Salvador

• 2.1. Stručná charakteristika politického systému
• 2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)
• 2.3. Složení vlády

2.1. Stručná charakteristika politického systému

Salvador je republikou prezidentského typu. Územně se dělí na 14 departamentů (provincií), v jejichž čele stojí guvernér jmenovaný prezidentem republiky. Státní zřízení sestává ze tří nezávislých mocí: výkonné, legislativní a soudní.

• Hlavou státu a současně předsedou vlády je prezident volený spolu s viceprezidentem v přímých volbách na funkční období 5 let, bez možnosti bezprostředního znovuzvolení. Pokud žádný z prezidentských kandidátů v prvním kole neobdrží nadpoloviční většinu hlasů, koná se druhé kolo.
• Výkonnou moc představuje prezident - předseda vlády, viceprezident a 12 ministrů.
• Legislativu tvoří jednokomorové Národní shromáždění s 84 poslanci volenými v přímých volbách na 3 roky s možností znovuzvolení. Volební právo mají všichni salvadorští občané od 18 let.
• Soudní moc v Salvadoru vykonává Nejvyšší soud. Jeho 15 soudců je jmenováno Národním shromážděním.

Volby jsou organizovány a řízeny Nejvyšším volebním soudem.

Platná ústava pochází z 23. 12. 1983.

Hlavní politické strany:

Dominantní postavení na salvadorské vnitropolitické scéně mají dvě hlavní politické strany - ARENA a FMLN.

Vládní Nacionalistická republikánská aliance - Alianza Republicana Nacionalista (ARENA) je pravicovou stranou, která silně podporuje soukromé vlastnictví a liberální reformy. ARENA byla založena majorem Robertem d´Aubuissonem v roce 1981. Byla oporou pravicového režimu v Salvadoru v 80. letech a její dějiny jsou spojovány s tzv. eskadrami smrti. Prvním presidentem ze strany ARENA se stal v roce 1989 Alfred Cristiani, který v době občanské války ukončil delší vládní období křesťanskodemokratických prezidentů. A. Cristianimu se podařilo citlivou politikou uzavřít mír s FMLN a ukončit tak občanskou válku. V roce 1993 vyhlásil všeobecnou a absolutní amnestii pro všechny, kteří se v 80. letech dopustili válečných zločinů. Pod jeho vedením získala ARENA volební potenciál, ze kterého dodnes těží. V roce 1994, kdy zvítězil ve druhém kole prezidentských voleb kandidát ARENA Armando Calderón Sol, měla ARENA v parlamentu 39 křesel. V parlamentních volbách v březnu 1997 ARENA získala 28 mandátů, v následujících volbách o tři roky později 29. V prezidentských volbách v březnu 1999 opět zvítězil kandidát ARENA Francisco Flores. Přestože v následujících parlamentních volbách v roce 2003 ARENA získala historicky nejmenší počet 27 poslaneckých mandátů, zůstala v koalici s PCN vládnoucí stranou a její kandidát Antonio Elías Saca byl v prezidentských volbách v roce 2004 zvolen 58 % voličů již v prvním kole.

Fronta Farabunda Martího za národní osvobození - Frente Farabundo Martí para la Liberación Nacional (FMLN) byla založena v roce 1980 opozičními levicovými organizacemi.V prosinci 1980 vyhlásila vládě válku. Po dvanácti letech občanské války po podpisu mírových dohod složila zbraně a přetvořila se v levicově orientovanou hlavní opoziční stranu, která podporuje ekonomický rozvoj, rekonstrukci země a ochranu lidských práv. V dubnu 1994 získal její prezidentský kandidát Rubén Zamora ve druhém kole prezidentských voleb 32 % hlasů a strana obsadila v 84-místném parlamentu 21 křesel. V parlamentních volbách v roce 1997 získala 27 mandátů. V následujících parlamentních volbách v letech 2000 a 2003 FMLN získala 31 poslaneckých mandátů. FMLN po smrti dlouhodobého předsedy Schafika Handala prožívá vnitřní krizi. V červnu 2005 stranu opustilo více než 300 členů FMLN. Disidenti založili novou politickou stranu Demokratická revoluční fronta - Frente Democrático Revolucionario (FDR). FDR se hodlá zúčastnit nadcházejících prezidentských voleb v roce 2009. V říjnu 2007 zahájily FMLN a FDR rozhovory o možné společné alianci levicových stran ve volbách.

