Řecko

• 2.1. Stručná charakteristika politického systému
• 2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)
• 2.3. Složení vlády

2.1. Stručná charakteristika politického systému

Současné Řecko je parlamentní republikou v čele s prezidentem. Tato státní forma je zakotvena v ústavě, která byla schválena 9.6.1975 a v platnost vstoupila 11.6.1975. Současná struktura politických stran se zformovala ve své základní podobě po pádu vojenské diktatury v roce 1974, kdy došlo k založení pravicového seskupení Nová demokracie (ND) a postupně se zformoval levicově-centristický blok pod názvem Panhelénské socialistické hnutí (PASOK). V dalších letech došlo v rámci tohoto zásadního rozvrstvení jen k dílčím změnám, převážně ve směru větší diferenciace či naopak přeskupování v rámci hlavních politických táborů pravice, středu i levice. Podstatnější událostí v pravé části politického spektra byl vznik strany Politiki Anixi (Politické jaro), která se od Nové demokracie odštěpila v roce 1993, vznik strany Enosi Elevtheron Politon (Svaz svobodných občanů), kterou založil tehdejší athénský starosta a novodemokrat Avramopoulos v roce 2000, a vytvoření krajně pravicové strany LAOS (Laikos Orthodoxos Synagermos - Lidový pravoslavný poplach), která se v r. 2000 odštěpila od Nové demokracie a v posledních parlamentních volbách (16.9.2007)  uspěla ziskem 10 poslaneckých mandátů. Strany Politické jaro a Svaz svobodných občanů byly již rozpuštěny. V levé části došlo k podobné události v roce 1995, kdy odštěpením od PASOKu vznikla strana DIKKI (Demokratické sociální hnutí), která však po dalším volebním neúspěchu v březnu 2004 byla také rozpuštěna.

Prakticky všechny politické strany Řecka se vyvinuly ze stran a směrů, které působily již v 19. století nebo vznikaly v první třetině 20. století a které se ve své většině vyznačovaly těsnou vázaností na osobnosti svých vůdců. Značná orientace a závislost členstva i voličů na charismatických stranických vůdcích je také dodnes významným fenoménem řecké politické scény. Pro Řecko je příznačná i poměrně silná levice, kterou kromě PASOK a SYRIZA / SYNASPISMOS vyjadřuje také Komunistická strana Řecka (KKE), která je zastoupena v parlamentu, a řada dalších drobných nevýznamných frakčních komunistických, respektive levicových stran.

Významné postavení ve společnosti má autokefální řecká ortodoxní církev, ke které se hlásí kolem 97 % obyvatelstva. Církev má v tomto kontextu významný vliv na vnitropolitické dění. Má místo v ústavě i vazby na politické strany - zejména na konzervativní Novou demokracii, ale oslovuje všechny vrstvy obyvatelstva a všechny směry politického spektra. Přesto, že ústava předpokládá odluku státu a církve a ministerstvo školství je pověřeno správou církevních záležitostí v zemi, církev neváhá postavit se veřejně na odpor vládě zvláště v otázkách státní správy zasahujících do zájmů církve. Charakteristický byl spor církve s vládou v roce 2001 ohledně vládního rozhodnutí zrušit uvádění náboženského vyznání v nových (evropských) občanských průkazech, kde církev získala na svou podporu více podpisů než získala vládnoucí strana PASOK v parlamentních volbách v roce 2000 (3,1 mil. podpisů).

Dne 16.9.2007 proběhly v Řecku předčasné parlamentní volby. Dle očekávání zvítězila vládní strana Nová demokracie (ND).

Výsledky parlamentních voleb

Poznámka:

Poprvé se uplatnil nový volební zákon z r. 2004 (č. 3231), dle něhož je proporcionálně dle výsledků v 56 volebních obvodech rozděleno 260 mandátů, 40 křesel v parlamentu dostává jako bonus vítězná strana.

2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)

Hlavou řeckého státu je prezident republiky. Tento je arbitrem státních institucí a spolu vykonavatelem moci zákonodárné (spolu s parlamentem) a výkonné (spolu s vládou). V letech 1985–86 byly provedeny podstatné změny v ústavě, které měly za následek výrazné omezení pravomocí prezidentského úřadu, jenž až do té doby představoval nejdůležitější mocenský orgán. Prezident i nyní může jmenovat a odvolávat ministerského předsedu a svolávat a rozpouštět parlament, musí však postupovat podle striktně určených pravidel. Na rozdíl od minulosti nemá již právo veta vůči rozhodnutí parlamentu, ani právo sám vyhlašovat výjimečný stav a vypisovat referenda. S výjimkou některých případů, specifikovaných v čl. 35, není žádný akt prezidenta republiky platný nebo vykonavatelný bez spolupodpisu příslušného ministra. Reprezentační složka prezidentského úřadu značně převažuje nad složkou mocenskou.

V souladu s řeckou ústavou volí prezidenta republiky parlament na zvláštním zasedání přímým hlasováním. Zvláštní zasedání parlamentu svolává předseda parlamentu minimálně jeden měsíc před ukončením funkčního období stávajícího prezidenta. Ke zvolení prezidenta je nutné 2/3 většina v parlamentu (tj. 200 ze 300 hlasů). Pokud není dosaženo potřebného množství hlasů, volba se po 5 dnech opakuje, přičemž je vyžadováno dosažení stejné většiny. V případě, že se ani po druhé nepodaří shromáždit potřebný počet hlasů, po dalších 5 dnech proběhne nová volba. Při třetí volbě je zvolena osoba, která získá 3/5 všech hlasů (tj. 180). V případě, že ani třetí volba neproběhne úspěšně, parlament se do 10 dnů rozpustí a jsou vyhlášeny nové parlamentní volby. Ihned po zasedání nového parlamentu se provede volba prezidenta, kdy je v první volbě vyžadováno pro jeho zvolení 180 a v druhé 151 hlasů. V krajním případě, tj. při třetí volbě se již rozhoduje o dvou kandidátech a zvolen je ten, který získá více hlasů.

Prezidentem republiky může být zvolena osoba, která má minimálně 5 let před zvolením řecké státní občanství, otec nebo matka musí být řeckého původu a musí být starší 40-ti let. Osoba prezidenta republiky nemůže zastávat další funkce nebo vykonávat další činnost.

Funkci prezidenta republiky v současnosti zastává Karolos Papoulias (hlasování v parlamentu proběhlo 8.2.2005, úřadu se ujal po složení přísahy dne 12. 3. 2005).

2.3. Složení vlády

Vláda je hlavní nositelkou výkonné moci státu. V jejím čele stojí ministerský předseda. Vláda, označovaná také jako ministerská rada, se skládá z předsedy vlády, jeho ministrů, alternujících ministrů, náměstků a státních tajemníků. Do funkce ministerského předsedy podle ústavy jmenuje prezident republiky předsedu té strany, která v parlamentních volbách získala absolutní většinu hlasů. Neexistuje-li taková strana, pak jmenuje předsedu strany, která dosáhla relativní většiny. V případě nezdaru musí být mandát k vytvoření kabinetu postupně nabídnut předsedovi druhé a třetí největší politické strany. Po eventuálním neúspěchu těchto pokusů musí dojít k vytvoření prozatímní či v krajním případě úřednické vlády, která zajistí neprodlené uskutečnění nových voleb. Vláda má požívat důvěry parlamentu, po odhlasování nedůvěry musí odstoupit.

K detailnímu projednávání důležitých státních záležitostí se vedle schůzí celé vlády konají i zasedání vládních rad, jakýchsi užších kabinetů. K nim patří zejména Vládní rada (tzv. KYSYM) složená z předsedy vlády, ministra vnitra, veřejného pořádku, národního hospodářství, financí, zdravotnictví a sociální péče, která se zabývá vnitřními otázkami. Dalšími významnými orgány jsou Vládní rada pro národní obranu a zahraniční politiku (KYSEA) a Nejvyšší rada pro hospodářskou politiku. Premiérovi přímo podléhají i některé další úřady, mezi nimi mj. Národní zpravodajská služba (EYP).

