Alžírsko

• 3.1. Členství v mezinárodních organizacích a regionálních uskupeních
• 3.2. Účast země na mnohostranných smlouvách a dohodách
• 3.3. Přehled bilaterálních smluv s ČR (včetně data vstupu) – mimo smluv dle kap.7.1.

3.1. Členství v mezinárodních organizacích a regionálních uskupeních

Alžírsko je členem většiny nejdůležitějších mezinárodních organizací. V r. 1998 bylo zvoleno místopředsedou komise OSN pro odzbrojení. Velmi aktivní je v regionálních organizacích, jako jsou OAJ (nyní Africká unie), LAS a OIK.
Alžírsko požádalo o přijetí za člena WTO a stalo se pozorovatelem v roce 1987, v roce 1996 bylo oficiálně předáno memorandum o zahraničním obchodě, což je první krok v přejímací proceduře. První schůze pracovní skupiny pro přijetí Alžírska se konala v Ženevě roku 1998. v r. 2000 byly zahájeny negociace, přijímací proces probíhá normálně. V únoru 2005 se konalo osmé, v říjnu 2005 deváté řádné zasedání Pracovní skupiny pro přístup Alžírska k WTO.

Alžírsko již odpovědělo na 1500 otázek položených členskými zeměmi. Alžírská strana dávala od začátku najevo ochotu urychlit proces přijetí tím, že přislíbila přistoupit na některé požadavky WTO. Tak např. v oblasti zemědělství přislíbila nepoužívat vývozní subvence. I nadále však přetrvávají významné překážky pro přijetí, jimiž jsou především dvojí ceny na některé výrobky, především na plyn - Alžírsko používá vysoké ceny při exportu a nízké ceny na domácím trhu - dále zákaz dovozu alkoholických nápojů (zákon byl schválen alžírským parlamentem v roce 2004, ale nebyl podepsán prezidentem), dovozní licence a zákaz nákupu léčiv od firem, které nejsou výrobci. Další překážky jsou v oblasti námořních dopravních služeb, ale i v jiných klíčových oblastech, jako jsou nedostatečná ochrana duševního vlastnictví, finanční služby, telekomunikace, poštovní a kurýrní služby či otázka ochrany životního prostředí. Velkým problémem jsou také délky přechodných období požadované alžírskou stranou. Velice citlivá je oblast zemědělství, Alžírsko je v rámci EU zdaleka největším dovozcem potravin, a to i ve srovnání s demograficky silnými státy jako Egypt, Turecko a Maroko. Alžírský podíl na celkovém vývozu potravin z EU do středomoří dosahuje 24 %. Alžírsko trpí (na rozdíl od Maroka a Tuniska) v obchodu potravinami výrazným strukturálním deficitem - dováží z EU potraviny za 1 mld. € a objem vývozu potravin do EU je stěží 22 mil. €.

Koncem r. 2001 parafovaly Alžírsko a Evropská unie asociační dohodu, která byla následně podepsána na jaře 2002. Tím se Alžírsko dostalo na úroveň vztahů zemí EU s Tuniskem, resp. s Marokem. Vzhledem k velikosti a důležitosti alžírského trhu, jakož i rozsáhlému nerostnému bohatství, je již dnes zřejmé, že rozvoj vztahů EU s Alžírskem je pro EU prioritní. Vzhledem k tomu, že proces ratifikace byl v zemích „patnáctky", která dohodu podepsala, ukončen, vstoupila dohoda v platnost ratifikací alžírským parlamentem v září 2005. Všechny nevyřešené otázky budou diskutovány na dalších mnohostranných jednáních, některé citlivé problémy, jako např. další liberalizaci zemědělských položek, se pokusí vyřešit bilaterálně.

První schůzka Rady pro asociaci Alžírska k EU proběhla 16. 5. 2006, zřídila pět tématických pracovních skupin (zemědělství - rybolov, průmysl - obchod - služby, životní prostředí - transport - energie, justice - vnitřní záležitosti, technologie). Rada by se měla scházet alespoň jednou ročně na ministerské úrovni, v předsednictví Rady by se měl střídat člen Rady EU a člen alžírské vlády. Rozhodnutí Rady pro asociaci jsou závazná pro oba partnery. Běžné a provozní řízení života Asociační dohody bude zajišťovat Výbor pro asociaci složený z pověřených úředníků, Rada pro asociaci na něj může delegovat své kompetence.

3.2. Účast země na mnohostranných smlouvách a dohodách

V roce 1989 byl založen Svaz arabského Maghrebu, jehož členem je kromě Alžírska také Maroko, Tunisko, Libye a Mauretánie. Cílem tohoto ekonomického uskupení bylo vytvořit oblast volného obchodu, celní unii a společný trh. Tohoto cíle však nebylo nikdy dosaženo, i když v poslední době byly zaznamenány pokusy o obnovení činnosti svazu. Dosavadní výsledky fungování Maghrebu jsou velmi skromné, za celou dobu jeho existence bylo podepsáno pouze několik dohod, z nichž nejvýznamnějšími jsou obchodní a celní dohoda a dohoda týkající se výměny zemědělských produktů. Od počátku devadesátých let nedosahuje obchodní výměna Alžírska se svými partnery z Maghrebu ani dvou procent zahraničněobchodního obratu.

Za daleko významnějšího partnera považuje Alžírsko Evropskou unii. Již v roce 1977 uzavřelo Alžírsko a EU dohodu o spolupráci, která poskytla Alžírsku mj. preferenční režim při vývozu do zemí EU. V roce 1995 se země EU podílely více než 60 % na celkovém alžírském vývozu, naopak dovozy do Alžírska byly ze 65 % zajišťovány ze tří zemí EU, a sice Francie, Itálie a Španělska.

Alžírsko je signatářem Barcelonské deklarace (listopad 1995), jejímž cílem je partnerství EU se 12 zeměmi středomořského regionu vedoucí k posílení obchodní výměny, spolupráci, stabilitě a udržení míru ve středomořské oblasti. Tato nová forma spolupráce Sever-Jih předpokládá do roku 2017 vytvoření euro-středomořské oblasti volného obchodu. Smlouva podepsaná s Alžírskem je obdobná smlouvám uzavřeným již dříve s Egyptem, Jordánskem, Marokem a Tuniskem, je postavena na šesti kapitolách: 1) zahájení trvalého politického dialogu směřujícího k bezpečnosti, porozumění a toleranci mezi kulturami, 2) liberalizace poskytování služeb, 3) volný pohyb kapitálu a podpora konkurenčního prostředí, 4) posílení volného obchodu a ekonomické spolupráce, 5) finanční podpora - EU vyhradila částku 5,36 mld. € na léta 2000–2006 pro středomořský program MEDA, Alžírsko získalo v letech 1996–2000 164 mil. €., 6) závěreční ustanovení o řízení projektu.

V roce 2002 Alžírsko podepsalo pakt o spolupráci asociací EFTA. Alžírsko je zakládajícím členem GECF (Gas Exporting Countries Forum) - volná skupina producentů zemního plynu založená v r. 2000 v Teheránu.

3.3. Přehled bilaterálních smluv s ČR (včetně data vstupu) – mimo smluv dle kap.7.1.

• Kulturní dohoda - 1964
• Dohoda v oblasti zdravotnictví - 1966
• Smlouva o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních - 1982
• Konzulární úmluva - 1985

K 1. 1. 1993 Alžírsko nejen uznalo ČR, ale přijalo také všechny české návrhy spojené s nástupnictvím České republiky, čímž potvrdilo i platnost dříve uzavřených dohod a smluv.