Třetí nejsilnější politickou silou je Strana národního usmíření - Partido de Conciliación Nacional (PCN). Jedná se o mírně konzervativní stranu, která podporuje upevňování demokracie, ochranu lidských práv, sociální a ekonomický rozvoj. Byla založena v roce 1961.

Své postavení postupně ztrácí centristická Křesťansko-demokratická strana - Partido Demócrata Cristiano (PDC), která byla založena v roce 1960. V době mandátu křesťanského demokrata José Napoleona Duarteho vypukl v roce 1980 ozbrojený konflikt s FMLN. V důsledku neschopnosti prezidenta konflikt řešit PDC v roce 1989 prohrála volby.

Mezi menší politické strany levého středu patří Jednotné demokratické centrum -Centro Democrático Unido (CDU). Kandidát CDU, poslanec Héctor Silva, byl prezidentským kandidátem koalice PDC a CDU, získal však pouhá 4 % hlasů.

V březnu 2004 se uskutečnily poslední prezidentské volby. Kandidát ARENA Antonio Elías Saca byl zvolen přesvědčivým poměrem 58 % hlasů všech voličů již v prvním kole (kandidát FMLN Schafik Handal získal 36 % hlasů). Vítězství ARENA v prezidentských volbách v roce 2004 potvrdilo kontinuitu moci v Salvadoru a znamenalo také upevnění pravice v rámci Střední Ameriky. Jednalo se o čtvrté vítězství ARENA za sebou. Prezident A. Saca, který se ujal funkce 1. 6. 2005.Opoziční FMLN zůstala hlavní parlamentní stranou. Podobné rozložení politických sil zůstalo po volbách i na municipální úrovni. FMLN sice neobsadila větší počet starostů městských a obecních úřadů (ARENA 113, FMLN 80), nicméně z hlediska počtu obyvatel získala kontrolu nad více než polovinou z 6,9 mil. obyvatel Salvadoru. Důležitým bylo zejména vítězství FMLN v hlavní městě San Salvadoru.

Vedle spokojenosti voličů s výsledky práce jeho předchůdců lze za vítězstvím A. Sacy spatřovat úspěchy vlády s demokratizací politického prostředí a nastartování odvážné ekonomické reformy, která cestou otevření ekonomiky, liberalizace zahraničního obchodu, snížením zadlužení, podporou privatizace a stimulací investic přinesla ekonomickou stabilitu a růst. Nová vláda ale zdědila i řadu problémů, v prvé řadě narůstající kriminalitu, pramenící z chudoby a následků občanské války, rozsáhlou korupci a následky přírodních katastrof - hurikánů a zemětřesení.

Největším salvadorským problémem současnosti je eskalace násilí organizovaných gangů /maras/.Vláda prezidenta Sacy se pokouší s kriminalitou vyrovnat politikou Plánu „ Súper Mano Dura" ( supertvrdé ruky). Ve snaze omezit eskalaci násilí parlament schválil v prosinci 2006 zákaz nošení střelných zbraní na veřejných prostranstvích. Současně zřídila vláda dva nové orgány -Ministerstvo veřejné bezpečnosti a justice a Národní komisi občanské bezpečnosti a sociálního míru, nezávislý orgán mající na starosti prevenci zločinu a rehabilitaci pandilleros. Komise se skládá z 13 členů. Komise jako své první kroky doporučila odzbrojit salvadorské čtvrti, ve kterých je násilí největší, a zvýšit rozpočet policie a prokuratury.V říjnu 2007 bylo nově v San Salvadoru ve spolupráci s FBI otevřeno Mezinárodní středisko pro boj s maras.

Vládní ARENA hledá pro svou politiku boje proti organizovanému násilí podporu ostatních parlamentních stran, včetně opoziční levicové FMLN. FMLN ale označuje politiku supertvrdé ruky za neefektivní. FMLN, povzbuzena úspěchem Ortegy v Nikaragui, slibuje svým voličům levnější venezuelskou ropu a tvrdě kritizuje energetickou a sociální politiku vlády.

2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)

• prezident republiky Presidente de la República: Antonio Elías Gonzáles Saca
• viceprezident VicePresidente de la República: Ana Vilma Albanez de Escobar
• předseda parlamentu Presidente de la Asamblea Legislativa: Ziro Cruz Zepeda
• předseda Nejvyššího soudu Presidente de la Corte Suprema: Augustín García Calderón

2.3. Složení vlády