Vítězství v parlamentních volbách dne 7.3.2004 vyneslo k moci pravicovou Novou demokracii v čele s K. Karamanlisem. Dne 16.9.2007 se z iniciativy vládní strany Nové demokracie uskutečnily předčasné parlamentní volby, v nich opět zvítězila vládní strana v čele s jejím předsedou a premiérem K. Karamanlisem. Nová vláda čítající 40 členů složila přísahu u prezidenta republiky dne 19.9.2007.

Oproti složení předchozí Karamanlisovy vlády došlo k několika změnám, z nichž těmi nejvýznamnějšími bylo: 

1) snížení počtu ministerstev, z 19 na 17 (je-li počítán samostatně úřad státního ministra).  Došlo ke sloučení ministerstva vnitra, veřejné správy a decentralizace a ministerstva veřejného pořádku v ministerstvo vnitra. Ministerstvo pro obchodní námořnictvo se sloučilo s ministerstvem pro Egejskou oblast a ostrovní politiku v ministerstvo pro obchodní námořnictvo a ostrovní politiku.

2) personální obměna, která zasáhla devět ministerských postů, z nichž ve dvou případech nastal přesun portfolií (G. Voulgarakis opouští ministerstvo kultury a přebírá úřad obchodního námořnictva a ostrovní politiky a dosavadní ministr dopravy a spojů M. Liapis získává funkci ministra kultury). Tři nově jmenovaní ministři sloužili v předchozí vládě jako náměstci: novým ministrem rozvoje se stal Ch. Folias, který dříve působil jako náměstek na ministerstvu hospodářství a financí; ministrem školství je jmenován dosavadní náměstek ministryně zahraničí E. Stylianidis; a ministrem pro rozvoj zemědělství a potraviny A. Kontos, který dříve na stejném ministerstvu zastával funkci náměstka. Čtyřmi novými tvářemi jsou ministr spravedlnosti S. Chatzigakis (v předchozím volebním období jeden z místopředsedů parlamentu), ministr dopravy a spojů K. Chatzidakis (bývalý europoslanec), ministr pro Makedonii a Thrákii M. Tzimas a ministr pro cestovní ruch A. Spiliotopoulos.

Složení nové vlády:

Předseda vlády                                Kostas Karamanlis

Státní ministr                         Theodoros Rousopoulos

Ministryně zahraničních věcí       Dora Bakoyanni

náměstkové                                       Yannis Valinakis

                                                           Theodoros Kassimis

                                                           Petros Doukas

Ministr vnitra                                    Prokopis Pavlopoulos

náměstkové                                      Panagiotis Chinofotis

                                                           Christos Zois

                                                           Athanasios Nakos

Ministr národní obrany                  Evangelos Meimarakis

náměstkové                                      Kostas Tasoulas

                                                           Ioannis Plakiotis

Ministr práce                                  Vasilis Manginas

náměstkyně                                     Sofia Kalantzakou

Ministr hospodářství            Georgios Alogoskoufis

náměstkové                                     Antonis Netas

                                                           G. Papathanasiou

                                                           Nikos Lengas

Ministr pro rozvoj                          Christos Folias

náměstkové                                     G. Vlachos

                                                           Stavros Kalafatis

Ministr pro rozvoj zemědělství

a potraviny                                        Alexandros Kontos

náměstek                                          Kostas Kiltidis

Ministr spravedlnosti                    Sotiris Chatzigakis

Ministr pro obchodní

námořnictvo a ostrovní politiku   Georgos Voulgarakis

náměstek                                           Panos Kammenos

Ministr dopravy a spojů                  Kostas Chatzidakis

Ministr školství                                Evripides Stylianidis

náměstkové                                       Spyros Taliadouros

                                                           Andrea Lykourentzos

Ministr životního prostředí,

urbanizace a veřejných prací       Georgios Souflias

náměstkové                                       Themistoklis Xanthopoulos

                                                           Stavros Kalogiannis

Ministr pro Makedonii a Thrákii   Margaritis Tzimas

Ministr zdravotnictví                       Dimitris Avramopoulos

náměstkové                                       Georgios Papageorgiou

                                                           G. Konstantopoulos

Ministr pro cestovní ruch              Aris Spiliotopoulos

Ministr kultury                                 Michalis Liapis

náměstek                                          Giannis Ioannidis