Nová demokratická ústava byla přijata v červnu 1992. Dle této ústavy je Paraguay demokratickou republikou prezidentského typu, založenou na zastupitelském pluralismu.Hlavou státu je prezident, který zároveň sestavuje a řídí vládu.V době jeho nepřítomnosti jej zastupuje viceprezident. Prezident a viceprezident jsou voleni přímo, na pětileté funkční období bez možnosti bezprostředního znovuzvolení (viceprezident však může kandidovat na funkci prezidenta). Statutární pořadí je následující: prezident, viceprezident, předseda senátu, předseda poslanecké sněmovny, předseda Nejvyššího soudu.
Legislativní moc náleží dvoukomorovému parlamentu (senát má 45 senátorů, poslanecká sněmovna 80 poslanců). Účast ve volbách je nejen právem, ale i povinností danou ústavou. Parlamentní volby se konají každých 5 let spolu s volbami prezidentskými (poslední parlamentní a prezidentské volby se konaly dne 27. 4. 2003).
Výkonná moc přísluší vládě, v jejímž čele stojí prezident, který jmenuje a odvolává jednotlivé ministry.
Soudní systém je tvořen Nejvyšším soudem, jehož členy jsou soudci (7) jmenovaní prezidentem na 5 let, dále Finančním soudem, Nejvyšším volebním soudem a nižšími soudy. Soudci Nejvyššího soudu volí ze svého středu předsedu Nejvyššího soudu (Presidente de la Corte Suprema de Justicia).
V posledních volbách (duben 2003) získalo zastoupení v parlamentu šest politických stran:
Jejich vzájemná rivalita byla v březnu 1999 vyhrocena vraždou viceprezidenta Paraguaye a předsedy strany Colorado Luise Maríi Argani, z níž byli obviněni stoupenci generála Lina Ovieda.
V prezidentských volbách z dubna 2003 zvítězil kandidát této strany Óscar Nicanor Duarte Frutos s 37,1 % hlasů. V poslanecké sněmovně získala ARN v posledních volbách z dubna 2003 celkem 37 mandátů a v senátu 16 mandátů.
Současná vnitropolitická situace v Paraguayi se odvíjí od její diktátorskými režimy poznamenané minulosti. S výjimkou období 1870 - 1935, kdy o vládu v zemi soupeřili konzervativci s liberály, se u moci střídali diktátoři a vojenské junty. Za druhé světové války dodávala formálně neutrální Paraguay Německu suroviny a potraviny. Ke konci války sice vyhlásila Německu a Japonsku válku, do bojů však nezasáhla a po skončení války se stala útočištěm mnoha válečných zločinců. V letech 1947–1948 došlo v zemi k občanské válce, v níž stoupenci pravicově orientované strany Colorado porazili s podporou armády liberály. Až do roku 1954 se odehrávaly mocenské boje ve vládním táboře, což vedlo k další destabilizaci země.
V roce 1954 bylo toto období ukončeno vojenským převratem pod vedením generála Alfreda Stroessnera. Díky silné podpoře všech vojenských sil, finančnímu světu, pravicové straně Colorado a několika silných rodinných klanů se tak generál Stroessner udržel více jak 30 let u moci. V průběhu Stroessnerovy diktatury byla tvrdě eliminována jakákoliv opozice. Země vstoupila do období, kde úplatky a klientelismu se staly každodenní skutečností. Ekonomický rozvoj se soustředil na modernizaci infrastruktury kvůli, které se uvedly do výstavby ohromné nepotřebné stavby, rozprodávání půdy cizincům, aby se udržel model agro - vývozní a rozvoj finančního sektoru na úkor průmyslového. V sociální oblasti bylo výsledkem diktatury prohloubení chudoby na venkově a tím nárůst chudinských čtvrtí ve městě, kam lidé odcházeli v naději, že najdou práci, alarmující ničení životního prostředí a silná sociální a politická represe.
V únoru 1989 byl Stroessner svržen generálem Andrésem Rodriguezem, který byl po celou dobu jeho „pravou rukou". Stroessner se uchýlil do exilu v Brazílii kde dosud žije ve věku 92 let. V zápětí se uskutečnily prezidentské volby, ve kterých zvítězil generál Rodriguez jako předseda strany Colorado. A. Rodriguez stál 2 roky v čele vlády a snažil se vyvést zemi z ekonomické krize ve které se nacházela. Vláda zavedla řadu liberalizačních opatření v ekonomii, která do té doby byla svázána velmi striktní fiskální a rozpočtovou kontrolou. Veřejné monopoly byly prodány, vláda začala velmi tvrdě bojovat proti obchodu s drogami, pašování a daňovým únikům. Na politické scéně se pomalu začal rodit i politický pluralismu a strana Colorado, tak přišla o své monopolní postavení.
Ve volbách v listopadu 1991 zvítězila strana Colorado, která obsadila 123 ze 198 křesel v parlamentu, ale hlavní opoziční koalicí se staly strany, které byly po mnoho let potlačovány tvrdou diktaturou, a to Partido Liberal Radical a Partido Autentico (PLRA), které celkem získaly 28 % hlasů.
V květnu 1993 se uskutečnily svobodné volby, jichž se zúčastnilo téměř 70 % voličů. Především díky zesílenému nátlaku tradičních mocenských opor paraguayského režimu vlády a ozbrojených sil získala největší počet hlasů (39,9 %) vládní Strana Colorado a její kandidát na post prezidenta Juan Carlos Wasmosy Monti.
Základní linií Wasmosyho vládního programu byla demontáž přežívající struktury Stroessnerova režimu a její nahrazení strukturou demokratickou. Wasmosy označil za hlavní úkoly v příštím období znovusjednocení strany Colorado, stabilizaci ekonomiky a změnu dosavadního nepříznivého obrazu Paraguaye v zahraničí. Prezident ve svém volebním programu pragmaticky zdůrazňoval úlohu ozbrojených sil. Jednak, aby projevil vděčnost za jejich minulou i očekávanou budoucí podporu, jednak, aby uklidnil vojáky, kteří nebyli ochotni hrát druhořadou roli ve společnost.
V květnu 1998 proběhly v Paraguayi prezidentské a parlamentní volby. V prezidentských volbách zvítězil R. Cubas Grau před opozičním kandidátem Demokratické aliance (účelové koalice stran PLRA a PEN) D. Laínem. R. Cubas získal 53,9 % hlasů, zatímco pro D. Laína se vyslovilo 42,4 % voličů. Obdobného vítězství dosáhla strana Colorado i v parlamentních volbách. V Senátu získala 24 ze 45 křesel (dosud měla 20) a v Poslanecké sněmovně 44 křesel z 80 (dosud jen 38). Již několik dní po nástupu do svých funkcí se nový prezident zcela zásadně rozešel s viceprezidentem Luisem Mariou Argaňou v názoru na řešení většiny vnitropolitických otázek.
Za hlavní příčinu vítězství strany Colorado byla považována především populistická kampaň L. Ovieda. Oviedovo křídlo strany Colorado se postavilo do "opozice" vůči vládě prezidenta Wasmosyho, a přebralo tak koalici PLRA a PEN značnou část nespokojených voličů, zároveň však neztratilo voliče se současnou vládou spokojené a stoupence druhé nejsilnější frakce ve straně Colorado, reprezentované kandidátem na post viceprezidenta L. M. Argaňou.
Následný vnitropolitický konflikt vznikl ohledně propuštění generála Ovieda z vězení. V červnu 1998 paraguayský Kongres odhlasoval zákon, který měl zabránit prezidentovi L. Ovieda omilostnit. V polovině srpna byl však Oviedo propuštěn na základě samostatného prezidentského dekretu. Toto rozhodnutí vyvolalo politickou krizi. Kongres odhlasoval dokument, v němž byl zmíněný dekret označen za protiústavní. Prezident Cubas se však rozhodnutí odmítl podřídit. K protestující opozici se postupně přidávali i někteří politici vládní strany Colorado včetně viceprezidenta L. M. Argani. Na počátku prosince 1998 prohlásil Nejvyšší soud dekret, jímž byl amnestován L. Oviedo, za nelegální. L. Oviedo se tedy měl vrátit do vězení. Prezident však vyhlásil, že hodlá i nadále udržet "svého přítele" na svobodě. V únoru 1999 vypršela lhůta, kterou dal Nejvyšší soud R. Cubasovi, aby poslal L. Ovieda zpět do vězení. Prezident však nepodnikl nic a porušil tak paraguayskou Ústavu (podle ní je prezident nucen respektovat výrok Nejvyššího soudu). V důsledku toho se v Kongresu připravovalo hlasování o důvěře prezidentovi.
Vnitropolitické napětí vyvrcholilo 23. března 1999 zavražděním viceprezidenta L. M. Argani. Za intelektuální autory vraždy byli označeni R. Cubas a L. Oviedo. Při následných demonstracích odpůrců prezidenta Cubase, tzv. Mladých za demokracii, a jejich střetech s Cubasovými stoupenci, bylo neznámými ostřelovači zabito sedm a zraněno téměř 200 lidí. Tato skutečnost a hrozící odvolání prezidenta prostřednictvím hlasování poslanců a senátorů (mnozí oviedisté v Kongresu odmítli nadále Cubase podporovat) přiměly prezidenta Cubase v neděli 28. 3. k abdikaci a k odjezdu do Brazílie, kde spolu s rodinou požádal o politický azyl. L. Oviedo odletěl do Argentiny, kde rovněž požádal o azyl.
Novým prezidentem se stal z titulu předsedy Kongresu Luis González Macchi (představitel arganistického křídla strany Colorado). Ten jmenoval novou vládu složenou rovněž ze čtyř zástupců opozičních stran PLRA a PEN. Ve vládě byli zastoupeni vedle výrazných odpůrců bývalého diktátora Stroesnera i jeho přátelé. Hlavním politickým cílem Macchiho bylo od počátku udržení se ve své funkci až do řádných voleb v dubnu 2003. Podporu pro svou politiku však musel hledat i u tradičně opozičních stran. Na konci dubna 1999 rozhodl Nejvyšší soud, že mandát prezidenta L. Gonzáleze Macchiho je platný až do roku 2003 a zároveň potvrdil nutnost uspořádání voleb na místo viceprezidenta.
V noci z 18. na 19. května 2000 došlo k pokusu o vojenský převrat. Příznivci Lino Ovieda obsadili policejní ředitelství a obklíčili budovu Kongresu. Po zhruba šesti hodinách se vzbouřené jednotky vzdaly zbylým částem paraguayské armády, poté, co letectvo pohrozilo, že bude jejich pozice ve městě bombardovat. Pučisté požadovali okamžité odstoupení prezidenta Luise Gonzáleze Macchiho a zastavení stíhání Ovieda. Reakcí ze zahraničí bylo jednoznačné vyjádření podpory vládě prezidenta Maccciho (jak ze strany USA a partnerů z MERCOSUR - zejména brazilského a argentinského prezidenta, tak i ze strany EU) a odsouzení pokusu o vojenský převrat.
V srpnu 2000 se uskutečnily viceprezidentské volby, ve kterých těsně zvítězil opoziční kandidát Julio César Franco z Partido Liberal (47,8 %) nad vládním kandidátem Felixem Argaňou z Partido Colorado (47 %), synem zavražděného viceprezidenta Luise Maria Argaňi. Zvolený viceprezident se těšil podpoře Oviedovy strany UNCE (Unión Nacional de Colorados Éticos). Prezident Macchi uskutečněním voleb tak splnil svůj slib ohledně obsazení viceprezidentské funkce. Vítězství kandidáta Partido Liberal bylo první od r. 1939, kdy je u moci Partido Colorado.
Vláda prezidenta Macchiho byla poznamenána politickou nestabilitou a rozsáhlou ekonomickou krizí. Hlavní prioritou se stalo prosazení nového ekonomicko-sociálního programu, jenž si za hlavní cíl vytýčil změnu negativního trendu HDP na obyvatele, který již po dvacet let klesá. I když tato politika nepřinesla žádné rozsáhlé úspěchy a země se otřásala v sociálních nepokojích, z části spontánních a z části organizovaných stoupenci generála Ovieda, vláda prezidenta Macchiho se udržela.
Navzdory všem známým korupčním skandálům v zemi a varováním ze zahraničí se nejvýznamnější postavou paraguayské politické scény jednoznačně stal generál Oviedo, jehož populistická rétorika zcela neomylně oslovuje nejnižší vrstvy obyvatelstva, a získává si podporu i u některých představitelů ekonomických elit, kteří v něm vidí vhodného prostředníka k prosazení svých partikulárních zájmů. I přesto, že se skrýval v exilu v Argentině a poté v Brazílii, a nyní je vězněn v Paraguayi, kam se dobrovolně vrátil, má velmi dobře organizovanou strukturu svých stoupenců a zcela bez problémů ji řídí. V současné době usiluje o to, aby došlo k revizi jeho soudního procesu, která by měla vytvořit vhodné podmínky pro jeho prezidentskou kandidaturu či pro kandidaturu jiné jím pověřené osoby. Strana Colorado se všemi prostředky snažila zabránit registraci UNACE, protože správně cítila, že ona díky ní zaznamená největší odliv voličů. V této souvislosti je zajímavý i postoj PLRA, která se dlouho profilovala právě na protioviedistické rétorice a dnes se spíše snaží distancovat se od politiky prezidenta Macciho a připouští spolupráci s novou Oviedovou stranou.
Rok 2003 se nesl ve znamení prezidentských voleb. Strana Colorado, přes 50 let hlavní politická strana v Paraguayi, ukázala, v čem je její síla. Po velmi tvrdém vnitrostranickém boji v primárních volbách se velmi rychle dokázala sjednotit okolo svého nového lídra, Nicanora Duarte Frutose a plně rozběhla svou předvolební kampaň. Frutos v kampani kritizoval své předchůdce, distancoval se od jejich chyb, ale také se, zcela nezvykle, za ně voličům omluvil. Jeho program je na tradici strany silně levicový .
PLRA vedená Juliem Césarem Francem potvrdila stabilitu své voličské základny a také fakt, že její kandidát jen těžko může získat výrazný počet nových voličů. Silně pravicový program, se kterým PLRA do těchto voleb šla, sice oslovuje střední a vyšší třídu, ale ta nepovažuje J. C. Franca za člověka, který by byl schopen tento program uskutečnit. Za necelé tři roky ve funkci viceprezidenta ve vládě prezidenta Gonzáleze Macchiho totiž nezískal pověst muže činu.
Zcela neočekávaným fenoménem paraguayských voleb se stalo nové politické seskupení Patria Querida, v jehož čele se o úřad paraguayského prezidenta ucházel významný finančník a mecenáš křesťanských charitativních organizací, profesor ekonomie na Katolické univerzitě v Asuncionu, Pedro Fadul. Jeho program byl velmi racionální a věrohodný, bylo by jej možno označit za křesťansko-sociální. Ve své strategii velmi dobře reflektoval, že hlavní politické strany zcela vyklidily politický střed, prostor, kde jsou právě voliči, kteří volají po radikální změně politického života v Paraguayi.
V prezidentských volbách v dubnu 2003 nakonec vyhrál kandidát vládnoucí strany Colorado Nicanor Duarte Frutos, který se 37,3 procenty porazil druhého kandidáta v pořadí, Julia Césara Franca o více než 13 procent. Pedro Fadul získal s 21 procenty velmi těsně třetí místo.
Prezidentovi se od počátku jeho mandátu daří udržet si výraznou podporu obyvatel Paraguaye. V Kongresu má jeho strana Colorado díky dohodě se stranou Drahá vlast (Movimiento Patria Querida) zajištěnou většinu, která mu umožňuje pracovat i na přípravě závažnějších reforem, zvláště pak v oblasti daní. Jedním z hlavních úkolů jeho vlády je reforma Ústavy, zejména reforma volebního zákona, konkrétně o možnosti znovuzvolení a ustavení druhého kola voleb a umožnění volby pro Paraguayce žijící v zahraničí.
Od nástupu k moci se vláda snaží vypořádat se s problémem vysoké míry korupce v zemi, o čem svědčí i obvinění vznesená proti bývalému prezidentu země Luisi Gonzálezovi Macchimu, který je obviněn ze zpronevěry státních fondů určených na rozvoj zemědělského sektoru. Z podobných deliktů jsou obvinění i někteří bývalí členové jeho vlády.
Dalším problémem současné paraguayské společnosti, se kterým se musí vláda prezidenta Duarte Frutose vypořádat, je rostoucí úroveň kriminality, zvláště pak rostoucí počet únosů. Na začátku letošního roku, kdy bylo objeveno tělo unesené dcery bývalého prezidenta R. Cubase, situace kulminovala a vyvolala vnitropolitickou krizi v zemi. Prezident na ni reagoval odvoláním ministra vnitra a přibližně dalších 50 policejních funkcionářů, protože existuje závažné podezření, že do případu byly zapleteny policejní síly. Na únosu se údajně podílely skupiny guerilleros relativně malé, ale militantní strany Patria Libre, kteří jsou ve spojení s FARC (Fuerzas Armadas Revolucionarias de Colombia). V této souvislosti vláda navrhla novelizaci trestního zákona, která by zahrnovala zpřísnění trestů pro některé trestné činy.
Znepokojení na domácí politické scéně dále způsobuje i nárůst hrozby radikálního populismu, který má ve městech podporu Hnutí bezdomovců a na vesnických oblastech bezzemků, kteří jsou podporováni Národní rolnickou federací. Ta dala vládě ultimátum pro uskutečnění pozemkové reformy a pro případ nesplnění svých požadavků vyhrožuje mobilizací a násilným zabíráním půdy.
Dalším ovlivňujícím faktorem současné situace je, že hlavní opoziční strana Partido Liberal Radical Autentico zásadně změnila svůj postoj. Někteří členové strany obvinili svého předsedu Julia Césara Francose (jehož mandát ve straně skončil v roce 2005) z neschopnosti vést silnou opoziční stranu. Jako důsledek těchto neshod se PRLA rozdělila na čtyři frakce a rozpadem této stany zmizela de facto jediná silná opoziční strana. Mnoho schopných a silných politiků se stalo nezařazenými a jejich hlas ztratil na významu.
Situace v parlamentu se v poslední době vyvíjela následujícím způsobem: dne 16. 6. 2005 při řádných interních senátních volbách zvítězil představitel minoritní strany PPS (Partido País Solidario) Carlos Filizzola. Do funkce předsedy Senátu a tím i Kongresu na období jednoho roku od 1. 7. 2005 do 30. 6. 2006 byl zvolen počtem 24 hlasů z 45 hlasů. Výraznou podporu mu vyjádřila vládnoucí strana Colorado počtem 17 hlasů a 3 hlasy byl podpořen opoziční stranou PLRA. Zbývající 4 hlasy získal od menších opozičních stran. Do funkce prvního viceprezidenta byl zvolen Alejandro Velázquez Ugarte a do funkce druhého viceprezidenta, již po sobě jdoucí druhé funkční období, liberál Modesto Luis Guggiari. Situaci v Senátu tedy jednoznačně ovládají příslušníci strany Colorado. Navíc strana Colorado obsadí i předsednický post rozpočtového výboru. Ostatní strany tj. PLRA, Patria Querida a Unace oznámily již dopředu, že nechtějí předsedat žádnému výboru v nadcházejícím období. Do funkce předsedy poslanecké sněmovna na funkční období 2005–2006 byl zvolen Victor Bogado ze strany Colorado.
Prezident Duarte Frutos se snaží minimalizovat újmy na svém image a přestože poslední průzkumy poukazují spíše na pokles jeho popularity, je stále 50 % paraguayské populace s prezidentem spokojeno. Obyvatelé dávají vinu za neúspěchy parlamentu a Duarte Frutose hodnotí v porovnání s předchozími prezidenty jako velmi schopného vůdce, který je důvěryhodný a je nakloněn lidu.
Návštěvníci webu cundr.cz vložili k tomuto státu:
Chcete umístit vlastní banner? Kontaktujte nás.
** Sobota 17.7. ** Jelikož má být pěkné počasí, vyrážíme konečně do hor. Při místním taktu vlaků (půlden) musíme vstát již v 5 ráno. Selhává místní MHD, a tak si frčíme...
Čtěte více z deníku Hurá do hor (16.7. - 18.7. )
Více z podcastu
Více ze sekce odkazy
Reklama: