Švýcarsko je spolkovou republikou se silně konfederativními rysy. Do kompetence spolku patří zahraniční politika, záležitosti obrany (podle zákona o spoluúčasti kantonů na zahraniční politice společenství, schváleného parlamentem v prosinci 1997 se zavazuje spoluúčast kantonů při koncipování zahraniční politiky a přípravě jednání společenství), měny, cel, strategické otázky dopravy, spojů, energetiky, sociálního pojištění. Kantony, ze kterých mnohé byly původně nezávislými státy, mají velkou autonomii s vlastní vládou, parlamentem a v mnohých oblastech s vlastní legislativou. Kantony disponují vlastní policií, vzdělávacím systémem, zdravotnictvím, komunálními službami, cestami, daňovým systémem. Na konfederaci mají přímý vliv přes Spolkovou radu (vládu). Kantony jsou členěné na okresy, spravované prefekty, které jmenuje kantonální vláda. Obce jsou spravovány městskými radami, obyčejně se starostou v čele.
Zákonodárná moc je v rukou spolkového shromáždění - parlamentu, které je složené z Národní rady - 200 poslanců (volená na 4 roky; poslanci se volí podle počtu obyvatel jednotlivých kantonů v souladu s kantonálními ústavami) a Stavovské rady - 46 poslanců (kantony mají po dvou, polokantony po jednom zástupci). Pro přijetí rozhodnutí je potřebný souhlas obou komor. Spolkové shromáždění zasedá 4x ročně Volební právo mají švýcarští občané starší 20 let, volební cyklus je čtyřletý.
Švýcarsko je známé uplatňováním polopřímé a přímé demokracie, neboť posouvá politickou moc blíže k občanům. Referendum se koná při všech změnách ústavy. Kromě toho je možné svolat lidové referendum ke spolkovému rozhodnutí v případě, že o to požádá alespoň 8 kantonů anebo 50 000 oprávněných voličů.
Kromě čtyř hlavních politických stran je v parlamentu zastoupeno dalších 7 menších stran.
V referendu ze dne 26.11. 2006 poměrem hlasů 53,42% : 46,58% Švýcaři politicky schválili předlohu zákona“O finanční pomoci Východu“ a v jejím rámci také poskytnutí příspěvku jedné miliardy švýcarských franků 10 novým členským státům EU určeného ke zmírňování ekonomických a sociálních nerovností. Spolkového lidového hlasování se účastnilo 45,5% oprávněných voličů. Ve výsledku referenda se odráží rozdílnost politické nálady ve francouzsky mluvících kantonech, kde si solidární přístup se středo- a východoevropskými členskými státy EU našel odezvu příznivou, a kantony německy mluvícími, ve kterých hlasující voliči zaujali k finančním důsledkům navrhovaného zákona postoj převážně negativní. V německy mluvící části Švýcarska se navíc projevila odlišnost pohledů mezi lidnatými městskými aglomeracemi, které předkládané řešení podpořily, a alpskými horskými kantony, které jej zamítly. V dohledné době čekají Švýcarsko bilaterální jednání s EU o dohodě o liberalizaci trhu elektřinou, ale také vyrovnávání se s výtkami EU na adresu “kořistnické“ praxe některých švýcarských kantonů při zdaňování zahraničních holdingů. V současně konaném druhém spolkovém referendu dali Švýcaři poměrem hlasů 68% : 32% jednoznačně najevo, že si přejí zavedení jednotných rodinných přídavků v celé zemi. Po referendovém ´Ano´ prvnímu balíčku dvoustranných dohod s EU z r. 2000, dosahujícím 60% příznivců, po obdobném odsouhlasení Dohody s EU o přístupu Švýcarska k schengenskému systému a k Dublinské konvenci v červnu 2005 55% voličů, po potvrzení rozšíření volného pohybu osob s EU v září 2005 také na její nové členské státy 56% účastníků lidového hlasování vydali Švýcaři ve čtvrtém plebiscitu o jejich vztazích k EU rovněž kladný verdikt. Avšak jejich souhlas z neděle 26. 11. 2006 s poskytnutím solidárního příspěvku 10 novým členským státům EU vyzněl ve srovnání s předchozími o něco tlumeněji.
Referendum o finanční pomoci, ve zkratce zvané kohezní miliarda (1 mld CHF), právně začleněné do předlohy zákona o pomoci Východu, skončilo převahou podporovatelů nad pochybovači výsledným poměrem 53,42 % : 46,58 %. Účast hlasujících činila 45,5 % ze všech oprávněných voličů.
Ve funkci hlavy státu, kterou byl v roce 2006 Moritz Leuenberger, ministr životního prostředí, dopravy, energetiky a spojů, je od ledna 2007 ministryně zahraničních věcí Michelin Calmy-Rey. Prezident je volen na roční funkční období a je jedním ze sedmi ministrů Spolkové rady (vlády). Z praktického hlediska nemá žádné zvláštní kompetence.
Výkonná moc je v rukou Spolkové rady. Tvoří ji 7 členů (představitelé ministerstev) . Spolkové shromáždění ji volí vždy na 4 roky. Předsedou je spolkový prezident, kterého volí ze svého středu vždy na jeden rok.
Nadále však plní i funkci ministra rezortu, tzv. departamentu.
(vláda od 1. 1. 2004)
Návštěvníci webu cundr.cz vložili k tomuto státu:
Chcete umístit vlastní banner? Kontaktujte nás.
Nazdar lidi, ..posledni den v Salalah jsme venovali valeni a koupani na pohadkove plazi v Mughsaylu...jemny pisecek, kristalove ciste more, co vam budeme povidat. Vecer jsme sli poveceret do...
Čtěte více z deníku Omán Report 5
Více z podcastu
Více ze sekce odkazy
Reklama: