Hlavní zásady švýcarské zahraniční politiky byly stanovené ve vládní „Zahraničněpolitické zprávě 2000“ následovně: zajištění bezpečnosti země, ochrana lidských práv, prosazování demokracie a zásad právního státu, zachování životní úrovně, odstraňování sociálních protikladů a ochrana přirozených životních podmínek. Princip neutrality v zásadě neztrácí na významu.
Vztahy k EU jsou a zůstávají prioritními (priorita č.1), prioritou č. 2 jsou vztahy k USA, které jsou po EU druhým nejvýznamnějším partnerem země. 3. prioritou zahraničních vztahů Švýcarska je uzavírání bilaterálních smluv se zeměmi švýcarského ekonomického zájmu (BRIC, Jižní Korea, Japonsko).
Ministryně zahraničních věcí se v prvních letech po svém nástupu do funkce (na začátku roku 2003) intenzivně věnovala především tzv. humanitární diplomacii, mediálně vděčným symbolickým návštěvám a gestům v zahraničí, a nabízení švýcarských zprostředkovatelských služeb v oblastech světových konfliktů. Z mnoha stran jí byla vytýkána mj.nedostatečná angažovanost při dojednávání pro Švýcarsko klíčově důležitých bilaterálních dohod s EU (protože se týkaly národního zájmu č.1 - institutu bankovního tajemství), jakož i vyvolávání rozepří z USA. V interní politice MZV věnovala významnou pozornost zejména tzv. sekci rozvojové spolupráce, která už i předtím měla tendenci se stát mimořádně vlivnou, paralelní diplomatickou službou. Přes vyjádření ocenění práce CRE stanovila spolková vláda pořadí zcela opačně, než je dlouho prováděla ministryně Micheline Calmy-Rey. Vláda dala své člence najevo, že od ní očekává, že bude plnit tradiční úkoly švýcarské diplomacie - především hájení švýcarských obchodních a finančních zájmů ve světě.
V novém seřazení priorit švýcarské zahraniční politiky lze na druhé straně vidět i tlak některých objektivních omezení - narůstající problém vyrovnanosti veřejných financí, potřebu snížit výdaje spolkového rozpočtu a v tomto směru i existenci tlaků na úspory v rozpočtu MZV, včetně výdajů na rozvojovou pomoc a na „švýcarský příspěvek na kohezní účely EU". Lze konstatovat, že určitá změna akcentů švýcarské zahraniční politiky skutečně nastala. Mimo zmíněného zadání vlády k tomu přispěly i dvě referenda klíčová pro vztah s EU. Značně vytížila kapacitu ministryně, která se aktivně podílela na kampaních a do určité míry i omezila činnost ministerstva zahraničí, protože v případe negativních výsledků by bylo nutno učinit ve vztahu k EU dalekosáhlé změny. Na proklamovaném zintenzivnění vztahů s USA švýcarští představitelé opravdu pracovali - v průběhu let 2005 a 2006 navštívili USA ministři spravedlnosti Blocher, hospodářství Deiss a prvně v době své funkce i ministryně zahraničí. Kromě zlepšení atmosféry vzájemných vztahů, pošramocené v roce 2003 ostrou kritikou působení USA v konfliktu Iráku však zatím nebylo dosaženo moc hmatatelných výsledků. Mezníkem v rozvoji zejména ekonomických vztahů mělo být uzavření dohody o volném obchodu Švýcarsko - USA, které však skončilo v podobě memoranda o porozumění, a to hlavně díky švýcarské agrární politice.
O vztazích k EU je podrobně pojednáno v ekonomické části zprávy, zde jen stručně uvádíme, že v současnosti Švýcarsko proklamuje spokojenost s dosavadním bilaterálním přístupem. Přes intenzivní diskuse nebyla stažena žádost o vstup do EU z roku 1992, nicméně pro vládu vstup již ani formálně není cílem, ale pouze jednou z možných variant dalších vztahů.
Lidskoprávní akcent švýcarské zahraniční politiky vychází mj. i z toho, že se Švýcarsko jako depozitář Ženevských konvencí tradičně cítí být odpovědné za jejich plnění. Tento akcent však není z vnitropolitického hlediska nesporný: zatímco velké strany, zejména SP (jejíž členkou je současná ministryně zahraničních věcí Micheline Calmy-Rey), jej i nadále považují za platnou prioritu švýcarského mezinárodněpolitického angažmá, zastává ´izolacionistická´, vyhraněné pro-neutrální´ SVP právě opačný názor.
Švýcarsko pokládá NATO za jedinou akceschopnou bezpečnostní a obrannou organizaci v Evropě. Po více než ročním intenzivním jednání se švýcarská vláda rozhodla v říjnu 1996 přistoupit k programu Partnerství pro mír (Partnership for Peace, PfP). Švýcarsko tuto aktivitu chápe jako logické zapojení se do nové evropské bezpečnostní architektury. Připouští rovněž spolupráci s Koordinační radou NATO, plné členství v Alianci však vylučuje.
