záhy se KVD rozpadla. Vládu se podařilo udržet díky vstupu 25 poslanců rozpadlé KVD do parlamentní skupiny MLRS.

Však tato koaliční vláda po uplynutí necelého roku v lednu 2006 musela odstoupit po podaní demise deseti členů vlády od MLRS. Hlavním důvodem demise ministrů byla podle sdělení předsednictva MLRS nespokojenost s prací vlády při realizaci přijatého akčního programu na léta 2004–2008, rozpory mezi parlamentními stranami a nejasná odpovědnost za probíhající procesy ve společnosti. MLRS se rozhodla převzít plnou odpovědnost při vládnutí, neboť k tomu měla jako jediná již potřenou podporu poslanců v parlamentu.

Ve třech týdnech byla zformována nová „Vláda národní jednoty", která byla schválena na plenárním zasedání Státního velkého churalu 28. ledna r. 2006. Premiérem se stal předseda MLRS M. Enchbold.

Ve vládě mají zastoupení všechny parlamentní strany kromě Strany občanské vůle, MDS a Strany Lidu , které odmítly spolupráci s MLRS a přešly do opozice. Počet ministerstev se nemění, všichni ministři, až na ministra zemědělství a jednoho ministra bez portfeje, jsou noví.

V současném parlamentu má zastoupení Mongolská lidová revoluční strana, Mongolská demokratická strana, strana „Vlast“, Strana občanské vůle (SOV) a Republikánská strana (RS) a také dvě nové vzniklé strany: Strana Lidu (SL) a Nová národní strana² (NNS).

1) 37. mandát byl získán až v opakovaných volbách 28. 02. 2005, která se uskutečnila po rozhodnutí nově zřízeného Správního Soudu.
2) K 1. listopadu t. r. na Nejvyšším soudu Mongolsku bylo oficiálně zaregistrováno 15 politických stran a tyto strany jsou zaregistrovány a číslovány podle vzniku těchto stran, tj.: za 1. MLRS, 2. MDS, 3. Mongolská strana zelených, 4. Strana občanské vůle, 5. Sjednocená mongolská strana tradicí, 6. Mongolská národní solidarity, 7. Mongolská liberální demokratická strana, 8. strana „Vlast", 9. Mongolská liberální strana, 10. Republikánská strana Mongolska, 11. MEN, 12. Mongolská sociální demokratická strana, 13. Strana Lidu, 14. Nová národní strana a Strana uplatnění svobod.

2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)

Hlavou státu je prezident volený jednou za čtyři roky v přímých volbách. Prezident má omezené ústavní pravomoci a funkci může vykonávat pouze po dvě volební období.                 

Prezidentské volby probíhají ve dvou kolech. Každá parlamentní strana (sama nebo společně s jinými) navrhuje svého kandidáta. Občané Mongolska s aktivním volebním právem (kteří dosáhli věk 18 let) se účastní prvního kola voleb přímým tajným hlasováním. Velký státní chural považuje za zvoleného prezidenta kandidáta, který získal  většinu hlasů všech voličů v prvním kole prezidentských voleb. Jestli ani jeden z kandidátů nezískal většinu, do druhého kola postupují dva pretendenti s největším počtem hlasů. V případě, že ani ve druhém kole nezvítězí žádný z kandidátů, vyhlašují se nové volby.

Prezident může být znovu zvolen jen jednou. Ode dne své přísahy je prezident uvolněn ze všech svých předchozích funkcí.

Prvním mongolským prezidentem byl P. Očirbat – od roku 1993–1997, další dvě volební období byl prezidentem N. Bagabandi – 1997–2001 a 2001–2005.

V prezidentských volbách 22. května 2005 s převahou zvítězil kandidát Mongolské lidové revoluční strany Nambaryn Enchbajar, který získal 54,25 % hlasů jeho hlavní soupeř M. Enchsajchan, kandidát Demokratické strany, získal pouze 19,76 % hlasů. Kandidát strany „Vlast“ B. Erdenebat získal 11,49 % a kandidát Republikánské strany B. Džargalsajchan 13,92 %. Inaugurace prezidenta N. Enchbajara se uskutečnila 24. 6. 2004.Na místo něho byl předsedou Státního velkého Churalu 1.7.2005 zvolen Cendín NJAMDORŽ, který byl do té doby ministrem spravedlnosti a vnitra.

2.3. Složení vlády

Vláda jako vrcholný orgán výkonné moci je sborem, kolektivním exekutivním orgánem, který reprezentuje předseda vlády. Zásadní ústavní vztah vlády k Parlamentu je vztah ústavní odpovědnosti.