Pobřeží slonoviny

• 2.1. Stručná charakteristika politického systému
• 2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)
• 2.3. Složení vlády

2.1. Stručná charakteristika politického systému

Pobřeží slonoviny je republika prezidentského typu. Prezident je volen v přímých volbách. Řádné volby se měly konat v říjnu 2005, vzhledem k situaci v zemi však byly několikrát odloženy (měly by se konat na jaře 2008). V  čele přechodné vlády národní jednoty stojí na základě politické dohody o normalizaci situace od března 2007 ministerský předseda G. Soro, který na úkor prezidenta převzal značné pravomoci.

Zákonodárná moc je soustředěna v jednokomorovém Národním shromáždění, kde zasedá 225 poslanců.

Nejvýznamnější politické strany a hnutí:

• Lidová ivorijská fronta (FPI),
• Demokratická strana Pobřeží slonoviny (PDCI),
• Sdružení republikánů (RDR).
• Ozbrojenou opozici (sdruženou jako Forces Nouvelles) zastupují zejména tři strany: Patriotické hnutí Pobřeží slonoviny (MPCI), Hnutí za spravedlnost a mír (MJP) a Hnutí pro budoucnost (MFA).

2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)

Prezident republiky, Laurent Gbagbo (FPI), stojí v čele státu od prezidentských voleb konaných v říjnu 2000.

2.3. Složení vlády

1. Předseda vlády – Guillaume K. Soro
2. Státní ministr, ministr plánování a rozvoje – Antoine B. Bouabré
3. Ministr vnitra – Désiré Tagro
4. Ministr obrany – Michel A. N´Guessan
5. Ministr zahraničních věcí – Youssouf Bakayoko
6. Vrchní státní zástupce, ministr spravedlnosti a lidských práv – Koné Mamadou
7. Ministr ekonomiky a financí – Charles K. Diby
8. Ministr zemědělství – Amadou G. Coulibaly
9. Ministr pro solidaritu a válečné oběti – Louis-André D. Tabley
10. Ministr dopravy – Albert Abri Toikeuse
11. Ministr veřejné správy, zaměstnanosti – Hubert Oulaye
12. Ministr těžebního průmyslu a energetiky – Léon E. Monnet
13. Ministr národního usmíření a vztahů s institucemi – Sébastien Dano Djédjé
14. Ministr živočišné výroby a rybolovu – Alphonse Douati
15. Ministr národního školství – Gilbert B. Lainé
16. Ministr stavebnictví a městské výstavby – Benoit M. Amon Tanoh
17. Ministr technického školství a profesionální přípravy – Moussa Dosso
18. Ministr ekonomické infrastruktury – Patrick Achi
19. Ministr pro záležitosti měst a hygienu – Théodore M. Eg
20. Ministr pro nové informační a sdělovací technologie – Hamed Bakayoko
21. Ministr obchodu – Youssouf Soumahoro
22. Ministr vysokého školství a výzkumu – Ibrahima Cissé
23. Ministr zdravotnictví a hygieny – Remy Allah Kouadio
24. Ministr pro boj proti AIDS – Christine Adjobi
25. Ministr hospodářství a privátního sektoru – Marie Amah Tehoua
26. Ministr životního prostředí, vod a lesů – Aka Daniel Ahizi
27. Ministr mládeže a sportu – Dagobert Banzio
28. Ministr pro rodinu, ženy a sociální záležitosti – Jeanne A. P. Brou
29. Ministr africké integrace, mluvčí vlády – Amadou Koné
30. Ministr turistiky a uměleckých řemesel – Sikidi Konaté
31. Ministr kultury a frankofonie – Augustin K. Komoé
32. Ministr pro rekonstrukci – Fatoumata Bamba
33. Ministr komunikací – Ibrahim Sy Savané