Od listopadu 1997 funguje v Bruselu švýcarská mise při NATO. Švýcarské aktivity jsou tradičně orientovány na bezpečnostní politiku, demokratickou kontrolu ozbrojených sil, humanitární právo, zdravotnictví, záchranné operace, odminování, informatiku a ochranu před chemickými bojovými látkami. Ve společné zprávě ministerstev zahraničí a obrany z března 2003 jsou oceněny výsledky summitu NATO a Euroatlantické rady partnerství (Euro-Atlantic Partnership Council, EAPC) v Praze. Summit vyvolal podle zprávy diskusi o dalším rozvoji EAPC a PfP. Konkrétním výsledkem je rozsáhlý plán boje proti terorismu, na kterém se Švýcarsko rovněž podílí. Švýcarsko se účastní také mise KFOR v Kosovu se svou jednotkou Swisscoy (v současnosti 220 osob).
Pro PfP operace Švýcarsko vyčlenilo jisté kapacity, které však nejsou určené pro případné operace NATO podle čl. 5 Washingtonské smlouvy. Rozhodování o nasazení se děje vždy případ od případu a vždy za předpokladu existence mandátu OSN nebo OBSE. Pro rok 2006 Švýcarsko mělo pro PfP naplánováno cca 250 aktivit, rozčleněných do těchto oblastí: společná cvičení PfP/NATO, účast na plánovacím a revizním procesu PfP, nabídka expertních výcvikových kursů, pořádání specializovaných konferencí a workshopů.
Tento přístup k bezpečnosti není akceptován beze sporů. Roste intenzita jeho kritiky, možná i jako nepřímý důsledek probíhající reformy armády (projekt „Armáda XXI“, realizován od počátku roku 2004) - snižuje se rozpočet na obranu, omezuje stav ozbrojených sil a logistiky, ale roste nasazení armády v tzv. subsidiárních akcích - podpora vnitřní bezpečnosti (hlídání velvyslanectví, bezpečnost velkých akcí - např. WEF Davos) a mírotvorné mise v zahraničí. Zvláště v populistické straně SVP existuje volání po omezení role armády na tradiční obranu teritoria a dokonce i na vystoupení z PfP.
Švýcarsko bylo v září 2002 na 57. VS OSN přijato za člena OSN. Po mnohaletém váhání se Švýcaři rozhodli překonat mezinárodněpolitický anachronismus a v historicky významném hlasování schválili většinou 54,6 % v referendu dne 3. 3. 2002 lidovou iniciativu „Za přístup Švýcarska k OSN“. Švýcarsko se však dlouhá léta personálně a materiálně zúčastňuje na zprostředkovatelských, pozorovatelských a humanitárních akcích OSN v krizových oblastech.). V červenci 2003 vykonal první oficiální návštěvu země GT OSN Koffi Annan.
Švýcarsko pokládá NATO za jedinou akceschopnou bezpečnostní a obrannou organizaci v Evropě. Po více než ročním intenzivním jednání se švýcarská vláda rozhodla v říjnu 1996 přistoupit k programu „Partnerství pro mír“.
Švýcarsko tuto aktivitu chápe jako logické zapojení se do nové evropské bezpečnostní architektury. Připouští rovněž spolupráci s Koordinační radou NATO, plné členství v Alianci však vylučuje.
Od listopadu 1997 funguje v Bruselu švýcarská mise při NATO. Generální tajemník NATO G. Robertson navštívil Švýcarsko v říjnu 2000 a říjnu 2003.. Ve svém individuálním programu má Švýcarsko uvedeno celkem 250 aktivit, jeho priority jsou tradičně orientovány do bezpečnostní politiky, demokratické kontroly ozbrojených sil, humanitárního práva, zdravotnictví a záchranných operací, odminování, informatiky a ochrany před chemickými bojovými látkami. Ve společné zprávě ministerstev zahraničí a obrany z března 2003 oceňuje výsledky summitu NATO a EAPC v Praze. Summit vyvolal podle zprávy diskusi o dalším rozvoji EAPC a PfP. Konkrétním výsledkem je rozsáhlý plán boje proti terorismu, na kterém se Švýcarsko rovněž podílí. Švýcarsko se účastní také mise KFOR v Kosovu se svou jednotkou Swisscoy.
OBSE bylo pro Švýcarsko za jeho absence v ostatních důležitých evropských bezpečnostních a ekonomických strukturách dlouho jediným bezpečnostně politickým fórem, kde mělo možnost plné účasti. V roce 1996 Švýcarsko předsedalo OBSE a především zásluhou ministra zahraničí F. Cottiho tak sehrálo poprvé od druhé světové války samostatnou aktivní roli na mezinárodní scéně. V současné OBSE vidí Švýcarsko organizaci schopnou překonávat konflikty mezi východem a západem, předcházet a řešit vzniklé krize a konflikty hlavně ve východoevropských státech. V centru pozornosti švýcarských aktivit stojí hlavně lidská dimenze. Švýcarský zástupce vedl do konce září 2002 ODHIR a země podporuje mnohé projekty v této oblasti. Téměř 50 % švýcarských zahraničních nasazení v oblasti podpory míru je realizováno prostřednictvím OBSE, převážně na Balkánu, v oblasti Kavkazu a v oblasti střední Asie.
Rada Evropy - hlavním polem aktivity byl problém přetížení Evropského soudního dvora pro lidská práva. Švýcarsko bylo pověřeno vedením komise, která má tento problém řešit. Soudní dvůr vydal jeden nález, ve kterém odmítl stížnost vůči Švýcarsku.
Švýcarsko je plnoprávným členem Paktu stability od června 2000. Sleduje dva cíle: posilování lidských práv, demokracie a právního státu a podpora regionálního hospodářství v Kosovu jak na bilaterální úrovni, tak i v rámci PS. Jednou ze základních švýcarských priorit v rámci pomoci regionu JVE je oblast neinvestiční pomoci.
Švýcarsko (dále CH) je členem od r. 1960. Po posledním vystoupení některých zemí z ESVO v r. 1995 (Rakousko, Švédsko, Finsko) zůstalo členy jen CH, Norsko, Island a Lichtenštejnsko (je členem, ale neratifikovalo dohodu s ESVO).V r. 1972 ESVO uzavřelo dohodu o zóně volného obchodu s ES, v roce 1992 dohodu o Evropském hospodářském prostoru s EU, avšak CH vzhledem na záporný výsledek referenda se aktivního naplňování dohody nezúčastňuje.
Od 1. 1. 1997 na základě dohody o volném obchodu mezi ESVO, EU a jeho asociovanými zeměmi byla zavedena panevropská kumulace původu zboží, zjednodušující původ zboží a odstraňující bariéry celních preferencí.
Švýcarsko je členem OECD od r. 1961 a klade členstvu a aktivitám OECD velký význam. Zúčastňuje se pravidelných setkání jednotlivých výborů OECD a realizuje doporučení, poskytovaná sekretariátem OECD pro zlepšení dalšího hospodářského rozvoje země.
Členem WTO je Švýcarsko od r. 1995 (předtím členem GATT). V rámci WTO se CH zasazuje na odbourání cel a technických překážek v obchodu.
Političtí představitelé Švýcarska udržují s členskými zeměmi EU pravidelný kontakt. Význam EU pro život země dokumentuje i skutečnost, že Švýcarsko má zvláštní komisi v Bruselu. Vstup země do EU je předmětem politických diskusí. Na prvním zasedání nově zvolené Spolkové rady v lednu 2004 však rada veřejné prohlásila, že po celé funkční období (2003–2007) nebude tato otázka na pořadu jednání.
Smluvně však Švýcarsko již s EU uzavřelo několik významných hospodářských smluv (již v devadesátých letech podepsána Dohoda o volném obchodu), které umožňují realizovat Švýcarsku vzájemné hospodářské vztahy s EU prakticky na úrovni , jako realizuji mezi sebou členské země EU.
Od roku 2002 vstoupilo navíc v platnost sedmi bilaterálních smluv mezi Švýcarskem a EU, (Bilaterální smlouvy I), které zmíněné vztahy nadále prohlubují.
Jednání o Bilaterálních smlouvách I mezi Švýcarskem a EU bylo podrobněji popsáno již ve předchozích výročních zprávách., stav jednání o Bilaterální smlouvy II, jakož i o rozšíření Dohody o volném pohybu osob na nové členské země EU je popsáno v kapitole 4.1. této zprávy.
Od r. 1963 je Švýcarsko členem rady Evropy. Od r. 1992 - Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Švýcarsko je velmi aktivní i v dalších mezinárodních finančních institucích, kterých je členem, jako jsou:
Evropská banka pro obnovu a rozvoj (BERD), Mezinárodní finanční společnost (IFC), Multilaterální agentura pro pojištění investic (MIGA), Africká rozvojová banka (AFDB), Asijská rozvojová banka (ADB), Meziamerická rozvojová banka (IDB), Meziamerická investiční společnost (IIC). Švýcarsko je dále členem desítky mezinárodních agentur a organizací, které ovlivňují hospodářský život země (Světová poštovní unie UPU) a pod.
Návštěvníci webu cundr.cz vložili k tomuto státu:
Chcete umístit vlastní banner? Kontaktujte nás.
Elbrus (5642m.n.m), nejvyšší hora Evropy, byla po několik let mou „fatamorgánou“. Čím víc mě zaměstnávala myšlenka zdolat ji, tím víc mi připadalo „obyčejné“ vyrazit na ni...
Čtěte více z deníku Článek
Více z podcastu
Více ze sekce odkazy
Reklama: