Uruguayská východní republika je státem s prezidentským systémem vlády. Po skončení vojenské diktatury v roce 1985 byla obnovena účinnost ústavy z roku 1967. V letech 1989 a 1996 byly přijaty dvě změny ústavy, potvrzené referendem.
V čele státu stojí prezident volený na pětileté období bez možnosti bezprostředního znovuzvolení. Účast ve volbách je povinná, právo volit mají všichni občané starší 18ti let. Kandidát na prezidentský úřad (za každou polickou stranu pouze jeden) musí v prvním kole získat nadpoloviční většinu hlasů, v opačném případě probíhá kolo druhé, v němž se rozhoduje mezi dvěma kandidáty s největším počtem hlasů z 1. kola. Prezident vykonává vedle své funkce i funkci předsedy vlády. Současně s prezidentem je volen na pětileté období i viceprezident, který je zároveň předsedou Parlamentu a Senátu. Od 1. března 2005 je prezidentem Tabaré Vázquez Rosas a viceprezidentem Rodolfo Nin Novoa.
Zákonodárným orgánem je dvoukomorový Parlament (Asamblea General) tvořený Sněmovnou reprezentantů (Cámara de Representantes) a Senátem (Cámara de Senadores). Sněmovna reprezentantů je složena z 99 poslanců volených na pětileté období na principu poměrného zastoupení. Předsedou sněmovny je od 1.března 2006 opoziční poslanec strany Nacional/Blanco Julio Cardozo. Senát tvoří 30 senátorů a viceprezident; i oni jsou voleni na pětileté období na principu poměrného zastoupení.
Nejvyšším orgánem soudní moci je Nejvyšší soudní dvůr (Corte Suprema de Justicia) složený z 5 soudců volených parlamentem na desetileté období.
Byla vytvořena v roce 1972 spojením dvanácti levicových stran. Je koalicí socialistického typu. Díky širokému spektru frakcí, z nichž sestává, prosazuje někdy až vyhraněně levicové názory. Klade si za cíl demokratický a „antiimperialistický" rozvoj společnosti. Těsně před volbami v roce 1994 došlo ke spojení Frente Amplio s dalšími nově vzniklými levicově orientovanými stranami, díky kterému levice dosáhla nečekaného úspěchu, když získala přes 30 % hlasů a v parlamentních volbách v roce 1999 dokonce 39 % hlasů. V posledních všeobecných volbách v roce 2004 zvítězila ziskem více jak 50 % hlasů, poprvé v historii získala většinu v Parlamentu a zároveň již v prvním kole post prezidenta. Současným předsedou EP-FA je po Tabaré Vázquezovi, který se ujal 1. března 2005 prezidentské funkce, Jorge Brovetto. Předákem nejsilnější frakce - MPP(Movimiento de Participación Popular - hnutí za lidovou účast) je ministr zemědělství J. Mujica, dalšími předními osobnostmi strany jsou R. Gargano, M. Arana, N. Novoa, D. Astori.
Tato strana vznikla v roce 1836. Je pravicovou liberální stranou, která má podporu zejména u obyvatel žijících ve městech, převážně příslušníků střední třídy. Jejím nejvýznamnějším politickým vůdcem byl bývalý prezident José Battle Ordó?ez, k jehož odkazu se hlásí i většina současných stranických frakcí. Hlavním cílem strany je vybudování ekonomicky silného demokratického státu, založeného na sociálním smíru a rovnosti. Nejvýraznějšími představiteli jsou bývalý prezident Jorge Batlle, bývalý dvojnásobný prezident Julio María Sanguinetti, který je současným předsedou strany, a ex-ministr vnitra a kandidát za stranu Colorado pro poslední prezidentské volby, Guillermo Stirling. Z mladší generace politiků se profilují ex-ministr financí Isaac Alfie.
Strana vznikla rovněž v roce 1836. Představuje konzervativní stranu s tradiční podporou obyvatelstva na venkově a u zaměstnanců agrárního sektoru. Zakladatelem byl pozdější prezident republiky, generál Manuel Oribe. Významnými představiteli strany byli L. Alberto de Herrera a jeho vnuk L. Alberto Lacalle, uruguayský prezident z období 1990–1994. Kandidátem strany Partido Nacional - Blanco v posledních všeobecných volbách na prezidenta byl Jorge Larra?aga, který je zároveň předsedou strany. Předsedou další významné frakce Correntada Wilsonista je senátor Francisco Gallinal.
Tato strana sociálně-demokratického typu vznikla v roce 1994. Stranický program si vytyčuje za cíl ochranu lidských práv, rozvoj jedince a vybudování společnosti, založené na svobodě, rovnosti, spravedlnosti a míru. Strana se v rámci parlamentu střídavě přiklání ke koalici a opozici, její pozice mnohdy není vyhraněná. Hlavním představitelem je Rafael Michelini.
Uruguayská východní republika patří k nejrozvinutějším latinskoamerickým zemím. Na této situaci nic nezměnila ani hluboká krize, která zemi zasáhla počátkem tohoto století. Podle posledního vývoje je zřejmé, že země následky této krize již překonala. Uruguay byla v minulosti charakterizována i velmi stabilním politickým prostředím. V zemi, kde vlády v 19. a 20. století vždy lpěly na udržení sociální stability, se u moci pravidelně střídaly dvě tradiční politické strany - Colorado a Nacional-Blanco.
Vítězem všeobecných voleb, které se konaly v říjnu roku 2004, se stalo opoziční levicové uskupení Encuentro Progresista - Frente Amplio Tabaré Vázqueze, druhým nejsilnějším subjektem byla Partido Nacional - Blanco José Larra?agy, naprostý propad pak zaznamenala vládní strana Partido Colorado. Novým prezidentem Uruguaye se stal Tabaré Vázquez, předseda Frente Amplio, který získal již v prvním kole 50,5 % hlasů. Ve volbách do Parlamentu získalo uskupení EP - FA v 99 členné Sněmovně reprezentantů 52 křesel (doposud 41), Partido Nacional - Blanco 36 (nárůst ze 22), Colorados 10 (pokles ze 33) a Strana nezávislých ztratila dvě křesla a získala pouze jedno. V třicetičlenném Senátu má EP - FA 16 senátorů (doposud 13), Partido Nacional si polepšilo ze 7 na 11 a Partido Colorado kleslo z 10 na pouhá 3 křesla. EP-FA má navíc dle ústavy jedno křeslo navíc v osobě předsedy Senátu, kterým se stal viceprezident Roberto Nin Novoa. V komunálních volbách v květnu 2005 opět triumfovalo vládní uskupení EP-FA. EP-FA nyní ovládá zastupitelstva oblastí, kde žije víc než 70 % obyvatel. Příští všeobecné volby se budou konat až v r. 2010.
Vládnoucí koalice zatím bez větších problémů prosazuje své záměry, neboť opozice se zatím příliš nevyprofilovala. Partido Colorado se zatím vůbec nevzpamatovalo ze dvou loňských volebních porážek a samotné Partido Nacional tak ve většinovém Parlamentu nemá mnohdy ani potřebné kvórum k prosazení interpelací. K propadu Colorados v uruguayském politickém spektru o další stupeň přispěl v červenci bývalý ministr cestovního ruchu a ex-kandidát za tuto stranu na radnici Montevidea, Pedro Bordaberry. Politik, do něhož strana vkládala naděje při generační obměně, oznámil, že se definitivně stahuje z politického života z osobních důvodů. Opozice tak zatím pouze nadále kritizuje zhoršující se bezpečnostní situaci, dílčí problémy daňové reformy, rostoucí pracovně - právní spory a poslední vývoj v MERCOSUR.
Podle výsledků říjnové ankety uskutečněné firmou Interconsult klesla popularita prezidenta T. Vázqueze po 19 měsících vlády z 69 na 49 %, zatímco souhlas s vládou poklesl z 53 na 37 %. Zároveň nesouhlas s prezidentem narostl ze 6 % z března roku 2005 na 23 % v říjnu 2006 a nesouhlas s vládou narostl z 10 na 24 %. Analýza ankety uvádí, že prezident má širokou podporu v Montevideu, ale jeho podpora klesá ve vnitrozemí.
V listopadu 2006, 20 měsíců po nástupu k moci, se uskutečnily interní volby v rámci vládnoucí strany Frente Amplio, ve kterých byli voleni členové Národního a regionálních plén. Volit mohli občané již od věku 14 let, kteří vstoupili v momentě voleb nebo již byli členy uvedené strany. K urnám přišlo kolem 220.000 voličů, z nichž 70 % - 154 000 byli voliči noví, kteří vstoupili do strany ve chvíli voleb, z nich 40 % jsou mladí lidé ve věku do 20 let. Počet voličů s porovnáním s posledními interními volbami Frente v roce 2002 vzrostl o 10 %. Největší počet hlasů obdržela frakce strany - politická hnutí MPP (Movimiento de Participación Popular) J. Mujicy, za ní následují socialisté (PS -Partido Socialista) R. Gargana. O třetí místo se dělí liberálnější Asamblea Uruguay D. Astoriho a Lista 1001 (komunistická strana a Frente Izquierda de Liberación).
Prezident: Tabaré Vázquez (Frente Amplio) od 1. 3. 2005, současně zastává i funkci předsedy vlády
Viceprezident: Roberto Nin Novoa (Frente Amplio), zároveň vykonává funkci předsedy Senátu
Návštěvníci webu cundr.cz vložili k tomuto státu:
Chcete umístit vlastní banner? Kontaktujte nás.
**Úterý 1. 2. 2005** Nádherné ráno. První pohled platí Kilimandžáru. Vrchol se ve vycházejícím slunci poprvé ukázal. Je nádherný. Znovu jej fotografujeme. A pak dál marškou dolů...
Čtěte více z deníku Arusha, Ashanti, Lodge - Kilimandžáro den 13. a 14.
Více z podcastu
Více ze sekce odkazy
Reklama: