Belgie

• 2.1. Stručná charakteristika politického systému
• 2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)
• 2.3. Složení vlády

2.1. Stručná charakteristika politického systému

Konstituční monarchie:

Federální parlament je dvoukomorový. Sněmovna reprezentantů má 150 členů volených v přímých všeobecných volbách na 4 roky. Senát má 71 členů, z toho 40 volených na 4 roky, 21 jmenovaných parlamenty Společenství a 10 kooptovaných. Právo na členství v Senátu mají rovněž královi potomci či následníci trůnu. Sněmovna vykonává legislativní práci a politickou kontrolu vlády. Pravomoc Senátu je značně omezená, výlučná kompetence Senátu spočívá v arbitráži mezi složkami federace. (Další vnitropolitické členění – viz podkapitola 1.8.)

Hlavní politické strany

Všechny tradiční politické strany (křesťanská, socialistická, liberální a také zelená) existují samostatně ve valonské a vlámské části země. Kromě toho především ve Vlámsku vyvíjejí aktivitu i výrazně nacionalisticky zaměřené formace, kterým jde více či méně o osamostatnění vlámské komunity. Od parlamentních voleb v červnu 2003 je u moci koalice liberálů a socialistů (vlámských frankofonních). Účast v parlamentních volbách je v Belgii ze zákona povinná pro všechny voliče starší 18 let.

Zastoupení politických stran ve Sněmovně reprezentantů na základě výsledků parlamentních voleb v červnu 2003 bylo následující:

Politické strany                                                                                Mandáty
Vlámští liberálové a demokraté - VLD                                         25
Socialistická strana (vlámská) - SP.A+Spirit                              23
Křesťansko lidová strana (vlámská) - CDV                                 21
Vlámský zájem - Vlaams Belang                                                  18
Nová vlámská aliance - N-VA                                                       1
Socialistická strana (valonská) - PS                                            25
Reformní hnutí (valonské) - MR                                                      24
Humanistický demokratický střed (valonský) - CDH                   7
Ekologická konfederace (valonská) - ECOLO                            4
Národní fronta(valonská) - FN                                                       1
Nezávislí                                                                                           1
Celkem mandátů                                                                            150

Mimo výše uvedené parlamentní strany působí v Belgii ještě další významné strany: FDF – Front démocratique des Francophones (Demokratická fronta francouzsky mluvících), Groen! (Zelení), MCC – Mouvement des Citoyens pour le Changement (Občanské hnutí za změnu), Spirit (Vlámští levicoví liberálové).

Parlamentní volby se v Belgii konaly 10. června 2007.

Sčítání hlasovacích lístků ve volbách do belgického federálního parlamentu přineslo následující rozložení mandátů v novém parlamentu:

Belgičtí voliči sice rozdali karty, ale následná politická jednání o sestavení vlády nejsou jednoduchá. Vládu bude s největší pravděpodobností vést Yves Leterme (CD& V), vítěz letošních voleb, jehož dobré volební výsledky se očekávaly.

K největšímu překvapení došlo na jihu země ve Valonsku, kde se výrazně změnil silový poměr mezi MR a PS v neprospěch PS, která nejvíc ztratila odlivem hlasů směrem k Zeleným. Zdá se, že se naplnila touha předsedy MR Didier Reynderse, který dlouho usiloval o posun politického těžiště ve Valonsku od socialistů směrem k liberálnímu MR a na což mělo částečně vliv i zvolení prezidenta Sarkozyho ve Francii.

Největší ztráty v rámci celé Belgie utrpěla „rodina“ socialistických stran ve Vlámsku a ve Valonsku. Ztráta SP.A patří k jedním z největších překvapení. Za jeden z důvodů je označován jejich příliš těsná vazba na frankofonní socialisty. Ve Vlámsku ztratila také VLD strana Guy Verhofstada (odstupující předseda vlády) a jeho další osud závisí na vývoji koaličních jednání. Liberálové oslabili celkově, ale ne v rozsahu, jaký předpokládaly předvolební sondáže. I přes toto oslabení si však (díky MR) „rodina“ liberálních stran zachovala minimální většinu 1 mandátu (41 OpenVLD+MR oproti 40 CD&V/N-VA+CDH).

Za pozornost stojí i úspěch nové strany Lijst Dedecker, kterou založil senátor Dedecker vyloučený z VLD, a jenž takto odčerpal hlasy jak VLD, tak i krajně pravicovému Vlámskému zájmu a rozmnožil řady nacionalistické pravice.

Ani po 6 měsících jednání se nepodařilo Yves Letermovi (CD&V) sestavit koaliční vládu. Odstupující vláda byla pověřena vykonáváním pouze běžných záležitostí a po půl roce se začalo ukazovat, že jsou důležitá témata, která již nesnesou dalšího odkladu, aniž by to nemělo negativní dopad na ekonomickou situaci v zemi a král Albert II si byl také vědom zhoršujícího se obrazu Belgie v zahraničí. Proto pověřil odstupujícího předsedu vlády Guy Verhofstadta (openVLD), aby sestavil „prozatímní“ vládu, která bude mít širší mandát a bude působit až do 23.3.2008, kdy by měl pravděpodobně opět Yves Leterme sestavit vládu novou a definitivní. 19.12.2007 se Gyu  Vehofstadtovi podařilo dohodnout se ostatními politickými stranami a vytvořit tak prozatímní vládu, o jejíž důvěře hlasuje parlament během víkendu před štědrým večerem.

 

2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)

Jeho Veličenstvo Albert II., král Belgičanů. Albert II. složil slavnostní přísahu 9. srpna 1993 a stal se tak šestým belgickým panovníkem od roku 1831. Král přijímá hlavy států; má zákonodárnou moc, schvaluje a vyhlašuje zákony. Může rozpustit poslaneckou sněmovnu. Může ukončit zasedání parlamentu nebo svolat jeho mimořádné zasedání. Král je nejvyšším představitelem výkonné moci. Z tohoto titulu jmenuje a odvolává ministry, řídí ozbrojené síly a uděluje hodnosti. Král buď přímo nebo na návrh vlády jmenuje soudce. Disponuje pravomocí pro udělení milosti, může odložit nebo snížit tresty. Král nevykonává žádnou pravomoc z titulu své osoby. Jsou to ministři, kteří spolupodepisují návrhy zákonů schválené parlamentem a vstupují v platnost následně po uveřejnění v Královských výnosech.

2.3. Složení vlády

Federální vláda může mít celkem 15 ministrů a neomezený počet státních tajemníků. Funkci ministra či státního tajemníka nelze kumulovat s poslaneckým mandátem. Složení belgické vlády k 31.03. 2006 v protokolárním pořadí:
Guy Verhofstadt - předseda vlády (VLD)
Laurette Onkelinx - místopředsedkyně vlády a ministryně spravedlnosti (PS)
Didier Reynders - místopředseda vlády a ministr financí (MR)
Freya Van den Bossche - místopředsedkyně vlády, min. rozpočtu a ochrany spotřebitelů (S.PA)
Patrick Dewael - místopředseda vlády a ministr vnitra (VLD)
Karel De Gucht - ministr zahraničních věcí (VLD)
André Flahaut - ministr obrany (PS)
Marc Verwilghen - ministr ekonomie, energetiky, zahraničního obchodu a vědecké politiky (VLD)
Didier Donfut - ministr sociálních věcí a zdravotnictví, pověřený evropskými záležitostmi (PS)
Sabine Laruell - ministryně pro střední třídu a zemědělství, pověřená pro kooperaci a rozvoj (MR)
Renaat Landuyt - ministr dopravy (SP.A)
Christian Dupont - ministr státní správy, sociální integrace, politiky velkých měst a rovných příležitostí (PS)
Bruno Tobback - ministr životního prostředí,ministr důchodového zabezpečení
(SP.A)
Peter Vanvelthoven - ministr pro zaměstnanost a e-government (S.PA)
Hervé Jamar - ministr(náměstek) pro modernizaci financí a boj proti finančním podvodům, náměstek ministra financí (MR)

Státní tajemníci:
Bruno Tuybens - státní tajemník pro veřejné podniky (S.PA)
Vincent Van Quickenborne - státní tajemník pro zjednodušení administrativy (VLD)
Els Van Weer - státní tajemnice pro sociální ekonomiku a udržitelný rozvoj (Spirit)
Gis?le Mandaila Malamba - státní tajemnice pro rodiny a hendikepované občany (MR)

Poznámka:
VLD – vlámští liberálové
Spirit – umírnění vlámští nacionalisté
SP.A+Spirit – kartel vlámských socialistů a umírněných nacionalistů
MR – valonští liberálové
PS – valonští socialisté

Po volbách 10.6.2007 tato vláda podala demisi a byla pověřena králem Albertem II. k vyřizování běžné agendy do jmenování nové vlády.

Složení „prozatímní“ federální vlády, která by měla působit od 23.12.2007 do 23.3.2008. Vláda se skládá z „jen“ 14 ministrů a nemá žádné státní tajemníky. 7 ministrů pochází z politických stran působících ve Vlámsku (Open VLD - 3, CD & V – 4) a stejný počet z frankofonních politických stran (PS – 3, MR - 3, CDH -1)

Guy Verhofstadt – předseda vlády (první ministr), Open VLD,

Didier Reynders – více-premiér, ministr financí, reforma státních institucí, sociálně – ekonomické otázky, MR,

Yves Leterme     - více-premiér, ministr rozpočtu, dopravy, reforma státních institucí, CD & V,

Sabine Laruelle/ová – ministr hospodářství, OSVČ,  zemědělství, MR,

Charles Michel   -  ministr pro rozvojovou spolupráci, MR,

Laurette Onkelinx/ová - ministr sociálních věcí a zdravotnictví, PS,

Christian Dupont – ministr pro důchodové zabezpečení a sociální integraci, PS,

Paul Magnette – ministr životního prostředí a energie, PS,

Josly Piette – ministr pro zaměstnanost, CDH,

Karel De Gucht – ministr zahraničních věcí, Open VLD,

Patrick Dewael – ministr vnitra, Open VLD,

Jo Vandeurzen – ministr spravedlnosti, CD & V,

Pieter De Crem – ministr obrany, CD & V,

Inge Vervotte/ová – ministr pro státní správu, státní podniky, CD & V