Mnohaměsíční mocenské a politické soupeření na Ukrajině stále trvá a jeho konec nemusí přinést a ani předčasné parlamentní volby, které se konají k data aktualizace této STI. Vzniká tak otázka, jaká je stabilita a jaké jsou za této situace výhledy ukrajinské ekonomiky, jaká je kvalita jejího růstu a jaký je vlastně vliv státu na dynamiku jejího rozvoje. Mezi roky 2000 až 2006 růst ekonomiky dosáhl 64,4 %, neboli 7,4 % ročně. Ve stejném období však existují značné rozdíly s vrcholem tempa růstu v roce 2004, kdy ekonomika vzrostla o 12,5 %, aby v dalším roce růst dosáhl minimálních 2,5 %. Vývoj ekonomiky je do značné míry závislý na zahraniční poptávce. Přitom změna cen se nejvíce dotýká výrobků s nízkým stupně přidané hodnoty, které tvoří jádro ukrajinského exportu. Například v minulém roce podíl hutnictví na exportu činil 42 % a podíl chemických výrobků 12 % - na druhé straně podíl strojírenství činil jen 14,3 %. Je prokazatelná téměř přímá závislost mezi dynamikou domácí ekonomiky a světovými cenami hutnických výrobků.
Příznačné také je, že od roku 1999, tj. posledního roku hospodářského poklesu, vzrostla hrubá produkce o více než 60 %, zatímco přidaná hodnota – mzdy, sociální platby, hrubý zisk – pouze o 40 %. Zvýšila se tedy spotřeba materiálu a energie, což nadále zachovává vysokou energetickou a materiálovou náročnost ukrajinské ekonomiky. Podíl této potřeby přesahuje 60 %, zatímco v rozvinutých zemích to je 45 – 50 %. Nepříznivý je také vztah mezi spotřebou a investicemi – zatímco v minulém roce dosáhla spotřeba 99,4 % úrovně roku 1990, investice dosáhly pouze 34,8 % úrovně tohoto výchozího roku. Na tomto vývoji se také podepsal předvolební boj před prezidentskými volbami a parlamentními v minulém roce, kdy se všechny vlády, počínaje Janukovyčovou, Tymošenkové (tady navíc „zafungovaly“ její hrozby reprivatizovat tisíce podniků), Jechanurovou a znovu Janukovyčovou snažily kupovat elektorát, což vedlo k investiční pasivitě státu i soukromých firem. Na druhé straně se zvýšil daňový tlak a tudíž méně prostředků zůstávalo k dispozici podnikům. Výrazný je rozdíl mezi dynamikou růstu reálných mezd (nárůst o 160 %) a produktivitou práce, která vzrostla pouze o 50 %. Že se tento vývoj nepromítl do prudkého růstu inflace, lze objasnit tím, že část vykazovaných mzdových prostředků vyšla ze stínových schémat (na Ukrajině je však stále zcela běžné, že část mzdy zaměstnanci dostávají mimo podnikové účetnictví.). Stále nízká úroveň mezd sice zachovává Ukrajině konkurenční výhodu, nicméně pomalé tempo růstu produktivity - zejména v posledních třech leteh - je varující.
Vývoj inflace od počátku letošního roku je poměrně příznivý (k 1. 8. 2007 je v ročním vyjádření 8 %). Na vysoké úrovni však zůstává bázová inflace, a to jak široká, zachycující vliv poptávky (8,9 %), tak úzká, zachycující vliv monetárního faktoru (2,6 % v ročním vyjádření). Přes politiku stabilního kursu hřivny stále přežívá, a dokonce se zvyšuje nedůvěra k domácí peněžní jednotce a posiluje se dolarizace ekonomiky. Důkazem je mimo jiné i dvojnásobné tempo růstu úvěrů v dolarech proti úvěrům v domácí měně.
Tyto i jiné faktory vedou k dalším diskusím o potřebě ekonomických reforem, o kterých se na Ukrajině hovoří řadu let. Přitom ale nelze říci, že nebylo uděláno nic. Za pozitivní lze například považovat:
radikální přechod k peněžní formě plateb za elektrickou energii a plyn v letech 2000-2001;
liberalizaci trhů s ropou a obilím (rok 2000);
konkurenčně čistou privatizace několika strategických podniků, především několika Oblenergo (2001) a Krivorožstali (2005).
Jako prorocká se tak ukázala slova bývalého představitele MMF na Ukrajině, který konstatoval: „Pro udržení finanční stability potřebujete vůli a znalosti pár desítek lidí v sekretariátu prezidenta, vládě a na ministerstvech. Pro strukturální reformy potřebujete úsilí tisíců lidí a navíc podporu většiny veřejnosti“.
Základním problémem v této oblasti je nedůvěra ke státu jak ze strany byznysu, tak ze strany obyvatel. Proto je nutné reformovat státní instituce. To se také potvrdilo v mezinárodním ratingu provedeném v polovině roku 2007 týkajícím se konkurenceschopnosti, kde v oblasti „kvality státních a společenských institucí“ (Good Governance) Ukrajina obsadila 104. místo na světě za takovými zeměmi jako Kambodža, Uganda nebo Nigérie. Bohužel všechny politické síly na Ukrajině jednají tak, že se úroveň Good Governance spíše dále zhoršuje - a to včetně stran oranžových. Stačí připomenout různé koaliční dohody po posledních řádných parlamentních volbách. Z diskuse o veřejných záležitostech je sama veřejnost fakticky vyřazena a to se týká tak závažných reforem, jako je administrativní, soudní a daňová reforma nebo reformy rozpočtových výdajů a privatizace státního vlastnictví.
Slabé jsou instituce občanské společnosti jako politické strany, zájmové asociace, včetně byznys asociací. Situaci zhoršuje skutečnost, že všechny vrstvy společnosti jsou zvyklé žít v „neformálních“ vztazích. Ani velký byznys nemá zájem na existenci jasných pravidel hry, jak o tom svědčí letité problémy s přijetím zákona O akciových společnostech. Své zájmy si tyto skupiny hlídají prostřednictvím politického vlivu.
Ukrajině hrozí vnější a vnitřní rizika - z vnějších je to vážné nebezpečí podstatného zvýšení cen za plyn až do výše 200 a více dolarů za tisíc metrů krychlových provázené snížením cen základních ukrajinských exportních komodit. Z vnitřních rizik to je především nebezpečí politické nestability, zhoršení investičního klimatu a zvýšení inflačních očekávání.
Celkově lze soudit, že se zásadnějšími reformami lze sotva počítat z toho důvodu, že po nich ekonomickým slovníkem řečeno není poptávka – ani ze strany veřejnosti, ani politických sil, ani ze strany finančně-průmyslových klanů. Lze tedy nadále očekávat jen mírný institucionální pokrok v nadále rizikovém, ale v jednotlivých oblastech vysoce ziskovém ekonomickém prostředí, který se bude odehrávat bez podstatnějších změn ve struktuře ekonomiky. Ochrana vlastnických práv zůstane nadále poměrně slabá, stejně tak přetrvají vysoké transakční náklady a chronicky negativní závislost na minulém vývoji (path dependence).
Další otázkou je, jak se vláda – a jaká vláda to koncem roku 2007 vlastně bude – vypořádá s prakticky nevyhnutelným nárůstem cen plynu. Podstatné bude to, zda ho využije k liberalizační očistě ekonomiky a narovnání administrativně deformovaných cen.
EU hodlá intenzívněj pomoci Ukrajině v jednáních nutných pro vstup do WTO. Koncem května 2007 byla přijata poslední skupina zákonů nutných pro vstup Ukrajiny do WTO, ale stále zbývá podepsat dohodu s Kyrgyzstánem. Zatím není vyloučeno, že ještě v roce 2007 Ukrajina dosáhne členství ve WTO.
Ukrajina je dále členem tří organizací regionální spolupráce na území bývalého SSSR: Společenství nezávislých států (SNS), GUAM (pojmenováno po členských zemích Gruzii, Ukrajině, Ázerbájdžánu a Moldavsku) a Jednotného ekonomického prostoru (JEP). Z regionálních organizací, jež přesahují území bývalého SSSR, je zejména členem Organizace černomořské hospodářské spolupráce (OČHS) a Konvence o ochraně a stálém rozvoji Karpat (KOSRK). Trvale se uchází o členství ve Visegrádské skupině a v CEFTA.
Spolupráce v rámci SNS je především ovlivněna politickou i ekonomickou relací s RF, především v oblasti zajištění dodávek strategických energetických surovin a jejich cen. Tento moment je aktuálně jednou z posledních, významných pák Ruska pro možné ovlivňování situace na Ukrajině. Z tohoto úhlu pohledu se vyvíjí i případná aktivnější účast Ukrajiny v Jednotném ekonomickém prostoru. Užší spolupráce je aktuálně prosazována 1. místopředsedou vlády N. Azarovem, avšak prezident Juščenko zastává názor, že Ukrajina bude přistupovat k JEP pouze v přísném souladu se svými národními zájmy, tj. neodmítá širokou ekonomickou spolupráci s Ruskem (ostatně to ani nemůže), avšak odmítá se nadále podřizovat výhradně ruským zájmům.
Ukrajina se rovněž snaží aktivně vyvíjet činnost v rámci GUAM (Gruzie, Ukrajina, Ázerbájdžán a Moldávie), jehož sekretariát na základě rozhodnutí posledního summitu tohoto uskupení sídlí právě v Kyjevě. Problém této formy spolupráce však nadále zůstává její pouhá deklarativní úroveň. Ukrajinský prezident V. Juščenko však uvedl, že GUAM bude, na základě stejných sdílených hodnot, usilovat o vytvoření společenství zemí, jež společně pečují o bezpečnost regionu, o rozvoj demokracie a budou usilovat o integraci jak do evropských, tak i euroatlantických struktur. Dalším cílem GUAM je vytvoření skutečné zóny volného obchodu a vytvoření transportního koridoru do Evropy, který bude zajišťovat dodávky energetických surovin z Ázerbájdžánu na západ. GUAM je otevřen rovněž pro další země, jež sdílejí podobné cíle a hodnoty.
„Nové možnosti pro český export" jsou na současné Ukrajině v podstatě neomezené. Podstatnější by ovšem mohla být „jiná ekonomická spolupráce", pokud bychom měli na mysli investice. Jistá přetrvávající míra rizikovosti místního prostředí je bohatě vyvážena ziskovostí, která právě v porovnání s onou klesající rizikovostí zřejmě nemá v současné Evropě obdoby. Přirozeně ovšem až se výrazně sníží rizikovost, sníží se také ziskovost. To ovšem - bohužel nebo bohudík - na Ukrajině ještě minimálně několik let nebude platit.
Návštěvníci webu cundr.cz vložili k tomuto státu:
Chcete umístit vlastní banner? Kontaktujte nás.
**Čtvrtek 3. 2. 2005** Odjíždíme autobusem z Arushi. Na keňských hranicích se hromadí stovky a stovky čápů připravených přinést jaro do Evropy. Po desítkách krouží ve vzdušných...
Čtěte více z deníku Arusha, Nairobi, Wazungu - den 15. a 16.
Více z podcastu
Více ze sekce odkazy
Reklama: