Nový Zéland

• 3.1. Členství v mezinárodních organizacích a regionálních uskupeních
• 3.2. Účast země na mnohostranných smlouvách a dohodách
• 3.3. Přehled bilaterálních smluv s ČR (včetně data vstupu) – mimo smluv dle kap.7.1.

3.1. Členství v mezinárodních organizacích a regionálních uskupeních

NZ provádí značně nezávislou zahraniční politiku. Země je v poměru ke své velikosti a možnostem na mezinárodním poli velmi aktivní. Zvýšený důraz na mnohostrannost v novozélandské zahraniční politice vychází z přesvědčení, že mezinárodní organizace jako OSN a WTO poskytují malým zemím větší příležitost hájit své národní zájmy.

V oblasti multilaterální diplomacie je Nový Zéland členem OSN, Britského společenství národů, obranných paktů, obchodních dohod, organizací pro kontrolu zbrojení a regionálních uskupení.

V OSN projevuje Nový Zéland mimořádnou aktivitu. Účastní se činnosti většiny organizací, výborů a komisí v systému OSN, podílí se na mnoha mírových operacích OSN (peacekeeping) ve světě a prosazuje zásadní reformu OSN včetně Rady bezpečnosti. V době krátce před začátkem invaze do Iráku v r. 2003 se znovu prokázalo, že v klíčových okamžicích  Nový Zéland podporuje multilaterální principy OSN.

Vzhledem ke své geografické poloze je Nový Zéland vysoce aktivní v otázkách mořského práva (Konvence OSN o mořském právu) a Smlouvy o Antarktidě.

Nový Zéland, Austrálie a USA uzavřely v roce 1951 bezpečnostní pakt ANZUS. Nový Zéland však v r. 1985 zakázal americkým bojovým plavidlům a letadlům s jadernými zbraněmi na palubě vstup do svých výsostných vod a na své území a tím fakticky činnost paktu paralyzoval. Vztahy s USA jsou však pro NZ klíčové z bezpečnostního i obchodního hlediska. Velké úsilí o jejich oteplení a oproštění od zátěže „jaderné záležitosti" projevuje zejména nový (od 11/2005) ministr zahraničí W. Peters; i když vyhlídky na uzevření dohody o volném obchodu nadále nejsou dobré, přinesla poslední návštěva Peterse ve Washingtonu (7/2006) pozitivní signály.

Nový Zéland je členem Regionálního fóra ASEAN (ARF), regionálního uskupení pro otázky obrany a bezpečnosti v asijsko-tichomořské oblasti. Nový Zéland využívá platformy ARF k aktivním stykům s členskými zeměmi ASEAN, které mají pro regionální bezpečnost klíčový význam. Dlouhodobým strategickým zájmem Nového Zélandu je rozšiřování a upevňování mnohostranných vztahů s ASEAN, především v bezpečnostní a obchodní oblasti. V tomto ohledu se stal mezníkem summit ASEAN, Austrálie a NZ ve Vientiane (11/2004), na němž bylo dohodnuto zahájení rozhovorů o uzavření dohody o zóně volného obchodu. Rozhovory probíhají od počátku r. 2005, zatím poslední kolo se konalo 26.–29. 9. 2006, dohoda má být uzavřena v r. 2007. NZ a ASEAN přijaly v červenci 2006 společný čtyřletý plán rozvoje vztahů, který kromě obchodní oblasti zahrnuje i boj proti terorismu, rozvojovou pomoc a ochranu před přírodními katastrofami.

Nový Zéland v r. 2005 podepsal Smlouvu zemí ASEAN o přátelství a spolupráci, která mu umožňuje účast na Východoasijském summitu jako důležitém fóru pro jednání o politickém i ekonomickém vývoji v regionu.

Nový Zéland je aktivní i v jednáních o liberalizaci světového obchodu v rámci WTO. Při jednáních se zasazuje o odbourání veškerých zemědělských vývozních subvencí a snaží se dosáhnout maximální otevřenosti v přístupu svých produktů, především zemědělských, na světové trhy. Nový Zéland vyjádřil velké zklamání nad ztroskotáním dosavadních jednání katarského kola, má však v podstatě vyvážený pohled na příčiny tohoto vývoje. Ministr obchodu P. Goff po červencovém (2006) oznámení neúspěchu jednání prohlásil, že vina leží především na neochotě zemí G6 k ústupkům - tedy snížení zemědělských subvencí v USA, snížení zemědělských cel ze strany EU, Japonska a Indie a snížení cel na průmyslové zboží v Brazílii a Indii. NZ zároveň vyjadřuje opatrný optimismus ohledně obnovení jednání.

Nový Zéland se účastní práce Cairnské skupiny, sdružení 18 zemí Asie, Ameriky, Afriky a Pacifiku s vysokým podílem zemědělského exportu. Cairnská skupina je velmi aktivní v jednáních o obchodu se zemědělskými produkty s rozvojovými zeměmi sdruženými v G20. Skupina poměrně ostře kritizuje postup EU na jednáních katarského kola, zejména údajně nedostatečné nabídky liberalizace obchodu zemědělskými produkty.

Rovněž v APEC (Asia-Pacific Economic Cooperation) a OECD je úsilí Nového Zélandu zaměřeno dosažení maximální liberalizace světového obchodu. Význam APEC pro novozélandskou ekonomiku dokumentuje skutečnost, že obchod s členskými zeměmi dosahuje téměř tří čtvrtin obchodní výměny NZ. Přestože APEC je především ekonomickým fórem, poskytuje Novému Zélandu prostor i pro konzultace o politických a bezpečnostních otázkách na vysoké úrovni, naposledy na summitu APEC konaném v Sydney v září 2007.

Nový Zéland je členem všech organizací v rámci Britského společenství národů, Mezinárodního měnového fondu, Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj (IBRD), Světové banky a Jihopacifické regionální dohody o obchodní a ekonomické spolupráci (SPARTECA).

Nový Zéland lze považovat v oblasti jižního Pacifiku za regionální mocnost. Věnuje proto značnou pozornost činnosti Jihopacifického fóra (South Pacific Forum), které kromě Nového Zélandu sdružuje Austrálii, Indonésii, Cookovy ostrovy, Federativní státy Mikronésie, Fidži, Kiribati, Nauru, Niue, Papuu Novou Guineu, Marshallovy ostrovy, Šalomounovy ostrovy, Tongu, Tuvalu, Vanuatu a Nezávislý stát Samoa. Orientace země na pacifickou oblast se projevuje jak velkým podílem rozvojové pomoci věnované tomuto regionu, tak účastí na policejně-vojenských zásazích v případě bezpečnostních krizí (nepokoje na Šalamounových ostrovech 4/2006, na Východním Timoru 5/2006).

NZ je též členem regionálního sdružení Forum of  East Asia - Latin American Cooperation založeného v r. 1999 a regionální skupiny South-West Pacific Dialogue založené v r. 2002 s cílem podpory porozumění a spolupráce v regionu.

3.2. Účast země na mnohostranných smlouvách a dohodách

Kromě smluv uzavřených v rámci mezinárodních organizací uvedených v kap. 3.1. je Nový Zéland členem mezinárodních kontrolních režimů proti šíření zbraní hromadného ničení i konvenčních zbraní (Skupina jaderných dodavatelů - NSG, Wassenaarské ujednání, Australská skupina).

3.3. Přehled bilaterálních smluv s ČR (včetně data vstupu) – mimo smluv dle kap.7.1.

Mezi Novým Zélandem a ČR jsou v platnosti tyto smlouvy:

1. Smlouva mezi Republikou československou a Spojeným královstvím Velké Británie a Irska o právní pomoci ve věcech občanských a obchodních, Londýn, 11. 11. 1924, č. 46/1936 Sb.
2. Smlouva mezi republikou Československou a Spojeným královstvím Velké Britanie a Irska o vzájemném vydávání zločinců změněná Protokolem ze 4. června 1926, Londýn, 11. 11. 1924, č. 211/1926 Sb., 22/1928 Sb., 73/1928 Sb., 56/1929 Sb., 166/1932 Sb., 212/1934 Sb., 25/1935 Sb.
3. Dodatková úmluva o civilním řízení soudním mezi Republikou československou a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska, Praha, 15 .2. 1935, č. 47/1936 Sb.
4. Dohoda mezi vládou Československé republiky a vládou Nového Zélandu o vzájemném uvolnění sekvestrovaných peněžních pohledávek /výměna nót 7. 11. 1946, 30. 7./8. 8. 1947/, Wellington, 8. 8. 1947, č. 71/1948 Sb.
5. Reciproční prohlášení o částečném osvobození příjmů od zdanění sjednané výměnou nót /Československá socialistická republika - Nový Zéland/ Wellington, 20. 5. 69
6. Dohoda o programu pracovní dovolené, Praha, 11. 11. 2004

Nový Zéland přistoupil v roce 2005 na český návrh zahájit jednání o dohodě o zamezení dvojímu zdanění. Jednání o dohodě stále probíhají.